Protože většinu cesty absolvovala žena, zaměřili jsme se i na to, jak se s vozem žije v běžném provozu. Toyota C-HR+ patří mezi nejdůležitější novinky japonské automobilky posledních let. Přestože svým názvem navazuje na populární model C-HR, jde o zcela jiné auto. Není to hybrid ani plug-in hybrid, ale čistokrevný elektromobil postavený na technice větší Toyoty bZ4X. Označení „plus“ není náhodné. Novinka narostla zhruba o patnáct centimetrů a s délkou 4,52 metru nabízí více prostoru pro posádku i zavazadla. Toyota ji představila jako svůj první čistě elektrický model v kategorii kompaktních SUV a crossoverů. Designéři zachovali vše, co zákazníci na modelu C-HR oceňují. Vůz působí moderně a dynamicky. Není to klasické hranaté SUV, ale crossover s kupé-střiženou zádí. Zajímavostí zůstávají kliky zadních dveří ukryté v rozích oken. Auto tak na první pohled připomíná třídveřový model. Oplastování spodní části karoserie zároveň naznačuje, že se nezalekne ani horších cest nebo štěrkových parkovišť, kterých je například v Chorvatsku stále dostatek. Přestože jde o elektromobil vážící přes dvě tuny, design nepůsobí těžkopádně. Naopak. Toyota se snažila vytvořit vůz, který osloví i řidiče, kteří dosud elektromobily nepovažovali za atraktivní. Za volantem bez stresu? Právě zde se ukázala jedna z největších předností nového modelu. Řada žen se při prvním setkání s větším SUV nebo elektromobilem obává rozměrů, výkonu či složitých technologií. Toyota C-HR+ však působí velmi přívětivě už od prvních kilometrů. Většina funkcí se ovládá jednoduše a není potřeba složitě studovat manuál. Velkým pomocníkem je parkovací systém s kamerami, které zobrazují automobil z ptačí perspektivy. Právě při průjezdu úzkými historickými uličkami chorvatských měst nebo při parkování na přeplněných přímořských parkovištích tato funkce výrazně snižuje stres. Řidič má navíc neustálý přehled o tom, kolik prostoru zbývá kolem vozu. Manipulace s autem je díky tomu mnohem jednodušší, než by napovídaly jeho rozměry. Příjemně funguje také adaptivní tempomat. Na dlouhých dálničních přesunech automaticky udržuje nastavenou vzdálenost od vozidla vpředu a výrazně snižuje únavu. Ocenili jsme i to, že některé povinné asistenční systémy lze snadno vypnout bez zdlouhavého hledání v menu. To se týká například upozornění na dopravní značky nebo hlídání jízdních pruhů. Jedinou funkcí, která během dlouhé cesty dokázala být skutečně nepříjemná, je systém monitorování pozornosti řidiče. Kamera umístěná za volantem neustále sleduje, zda se řidič dívá na vozovku před sebou. Jakmile obličej na okamžik „ztratí“ – například kvůli slunečním brýlím, sklopení hlavy při odložení telefonu na bezdrátovou nabíječku nebo pouhému pohledu na displej – ozve se hlasité varovné pípání. Systém sice plní důležitou bezpečnostní funkci, v praxi však působí až příliš úzkostlivě. Ani po více než dvou tisících kilometrech za volantem jsme si na jeho neustálé připomínání zcela nezvykli. Občas zkrátka člověk na okamžik stočí pohled jinam, aniž by to znamenalo ztrátu pozornosti. Právě toto pípání bylo během celé cesty nejčastějším zdrojem frustrace. Na druhou stranu je třeba dodat, že jinak Toyota C-HR+ zvládala dlouhé přesuny velmi komfortně a žádné další výraznější nedostatky se neprojevily. Interiér myslí na rodiny Kabina působí moderně a vzdušně. Ve vyšší výbavě tomu pomáhá panoramatická střecha a světlejší barevné provedení interiéru. Nechybějí dvě bezdrátové nabíječky mobilních telefonů, což ocení zejména dvojice cestující na dovolenou. Potěší také plochá podlaha bez středového tunelu. Zadní cestující tak mají více místa pro nohy. Jedinou výraznější výtku si zaslouží umístění digitálního přístrojového štítu. Ten je posazen přímo za volantem. Pokud si řidič nastaví volant do běžné polohy, jeho věnec část údajů zakrývá. Řešením je stáhnout volant níže, což však nemusí vyhovovat každému. Po několika dnech používání si na toto řešení většina řidičů zvykne, první dojem ale může být rozpačitý. Zavazadlový prostor nabízí objem 416 litrů. Není rekordní, ale pro běžnou rodinnou dovolenou dostačující. Bez problémů se do něj vejdou dva větší kufry, několik batohů i další cestovní vybavení. Kvůli svažující se střeše však nelze převážet příliš vysoké předměty. Daň za atraktivní design je zde patrná. Jaký je skutečný dojezd? Výrobce uvádí dojezd až 458 kilometrů. Realita během cesty do Chorvatska byla pochopitelně jiná. Při dálničních rychlostech a letních teplotách se reálný dojezd pohyboval okolo 400 kilometrů. Klimatizace přitom ukrajovala z odhadovaného dojezdu přibližně 30 kilometrů. Se starším naftovým autem s velkou nádrží jsme cestu do Chorvatska v minulosti absolvovali na jednu nádrž. S Toyotou C-HR+ jsme na zhruba tisíc kilometrů dlouhé trase museli stavět třikrát, vždy na necelou hodinu. Nabíjecí infrastruktura v Česku, Rakousku, Slovinsku i Chorvatsku se ukázala jako dostatečná, stanice jsme vyhledávali v aplikaci Chargemap, která ukazuje jak rychlost nabíjení, tak počet volných a obsazených nabíječek. Lokalita Ujetá vzdálenost Doplněná energie Čas nabíjení Cena Kaplice (Futurego, ČR) 186 km 37,41 kWh 29 min 856,83 Kč Graz (Pfalzwerke, Rakousko) 321 km 35,45 kWh 20 min 20,56€ Slunj (Greenway, Chorvatsko) 289 km 59,44 kWh 53 min 29,80 € Zadar (Eleport, Chorvatsko) 300 km 52,52 kWh 56 min 29,41 € Bled (MegaTel, Slovinsko) 390 km 54,98 kWh 132 min 29,53 € Burghausen (EnBW, Německo) 287 km 60,34 kWh 36 min 49,19 € Výraznější zdržení přišlo až na zpáteční cestě ve slovinském Bledu, kde byly v době našeho příjezdu k dispozici pouze pomalejší nabíjecí stanice. Auto jsme proto nechali nabíjet přibližně dva kilometry od historického centra u supermarketu a čas využili k procházce kolem známého jezera. Pokud je řidič na tento způsob dopravy zvyklý a dokáže trasu plánovat s ohledem na nabíjecí infrastrukturu, může se z povinné zastávky stát příjemné zpestření cesty. Praxe však nemusí být vždy tak romantická. Ne každá nabíječka stojí u turisticky atraktivního místa a často je nutné dobíjet u dálničních odpočívadel nebo čerpacích stanic, kde není mnoho možností, jak si čekání zkrátit. Určitou komplikaci představuje také samotné spouštění nabíjení. Řidiči, kteří s elektromobily nemají zkušenosti, mohou být překvapeni nutností stahovat a registrovat se do několika různých aplikací podle provozovatele konkrétní stanice. Neplatí tedy natankovat, zaplatit a odjet. Realita nabíjení elektroauta může působit trochu zdlouhavě. Cesta vyžaduje více plánování než s naftovým vozem a nabíjení zabere více času než běžné tankování. Na druhou stranu Toyota C-HR+ nabízí tiché a komfortní cestování, intuitivní ovládání a technologie, které dokážou řidiči výrazně usnadnit život. Z ženského pohledu navíc potěší přehlednost vozu, kvalitní parkovací asistenti i pocit jistoty za volantem. Přestože několik drobností – od přehnaně aktivního sledování řidiče po občasné komplikace s nabíjením – by si zasloužilo doladit, celkový dojem zůstává příjemný. Toyota vytvořila elektromobil, který nepůsobí jako technologický experiment, ale jako plnohodnotné rodinné auto schopné bez větších kompromisů zvládnout i cestu k Jadranu.