Kdy ji vlastně napadlo, že přes všechny kulturní rozdíly bude skvělé svůj život nasměrovat na Blízký východ? „Prvotní myšlenka vznikla ve školní lavici, když jsem ještě studovala trutnovskou zdrávku a mohli jsme si plnit praxi v zahraničí. Takto jsem často odlétala do Německa, do Anglie a došlo mi, že díky svému povolání mohu jako zdravotní sestra pracovat téměř kdekoli. Když jsem si začala zjišťovat informace, kde se mi to nejvíc vyplatí, vyšla mi z toho nejlíp právě Saúdská Arábie,“ řekla v podcastu NA KAFI Hana Šlechtová. Ženský svět do uší Podcasty NA KAFI najdete na iDNES.cz, ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchá… Pracovní podmínky jsou tam skutečně nesrovnatelné s tím, co jí nabízeli doma. „Mám trojnásobně vyšší plat, padesát pět dní dovolené ročně, třicet dnů sick days, ubytování zdarma, letenky zdarma... a tak bych mohla pokračovat,“ jmenuje. Když odlétala do Saudi, bylo jí šestadvacet a svět se topil v pandemii covidu. „Tehdy jsem se vůbec nebála a taky jsem si leccos ani nezjišťovala. Takže čím jsem starší, tím více obdivuji svou mladší verzi, dnes už bych takový střelec nebyla,“ kvituje svou tehdejší odvahu. „I blízcí pořád doufali, že nakonec neodletím. Typicky české reakce přišly i u nás: že se stanu součástí nějakého harému, že mě tam prodají za velbloudy nebo že tam budu zavřená v kleci a nebudu moct opustit nemocniční areál.... Nic z toho se vlastně nestalo. Saúdská Arábie má stále na čem pracovat, ale jde to hodně kupředu,“ dodává. Zpětně ale vnímá, že byla chyba nezjistit si přesně, co ji čeká. „Nejnáročnější pro mě byl odlet v době pandemie v roce 2020, kde i tam fungoval pouze okénkový výdej a pro mě to znamenalo absolutní izolaci,“ popisuje těžké momenty a přiznává, že krušné začátky si vyžádaly hodně slz do polštáře. Dnes pracuje v nemocnici, volný čas tráví s přáteli cestováním a tancem, plní svůj instagramový profil a společně s agenturou Go Global Care pomáhá informovat zdravotníky, kteří o práci v zahraničí uvažují. „Je to agentura, přes kterou jsem tenkrát odlétala já. Sama jsem začala být hodně aktivní na sociálních sítích, kde jsem se vypisovala z toho všeho, co zažívám. S agenturou jsem se pak domluvila na spolupráci a snažím se mluvit o tom, co naše povolání skutečně obnáší, protože o něm panuje doposud spousta předsudků. Společně jsme také vydali mou knížku Nejsem jenom sestra a naše možnosti přednáším i na zdrávkách. Také pořádám multikulturní workshopy, kde se snažím zdravotníky, kteří za chvíli do ciziny odletí, nabriefovat,“ popisuje. Mé srdce patří Česku, ale má duše patří Saúdské Arábii. Občas mám pocit, že jsem se do České republiky narodila omylem. A jak vypadá její pracovní den? „Pracujeme tři týdny denní služby a tři týdny noční služby s tím, že jedeme krátký a dlouhý týden a pracujeme od sedmi do sedmi, tedy dvanáctihodinové služby. Do nemocnice to mám kousek, takže vstanu v šest ráno, přijdu do práce, převezmu si od noční směny pacienty a o ty se celou dobu starám,“ vysvětluje Hanka. V rámci nemocnice pracuje s kolegy z celého světa a na svém oddělení je jedinou Evropankou. „Mám kolegyně z Filipín, Malajsie, Saúdské Arábie, Afriky, teď k nám přišla Kanaďanka, máme tam lékaře z Palestiny a můj šéf je Jordánec, tak je to hodně zajímavé,“ směje se a dodává, že díky této pestrosti občas dochází k neshodám. „Ale já jsem člověk, který si dokáže na všem najít to pozitivní a mě hodně baví jídlo, takže si to užívám. Máme tam každoroční eventy, kdy každá národnost přinese něco na ochutnání, díky multikulturnímu týmu jsem odletěla na svatbu do Malajsie a podobně,“ pochvaluje si. Žádost o ruku přišla v taxíku Arabové jsou hodně přátelští a pohostinní, jsou to welcoming people (vítací lidé – pozn. redakce) , tvrdí Hana. „Hodně si rozumím se Saúdkama, takže si občas po směně jdeme dát večeři, ale svůj osobní čas trávím nejčastěji se svou kamarádkou Adélkou, která pracuje v domácí péči,“ vypráví. „Když jsem tam byla nová, trávila jsem hodně času u moře, bylo mi to vzácné, tak jsem se věnovala potápění, udělala jsem si potápěčskou licenci. Nyní je to tanec a cestování: mnoho lidí si nedovede představit, že tam mohou muži a ženy tančit tak intimní tance, jako je salsa nebo bachata,“ dodává. Jako vysoká dlouhovlasá blondýna samozřejmě poutá pozornost mužů. Asi podobně, jako by poutala zahalená žena na Václavském náměstí. „Nemusím tam chodit zahalená. Vlasy si zahaluji, jen když mířím na významná místa, třeba do Mediny. A občas nějaké pozvání na rande přijde. Přišla i jedna nabídka k sňatku od taxikáře, který neuměl anglicky, jen arabsky, a žádal mě přes google překladač,“ směje se Hana Šlechtová. Žádost přešla bez rozpaků, do rozpaků se jí ale naopak povedlo dostat radiologického pracovníka. „Mám skoliózu páteře a k ní se váže vtipná historka, když jsem v rámci prohlídky šla na rentgen. Ze zvyku jsem se vysvlékla i z podprsenky a naběhla na něj nahatá. S ním to samozřejmě málem švihlo. Netušila jsem totiž, že tam si ženy svléknou podprsenky, ale pak si přes ně zpět oblečou šaty. Nejspíš z toho pár nocí nespal,“ směje se Hana. Jak moc dobře musí umět zdravotní sestra anglicky? Co by z tamního zdravotnictví přenesla do toho našeho? Jak fungují a jak dobře placené jsou tamní přesčasy? A jak Hanu práce v cizině změnila? Poslechněte si nejnovější díl podcastu NA KAFI. Odešli byste pracovat do zahraničí? celkem hlasů: 460 Hlasování skončilo Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 28. srpna 2026. Anketa je uzavřena. Ne, bál/a bych se kulturních a jazykových rozdílů. 40 % (183 hlasů) Ano, už v zahraničí pracuji. 35 % (162 hlasů) Ano, uvažuji o tom, podmínky jsou nesrovnatelně lepší. 18 % (83 hlasů) Nevím. 7 % (32 hlasů)