Slovenský pas poprvé přeskočil český v žebříčku svobody. Díky komunistické zemi
S cestovním pasem České republiky lze bez víza navštívit 183 zemí, což ho v letošním
hodnocení
společnosti Henley & Partners řadí na sdílené šesté místo spolu s pasy Chorvatska, Estonska, Malty, Nového Zélandu a Polska. Ačkoli počet zemí, do kterých je možné jet s českým pasem bez víz, oproti loňsku klesl o čtyři, Česko si o dvě příčky polepšilo.
Nejužitečnější pas má stejně jako loni Singapur, jeho občané mohou aktuálně bezvízově vycestovat do 192 zemí. O druhé místo se dělí Japonsko a Jižní Korea. Evropské pasy tvoří silný blok těsně pod vrcholem.
Poprvé v historii žebříčku se o jeden bod nad český pas dostal slovenský. Společně s Maďarskem, Portugalskem, Slovinskem a Spojenými arabskými emiráty je Slovensko na 5. místě.
Žebříček cestovní svobody k lednu 2026
Pořadí
Stát
Počet zemí
1.
Singapur
192
2.
Japonsko, Jižní Korea
188
3.
Dánsko, Lucembursko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko
186
4.
Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Rakousko, Řecko
185
5.
Maďarsko, Portugalsko,
Slovensko
, Slovinsko, Spojené arabské emiráty
184
6.
Česko
, Chorvatsko, Estonsko, Malta, Nový Zéland,
Polsko
183
7.
Austrálie, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Velká Británie
182
8.
Island, Kanada, Litva
181
9.
Malajsie
180
10.
USA
179
Zdroj:
Henley & Partners
Za jakou zemi mají Slováci bod navíc? Za Čínu. Slovenská diplomacie vyjednala pro své občany bezprecedentní uvolnění pravidel, které platí až do konce roku 2026. Zatímco čeští turisté musí o víza do nejlidnatější země světa stále žádat, Slováci mají cestu výrazně snazší. Počet vstupů do země není omezen, podmínkou je pouze nepřesáhnout 30 dní nepřetržitého pobytu. Stačí jen vyplnit příjezdovou kartu.
Americký pas naproti tomu pokračuje v propadu. Zatímco v roce 2014 byl nejsilnější na světě, dnes uzavírá první desítku. Podle analýz listů
The Guardian
či
The Washington Post
za tím stojí chybějící reciprocita – USA jsou v uvolňování vízových povinností pro ostatní země mnohem opatrnější než asijské nebo evropské státy.
Jak se počítá síla cestovního pasu
Henley Passport Index
vychází z exkluzivních dat Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA) a hodnotí 199 pasů podle toho, do kolika z 227 destinací umožňují vstup bez předem vyřízeného víza.
Do tohoto skóre se započítávají tři režimy:
Čistý bezvízový styk:
Stačí platný pas.
Visa on arrival (VOA):
Vízum dostanete až na letišti (často za poplatek).
eTA / ESTA:
Elektronická autorizace předem (standard pro cesty do USA, Kanady či Austrálie).
Je však důležité rozlišovat mezi vízovou svobodou a silou pasu v širším smyslu. Indexy jako Henley neřeší právo v dané zemi pracovat nebo tam dlouhodobě žít, což je obří výhoda pasů EU, ani kvalitu konzulární pomoci v nouzi.
Kam bez víz a kdy je to jen zdánlivě?
Pro držitele českého a slovenského pasu platí v rámci EU a Schengenu nejvyšší možná úroveň svobody – možnost cestovat, pracovat a žít jen s občanským průkazem. U mimoevropských cest se však hranice mezi bezvízovým a vízovým režimem stírá kvůli digitálním autorizacím.
Sedm nejhorších pasů
Afghánistán (24 zemí)
Sýrie (26 zemí)
Irák (29 zemí)
Jemen, Pákistán (31 zemí)
Somálsko (33 zemí)
Nepál (35 zemí)
Například cesty do USA (režim ESTA) nebo nově do Velké Británie vyžadují elektronickou registraci a zaplacení poplatku. Ačkoliv technicky nejde o klasické vízum, jde o administrativní krok, který musíte udělat před odletem. Ministerstva zahraničí České i Slovenské republiky proto důrazně doporučují ověřovat aktuální podmínky pro každou konkrétní zemi, protože diplomatické dohody se mohou měnit měsíc od měsíce.
Vývoj 2006–2026: Cesta na vrchol a zpět
Pohled do historie ukazuje neuvěřitelný vzestup střední Evropy. V roce 2006 umožňoval český pas bezvízový vstup do 98 zemí, ten slovenský jen do 97. Za dvacet let se toto číslo téměř zdvojnásobilo.
Zatímco Česko a Slovensko těžily z integrace do EU a postupného rušení víz se zbytkem světa, USA doplatily na stagnaci. Svět se stal otevřenějším, ale americká vízová politika zůstala z bezpečnostních důvodů rigidní. Výsledkem je, že dnes má průměrný Evropan papírově snadnější přístup do světa než občan nejsilnější ekonomiky světa.