Snímek pochází z roku 1990, natočil ho Tommy Lee Wallace a objektivně vzato je obsazení Tima Curryho do role Pennywise je jeho nejzářnějším momentem. Ale to jsem v době, kdy jsem ho viděl poprvé, vůbec nevnímal. Dostal jsem se k němu v ideální době – coby čerstvý středoškolák jsem objevil svět příběhů Stephena Kinga a cele mu propadl. Hltal jsem jednu jeho knihu za druhou, přičemž To jsem si postavil na piedestal. Převést tuhle více než tisícistránkovou bichli na plátno, respektive na televizní obrazovku, tak, aby výsledek postihl všechny její vrstvy, je prakticky nemožné. Tommy Lee Wallace se celkem pochopitelně soustředil na ústřední linku boje dětské party (později dospěláků) s bezejmennou vraždící entitou, která na sebe bere podobu toho, čeho se nejvíc bojíme. Hned v úvodu filmu odpraví Georgieho, mladšího bratra jednoho z hlavních hrdinů, a to v podobě klauna Pennywise. Tim Curry je v této roli fantastický, dokonale využil svou jedinečnou fyziognomii, mimiku a především maniakální škleb. Úsměv, při kterém tuhne krev v žilách. Cirkusoví klauni jsou obecně hrůzu nahánějící stvoření, ale na Pennywise Tima Curryho se až do smrti mohou odvolávat všichni, kteří trpí coulrofobií, tedy chorobným strachem z klaunů a šašků. Zíral jsem na něj tehdy jako opařený. Ano, tohle je ten Pennywise, kterého jsem viděl při čtení knihy. To byl ten moment, díky němuž se mi film zaryl do paměti. Tima Curryho jsem v mnoha dalších filmech neviděl. Rocky Horror Picture Show jsem odzíval, tam k napojení absolutně nedošlo, snímek Sám doma 2 jsem viděl kompletně celý až relativně nedávno. Curryho recepční je samozřejmě zábavná figura, ale pro mě je to prostě Pennywise, který se ocitl za hotelovou přepážkou. A co bych to nepřiznal, přistihl jsem se při představách, jak by asi zatočil s ukrutně roztomilým Kevinem, kdyby dostal více času a příležitost... Když jsem seděl v kině na první části nové adaptace To režiséra Andyho Muschiettiho z roku 2017 a čekal, až se ukáže Bill Skarsgård a předvede „svého“ Pennywise, samozřejmě jsem si na Tima Curryho vzpomněl. Nechtěl jsem srovnávat, Curry byl Curry a Skarsgård je Skarsgård. Oba klauna s balónky pojali v duchu svého naturelu a oba byli skvělí, každý jinak. Pro mě je Pennywise Tima Curryho nicméně symbolem konce jedné životní etapy a začátku druhé. Netvrdím, že jsem musel předčasně dospět, podobně jako dětští hrdinové románu To, ale s Curryho úmrtím odešlo „cosi“ z mého nitra, co dost dobře nedokážu a vlastně ani nechci pojmenovat.