Stačilo, aby se 27letý útočník do Ruska už nevrátil. Jeho úprk z hlavního města ruská média označovala za skandál, o Ružičkovi mluvila jako o špatném člověku s otřesným chováním a minimální vůlí bojovat za tým. Prakticky ho odepsala: ten už v KHL nikde nepodepíše. Navíc s tím musel Spartak souhlasit, to taky nevypadalo moc pravděpodobně. Přes to všechno Ružička dál pokračuje v Rusku. Lákání Východu převážilo všechna negativa. Zaplatil pokutu, Spartak jeho práva za další finance posunul dál a Ružička se upsal Jekatěrinburgu. Zazvonil zvonec... A pohádka pokračuje dál. I s bonusy si za jednu sezonu může vydělat přes 18 milionů korun. Příběh, jak Ružička před cestou do Kazaně nasedl na taxík a opustil spoluhráče, protože se pohádal s vedením klubu o tom, jestli si zaslouží dostat výplatu i během působení v národním týmu na olympiádě, se zapomene. Pro některé hráče je angažmá v KHL pořád přednější než cokoliv jiného, přičemž se zdá, že podobných osudů začne přibývat. S tím, jak Mezinárodní olympijský výbor doporučil sportovním asociacím, aby ruské sportovce přijaly zpět do soutěží, se začnou vrata otevírat víc a víc. Podívejte na případ norského brankáře Henrika Haukelanda. V květnu na mistrovství světa vychytal Norům fantastický bronz, načež z německé ligy zamířil do KHL, pro což v Norsku těžko nacházeli pochopení. „Je neuvěřitelná ostuda, že jeden z největších hrdinů reprezentace zahodí hodnoty norského sportu i společnosti, která ho oslavovala,“ pronesla televizní komentátorka Mina Bergová. Také Švédsko má svého „utečence“ útočníka Linuse Weissbacha , který stejně háklivou veřejnost jako v Norsku nedávno pozlobil prohlášením: „Do Ruska chce odejít hodně švédských hráčů, tak snad by můj přestup mohl otevřít možnosti i ostatním.“ Peníze vyřeší každý problém Norové, Švédi, Finové i Češi drží jasné pravidlo – kdokoliv podepsal v době invaze na Ukrajinu smlouvu v Rusku, nemůže nastoupit za reprezentaci. Čeští fanoušci jsou na takové hráče hákliví také na klubové scéně. Třeba ve Švýcarsku takový problém ovšem neřeší. Hráči z KHL tam normálně odcházejí hrát. To v Česku většinou podobné případy skončí hromadným protestem a klub couvne. Také čeští hokejisté ale dokážou překvapit. A nejde o jména jako Dmitrij Jaškin, který platil poslední roky v Rusku za hvězdu a dál vydělává desítky milionů korun ročně, nebo třeba obránce Libor Šulák, kapitán Vladivostoku s o trochu menší výplatou. V Šanghaji, kde se potká s Jaškinem a která hraje v azylu Petrohradu, podepsal před pár týdny útočník Martin Frk. Ještě na konci minulého roku přitom pro MF DNES vyprávěl , jak se mu líbí kariéra v zámořské farmářské soutěži AHL a život v Calgary, odkud pochází jeho žena a jejich děti tomu říkají domov. „Snad si nás tu ještě pár sezon nechají,“ zadoufal před časem. Nabídce z Ruska ale neodolal, ostatně třeba kvůli reprezentaci přemýšlet nemusel. Trenéři ho celou kariéru ignorovali. Martin Frk Sice má ránu jako Ovečkin, ale neumí bránit, shodují se. Když redakce poprosila Frka o rozhovor, v němž by útočník své rozhodnutí ozřejmil, zdvořile odepsal, že „jelikož tam je válka“, nechce své rozhodnutí vysvětlovat. Jinými slovy válka s Ukrajinou není překážka. Stejně jako to, že hokejisté KHL pravidelně slouží účelům ruské válečné propagandy. A jak píšou v kontextu Adama Ružičky ruští novináři: Správné množství peněz nakonec vyřeší každý problém.