A nejen v zákulisí, kde režii převzal Jan Pavlacký. Nehraje si na pohádku s povinně šťastným koncem, neboť hned na začátku úvodní epizody se kdesi v arabském světě odehraje poprava českého zajatce. Navíc do vzájemné války vstupují dvě tuzemské tajné služby, civilní a vojenská rozvědka, a v neposlední řadě to už skřípe i mezi parťáky, jejichž role si zopakovali Jakub Štáfek a Jan Révai. Bohužel Extraktoři 2 doplácejí na módní strukturu skoků v čase, takže se divák střídavě přenáší do dění tři měsíce před únosem, dva měsíce před únosem, v den únosu... a to brzy otráví. Což je škoda, protože vyloženě akční pasáže působí docela autenticky, od prostředí k policejním akcím. Mezitím se ovšem Štáfkův hrdina musí ze své zkratkovité pomsty během mezinárodní mise zpovídat psycholožce a unesení členové výpravy do uprchlického tábora v Libanonu, reportérka, fotograf a tlumočník, osvětlí své soukromé vztahy. Jede s nimi i tuze podezřelý advokát, zastupující obchodníka se zbraněmi, pročež se vynoří kolumbijská stopa, spolupráce se Spojenými státy – mimochodem český i americký tým vedou ženy – a posléze ještě padne zmínka o jistém ministrovi. Po řemeslné stránce Extraktoři 2 nevybočují ze žánrově příbuzné zahraniční produkce včetně nadužívaných konspiračních klišé, takže se mohou slušně prodávat, ale českého na nich zbylo pramálo. Snad kromě štrúdlu, který se podává v pražské kavárně těsně před zásahem.