Jak se na finále Stanley Cupu díváte s odstupem? Často na něj myslím. Potkávám nové lidi a ti se mě na něj ptají. Že to prý byla škoda a že jsme byli blízko. Není to jednoduché, před časem jsem pořádal kemp a dorazila holčička s tričkem Carolina Hurricanes a nápisem „Stanley Cup Champions“. Říkal jsem jí, že mě moc nepotěšila. (smích) Tričko nesundala? Všichni jí k tomu nabádali, ale ona mi řekla, že Carolinu fakt miluje. Člověk se tomu zasměje. Ale jasně, pořád vzpomíná. Poprvé jsem byl ve finále v roce 2016, taky jsme ho se San Jose nezvládli. Víš, že to ke sportu patří a že někteří velcí hráči se za celou kariéru ani do finále nedostanou, ale bolet to bude vždycky. Poprvé ve finále před deseti lety... Čas letí. Hrál jsem ligu třetí sezonu, byl jsem mladej a přesvědčenej, že za pár let budu zpátky. Najednou uběhne deset let. Nedovedete si představit, jak náročné je už jenom vyhrát tři série a dostat se do finále. Vůbec nevím, jestli se mi to ještě někdy povede, i když ve Vegas tu šanci máme větší. Roli hraje hodně věcí. Přesně tak, můžete mít super sezonu, ale v play off se něco nepovede. Podívejte se na nás proti Coloradu s Nečim. Celý rok dominovali a my jsme je v sérii vyřadili 4:0. S tím nikdo nepočítal. Fakt si musím vážit toho, že jsem měl šanci finále vůbec hrát, pomáhá mi, když si uvědomím, že takové legendy jako Patrick Marleau nebo Joe Thornton se do něj dostali jen jednou. Nepovažujete to za prokletí. Ne. Samozřejmě když se podívám na svou kariéru, pořádně jsem ještě nic nevyhrál. Dvakrát prohrané finále NHL, bronz z mistrovství světa, přitom vím, že kariéru špatnou nemám. Ale rád bych něčeho opravdu dosáhl, chci vyhrát něco velkého. Vím, že jsem byl často už v minulosti odepisovaný, že se po zranění nevrátím a podobně. Ale mně je to jedno. Pořád chci bojovat. Můžu vyhrát. Robert Rampa @RampaRobert15 "Jestli finále už přebolelo? Teď mi na kemp přišla holčička s tričkem Carolina Hurricanes Stanley Cup Champions. Říkal jsem jí: Tos mě teda moc nepotěšila! Říkala, že je moc miluje." https://t.co/1mDGSWVbE7 23. července 2026 v 13:36, příspěvek archivován: 24. července 2026 v 9:16 oblíbit retweet odpovědět Vy jste se po olympiádě dlouho nemohl prosadit. Přišla skepse? Vtipkoval jsem, že takhle dlouhý půst jsem měl naposledy, když jsem se narodil, než jsem začal hrát ve čtyřech letech hokej. Nikdy jsem takhle dlouho bez gólu nebyl. Přitom se podívám na statistiky a v týmu jsem v trojici hráčů s nejvíce nebezpečnými šancemi. Jenže ani z nich jsem nebyl schopný dát gól, za boha to tam nemohlo spadnout, ani nahrávka nešla. Vyhýbalo se mi to. Od vás ale tým góly očekává. Určitě, mám rozhodovat důležité momenty. V minulosti jsem několikrát vyrovnal v poslední minutě a díky mně jsme šli do prodloužení. Teď se to táhlo až do prvního kola proti Utahu. Říkal jsem si, že to fakt není možný. Až to přišlo s Anaheimem a zase mi to začalo padat. Zase jsem dal několik důležitých gólů. Jakou roli hrál trenér John Tortorella, který přišel těsně před play off? Zdálo se, že vám trochu ubral čas na ledě. To je těžké. Nemám s ním žádný problém a myslím, že nám hodně pomohl. Byli jsme v krizi a on to celé otočil a dostal nás do finále. Myslím, že vztah jsme měli v pohodě, jen měl asi radši jiné hráče. I když si myslím, že v některých situacích mě mohl využívat víc, protože jsem třeba přestal hrát i bule, v nichž jsem v týmu suverénně nejlepší. Najednou jsem prakticky nezačínal v útočném pásmu. Na druhou stranu v play off je hlavní, že vyhráváte, takže pak nekoukáte doprava ani doleva. Hlavně že se vítězí. Tomáš Hertl odpovídá na neformálním setkání s novináři. A jak na vás Tortorella zapůsobil osobně? Já si netušil, jak je malinkej! Člověk o něm ví, že hodně řve a tak, ale tohle vám nikdo neřekne. (smích) Je to stará škola, má své věci, třeba všechny pokyny týmu píše ručně. Ale byl férový, před celou kabinou se nebál seřvat mě, Eichela, Marnera, když se mu něco nelíbilo. Jednal na rovinu. Zároveň byl super v tom, že když se nedařilo, uměl nás nakopnout, neskutečně k nám promluvit. Asi jsme s ním taky nezažili všechno, protože přišel těsně před play off a většinu zápasů jsme pod ním vyhráli. Vnímáte, že Vegas je mezi fanoušky ostatních týmů asi nejméně oblíbený tým? Jasně! Nás hráče to ale motivuje, protože známe jasný důvod, proč lidi v Americe nemají Vegas rádi. Za deset let v NHL jen jednou nebylo v play off, třikrát se dostalo do finále a některým jiným klubům se o tomhle může jen zdát. Ukazuje se, jak dobře vedení dělá svou práci, a co se týče servisu, stará se o nás perfektně. Zároveň se s tím moc nemazlí. Žádný hráč nemá jistotu, že nemůže jít pryč. Rozumím. Řekl bych, že to je jakási závist. Podívejte, někdo je v lize třicet let a ve finále ani nebyl. Vegas je v profesionálních soutěžích jedna z nejúspěšnějších expanzí vůbec. Všichni by na tom chtěli být stejně. I vaše jméno se ale v sezoně objevilo ve spekulacích o výměně. No... Minulý rok mi zase všichni volali, že jsem vytrejdovaný do Caroliny a já o ničem nevěděl. Mám ve smlouvě tři týmy, kam mě můžou vyměnit, takže mě jen tak překvapit nemůžou. Samozřejmě kdyby přišli, že si mě v týmu nepřejí a nabízí se výměna do týmu, který musím schválit, musel bych o tom přemýšlet. Ale z téhle strany zatím nic nepřišlo. A jak hodnotíte dosavadní změny? Odešel váš klíčový střelec Pavel Dorofejev. Zase se ukázalo, že Vegas se nebojí vyměnit své nejlepší střelce. Pavel dal v play off deset gólů, byl důvod, proč nám šly perfektně přesilovky. Ale Vegas si rádo hraje s platovým stropem, pohybuje se na hraně a Pavel asi chtěl víc, než mu mohli dát. Eichelovi začíná nová smlouva, podepsali beka Anderssona. Chybět nám určitě bude, ale zase je to příležitost pro ostatní. A tým máme i bez něj obrovsky kvalitní. Jak vlastně tuhle sezonu vnímali vaši synové? Asi hlavně ten starší? Starší syn vyhrál svůj malý Stanley Cup, už taky hraje hokej, takže mi říkal: Tatínku, já Stanley Cup už vyhrál, tak teď musíš ty. Fandil mi, byl na posledním zápase sezony a vím, že brečel. Vlastně brečel i na olympiádě po čtvrtfinále s Kanadou. Už to vnímá a ví, že se mi to znovu podařit nemusí. Zároveň mi v sezoně, když jsem nemohl dát gól, říkal: Tati, možná se pojď podívat na mě... To mě moc baví. Chci se na to dlouho zeptat. Předvedete ještě někdy tu svoji slavnou kličku s prohozením hokejky mezi nohama? Já sám nevím! Pořád to po mně na tréninku někdo chce, ale já odpovídám, ať se radši všichni soustředí na to, aby se naučili dávat góly. Ta klička je super, když se povede, ale teď když mám šanci, tak se fakt snažím hlavně dát gól. Ale kdo ví, třeba to ještě někdy udělám! Mitch Marner (vlevo) a Tomáš Hertl se radují z gólu ve třetím finále NHL proti Carolině. Měníte s věkem letní přípravu? Jak skloubit to, abyste si udržel sílu i rychlost? Pomáhá mi v tom Neči, který je rychlostně neskutečný a já se ho snažím honit! Ale vím, že mám za čtrnáct let v lize nějaký styl, dal jsem díky němu tři sta gólů a nemůžu měnit, jaký hráč jsem. Budu dál trénovat tak, abych byl nejlepší kolem branky. Bavíme se o tom s Markem Stonem, u kterého bych řekl, že jsem lepší bruslař než on. Ale když my dva vypadneme z přesilovky, najednou týmu nešlape. A neřešíte, že chybí rychlost. Ona ta rychlost často lépe vypadá, ale může to zkreslovat. Opravdu? Podívejte se na Matthewa Tkachuka. Je hodnocený snad jako nejpomalejší hráč NHL a má dva Stanley Cupy. Hraje totiž jinak. To samé byl Joe Pavelski. Třeba na ledě kolikrát nevypadal hezky, ale góly dával, našel si prostor. Pomalejší hráči vypadají na ledě hůř. Když hokeji nerozumíte a uvidíte někoho, jak tam létá, řeknete si wow, je neskutečný. Ale pak ten hráč ani neví, co s pukem.