„Chtěla jsem víc, takový čas jsem běhala na začátku sezony,“ přiznala v cíli. „Vítr to ale udělal trochu složitější, takže na ty podmínky to byl asi dobrý výkon. Ale chtěla jsem určitě rychlejší čas.“ Na plzeňském stadionu byla největší favoritkou na vítězství, kometa Lurdes Gloria Manuel plánovala běžet dvoustovku, nakonec ale kvůli bolesti zadního stehenního svalu vůbec nestartovala. A Malíková si se svou rolí poradila skvěle, druhá Tereza Petržilková za ní zaostala téměř o sekundu. „Asi už jsem si zvykla nastupovat na pozici jedničky. Když jsem byla mladší, taky jsem chodila do závodů jako jednička nebo dvojka. Myslím si, že už umím pracovat s tím stresem, takže jsem to úplně tolik neřešila,“ prozradila 24letá atletka. Nakonec ale nebyla úplně spokojená s tím, že na domácím vrcholu běžela svou obvyklou disciplínu. „Měla jsem asi jít testovací dvoustovku, ne čtvrtku. Ale aspoň budu mít novou placku, myslím si, že toto je první republika po roce 2021, kterou jsem dokončila nebo kterou jsem vůbec šla.“ Pro ni si doběhla ve dvoubarevných tretrách, jedna svítila žlutozelenou barvou, druhá byla úplně černá jen s jemným obrázkem zezadu. Ve skutečnosti ale byly obě stejné. „Ta jedna je jen přemalovaná. Dělal to můj přítel, je to jen pro štěstí.“ Partner Malíkové jí fandil dokonce i přímo u dráhy. „Je na deset dní v Česku. Vrátil se z Japonska a zase poletí do San Francisca za prací.“ I Malíková se po sezoně vrátí zpět do Spojených států. Aktuálně zakotvila v Texasu na Rice University, kde studuje milovanou architekturu a také využívá program pro atlety. Předtím se připravovala ve Virginii. barbora_malikova Sezóna v novým dresu zahájena ✨ #seasonopener #trackandfield #studentathlete #riceuniversity 24. ledna 2026 v 22:08, příspěvek archivován: 26. července 2026 v 15:15 oblíbit sdílet odpovědět uložit „Byla to velká změna. Nevěděla jsem, jestli mi sedne trenérka. Ale nebyla to velká priorita, šla jsem tam hlavně kvůli architektuře,“ přiznala. „Pořád jsem strašně mile překvapená, že mi trenérka sedla, že mi sedl celý tamní atletický program. Je to menší privátní škola, ale lidi jsou tam milí a všichni si pomáhají. Moje trenérka Andrea Blackett je bývalá olympionička, běhala čtvrtku překážek, takže ví, co dělá. A taky poslouchá, co si myslím já.“ Malíková už dříve říkala, že atletika pro ni není prioritou a chce se soustředit především na studium. Ještě rok může čerpat program pro univerzitní atlety. A poté? „Plánuju zůstat v týmu a trénovat sama na sebe. Bohužel už z toho nebudu mít žádné extra peníze na ubytování, jídlo a takové věci. Doufám, že to bude pokryté nějak jinak a že budu dál běhat, ale to je ještě v oblacích.“ Studovat inženýrský obor bude do ledna 2029. Ovšem o architekturu a design se hodně zajímá už nyní, minulý týden jí skončila brigáda v pražském studiu Vrtiška a Žák, kde pracovala i loni. „Už mě tam znají a dneska mi dokonce přáli hodně štěstí na finále. Je fajn, že ví, že dělám atletiku, a respektují, že nedělám jen design. Navíc bylo super, že jsem mohla trénovat na Dukle, vzali mě tam mezi sebe.“ Atletická sezona jí totiž ještě nekončí. Za dva týdny se vydá do Birminghamu, kde 10. srpna startuje evropský šampionát. „Loni jsem odřekla mistrovství světa, kam jsem měla jet. Mrzelo mě, že tam nebudu, ale přecházela jsem na tu jinou školu, takže jsem dala přednost tomu. Jsem ráda, že letos můžu závodit na mistrovství Evropy, protože je to trošku dřív než ten svět, který byl až v září,“ těší ji. Naposledy totiž startovala na velké akci na individuální trati v Tokiu na olympijských hrách. V Birminghamu by si ráda zlepšila osobní maximum, kterým je čas 51,23. „Vím, že jsem na něj tento rok měla. Ale nějak mi nesedly závody, asi i kvůli těm změnám. Ale byly to dobré změny. Ještě jsem prostě neběžela závod, kde by to sedlo všechno dohromady. Tak doufám, že se to stane na Evropě, a pokud ne, tak snad příští rok.“