Doménou Renaty Oulehlové , která vstupuje do voleb jako jednička kandidátky ANO v Karlovarském kraji, je sociální oblast. Stojí za hospicem Motýl, prosadila službu Senior expres, která se následně rozšířila do dalších měst a obcí v kraji. Navrhla, aby sokolovské školy začaly nabízet příměstské tábory. Přes počáteční rozpaky se plán ujal a dnes mají rodiny s dětmi v Sokolově na výběr kolem pěti desítek těchto aktivit. Prosadila také městský fond na podporu dětí s hendikepem i to, že sokolovské děti každoročně míří s podporou města na školy v přírodě. Jak jste se dostala k politice? Když jsem ležela v nemocnici s těžkým zápalem plic, viděla jsem tam lidi, kteří nikoho neměli, za kterými žádné návštěvy nechodily. Byli to lidé staří, opuštění, s hendikepy. Proto jsem v roce 2003 založila první dobrovolnické centrum v kraji. A také jsem měla sen postavit domov pro seniory s jednolůžkovými pokoji. Protože lidé, kteří celý život pracovali, by měli prožít zbytek života důstojně a také v soukromí. To byl důvod, proč jsem na nabídku vstoupit do politiky nakonec kývla, přestože jsem zpočátku nechtěla. Ale věděla jsem, že sama toho moc nezmůžu a tohle byla šance. Z komunální politiky jste se dostala časem až do vrcholných sfér… O to jsem vůbec neusilovala. Když jsem se před čtyřmi roky viděla na kandidátce, říkala jsem si, že nemám vůbec šanci. Ale stalo se, do Parlamentu mne lidé vykroužkovali. Je to pro mne velká čest a obrovská zodpovědnost. Beru to jako zprávu, že věci dělám správně. Asi má osud se mnou nějaké plány, a proto mě tam poslal. Volební rádce iDNES.cz Sedíte ve Sněmovně, v městském i krajském zastupitelstvu… Není to příliš velká kumulace funkcí? No ano, nemělo by to být. Je to náročné, ale já v tom vidím obrovskou výhodu. Pro mne má ta zkušenost s každodenními problémy lidí obrovskou cenu, rozšiřuje mi to obzory. Za to jsem opravdu vděčná. A zároveň mám přímý přístup k ministrům, takže když je třeba, mohu regionu ihned pomoct. Myslím, že komunální politika je důležitá, protože odkrývá zásadní starosti a problémy. U některých kolegů vidím, že to spojení nemají, když při vší úctě k nim jen sedí v kanceláři. Jsou odtrženi od reality. Mnohdy nedomyslí důsledky toho, co dělají. Neví, co může jejich návrh způsobit lidem. Můžete uvést nějaký příklad? Třeba rušení dětských domovů. Toho já nejsem zastáncem. Víte, občas se stává, že čtyřleté dítě má už páté pěstouny. To je pro toho človíčka tragické. Kdybych ty příběhy neznala, tak bych si taky říkala, že ústavní výchova je špatně. Ale pěstounů tolik není a my politici jsme v dobré víře a bez ohledu na praxi některým těm dětem život notně zkomplikovali. Čemu se v politice věnujete? Vzhledem k tomu, že celý život je mojí parketou sociální oblast, tak se v ní snažím i nadále působit. Jsem členkou výboru pro sociální politiku a petičního výboru. Kdybych byla konkrétní, tak jsem například bojovala o to, aby se noční klid neprodlužoval až do 24 hodin. Hodně jsem pracovala na příspěvcích na péči. Nakonec se něco prohlasovalo, ale ono to je těžké, když jste v opozici. Také tlačíme na to, aby se změnil zákon o sociálních službách, aby pečovatelům ubyla administrativní práce a podobně. Co si myslíte o fungování sociálních služeb? Je třeba udělat jejich revizi. Protože to, co jsme potřebovali před třiceti lety, už neplatí. Je jiná situace. Populace stárne a my bychom se měli zaměřit na to, co bude, až zestárnou populačně silné ročníky. On ten balík peněz je jen jeden, a když se celková suma rozdrobí, dostane každý málo. Proto si musíme říct, které služby jsou nezbytné, bez kterých se neobejdeme a ty podporovat. Je třeba řešit sociálně zdravotní pomezí, aby to bylo propojené a jednodušší pro pečující. A jak už jsem řekla, pracovat se musí na zákonu o sociálních službách. Ten je velmi důležitý, ale zatím se o něm jen mluví. Jaké služby budou podle vás ty nezbytné? V první řadě to jsou služby pro lidi, kteří se z důvodu věku nebo zdravotního stavu neumí o sebe postarat sami. Pak jsou potřebné služby typu azylových domů, nocleháren a já jsem zastáncem i služeb pro závislé, jako je třeba Kotec. Protože ten pomáhá nejen závislým, ale v konečném důsledku i majoritě. Ale myslím, že přehodnotit a zredukovat se budou muset veškeré výdaje ve všech oblastech, nejen v sociální sféře. Stát i města budou moci dělat jen to, na co budou mít. A pokud možno se nezadlužovat. Iniciovala jste založení podvýboru pro sociálně vyloučené lokality. Proč? Myslím, že velkým problémem v našich obcích a městech začíná být pocit bezpečí a to úzce souvisí se sociálním vyloučením. Tomu bych se chtěla hodně věnovat. Musíme chránit ty, kteří kteří pracují, vychovávají děti, chovají se zodpovědně. Jak byste to chtěla řešit? Já si myslím, že bychom měli být tvrdší k těm, co nepracují a mohli by. Ale i k těm, kteří dávky zneužívají. Mám za to, že kdo je dlouhodobě na dávkách, měl by mít nějaké povinnosti. Minimálně se chovat ohleduplně ke svému okolí. V Praze zažívám osočování některých kolegů, kteří nám vyčítají, že to je naše chyba. Že s těmi lidmi dostatečně nepracujeme, že se jim nevěnujeme, že jim málo pomáháme. Tohle ale může říct jen člověk, který je bez zkušeností, který neví, jak obtížná ta práce je. A neví, že řada těch lidí o pomoc nestojí, protože jim dosavadní režim vyhovuje. Celkově nám ale chybí pokora. Z ní mnozí v této době dělají slabost, ale to není pravda. Když se všichni budeme k sobě chovat slušně, s respektem a pokorou, bude nám daleko líp. Mluví se v té souvislosti o institutu veřejné služby… Já jsem jednoznačně pro. Myslím, že pokud někdo pobírá dávky, měl by určitý počet hodin odpracovat pro veřejnost, která se mu na ty dávky skládá. Z evidence by pak vypadli lidé, kteří pracují načerno, protože ti by na to neměli čas. Veřejná služba by ale nemusela být jen o úklidu města. Potřebujeme lidi na řadě dalších míst. Taková povinnost by měla i výchovný efekt. Jednak by vedla lidi k práci a hlavně děti by viděly, že ráno vstát a jít do práce je normální. A nemyslely by si, což se běžně stává, že pro výplatu se chodí na úřad práce. Hlavní město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj Ústecký kraj Kandidáti do Poslanecké sněmovny 2025 - kliknutím vyberte kraj. V současnosti se přetřásá jako volební téma i eutanazie. Jaký je váš postoj? Já osobně mám s eutanazií velký problém. Myslím, že by umírajícím i pozůstalým hodně vzala. Vzpomínám na maminku malého chlapečka, kterou jsme měli v hospicu Motýl. A ta pro svého synka v závěru života s naší pomocí napsala přání ke každým narozeninám. Nazpívala mu písničky, aby až tu nebude, slyšel její hlas. Kdyby se rozhodla pro eutanazii, nic z toho by nestihla. V tomto těžkém období se mnoho rodin smíří, stihne si vyprávět příběhy, které by jinak zapadly. Já si prostě myslím, že bychom měli bojovat o každý nádech. Zvlášť v době, kdy už nás medicína umí zbavit bolesti. O vás se ví, že si najdete čas na návštěvu hospiců a domovů pro seniory... Život je krásný, ale krátký a někdy i bolavý. A ti, co z něj odcházejí, nás učí. Mne konkrétně naučili hodně, například už se netrápím zbytečnostmi. Podle mne je nesmírně důležité, jak člověk z tohoto světa odchází, kdo ho při tom drží za ruku. A i pro toho, kdo doprovází, je to obrovsky cenná zkušenost. Je známý i váš kritický postoj ke Green Dealu. Jaký tam vidíte problém? Jsem holka, která vyrostla u šachty. Vím, že prostředí tu bylo špatné. Ale hodně se investovalo do filtrů a podobně, takže příroda se zotavuje. Jenže přišel Green Deal a pro mne to není řízený proces, chybí mu zdravý selský rozum. Čeho se hodně obávám a s čím bych se snažila pomoct, to jsou emisní povolenky pro lidi. Protože dražší energie a pohonné hmoty zdraží potraviny, služby, bydlení... To nás hodně postihne, víc než lidi v bohatých západních státech. Když si vezmu seniory ve vesnicích, kteří by teď měli rychle zateplovat, tak nevím, kde na to vezmou. A ani kdo jim to udělá, protože řemeslníků je obecně všude nedostatek. Mám z toho pocit, že si Evropa kope vlastní hrob a ještě chce, abychom u toho tleskali. Protože přesně takhle vypadá rozhodování od stolu, bez zkušeností. To bychom se měli snažit změnit.