Vaculík, který by letos v červenci oslavil stovku, tady kolážuje potýkání svého hrdiny s různými milenkami. Na konci šedesátek, a hlavně v sedmé dekádě. Je to psaní nejspíš značně autobiografické, totálně vášnivé, smyslné, mnohdy až animální. Veškerá řeč se tady redukuje na nejzákladnější souřadnice: penis, vaginu – a jejich vzájemná setkávání a potýkání v intenzivních situacích. Ludvík Vaculík je sice jedenáct let po smrti, ale v téhle knize jasně žije. Témata: Kultura , Ludvík Vaculík , kniha , postel , Charles Bukowski