Tento „středověký panelák“ mě vždycky fascinoval. Nemohu si pomoci, ale přezdívám tak Buchlovu, protože už zdaleka vidím několikapatrové budovy s rovnými střechami. Impozantní pevnost stojí na vrcholu Chřibů u Uherského Hradiště a její budování trvalo několik století. Jako nejstarší se tam ukazuje románský oblouk, který býval součástí vstupu do hradu, ale dnes se klene uvnitř v černé kuchyni. Nejmladší jsou arkády na třetím nádvoří z 18. století. Návštěvník výběrového okruhu „Buchlov v proměnách času“ musí nejdřív zdolat schodiště nahoru na hradby, kterému průvodkyně přezdívala „šedesátka“. Jestli je těch schodů skutečně šedesát, jsem už ale nestihl spočítat. Pohled z ochozu věže hradu Buchlov směrem na západ, na hřeben Chřibů. Nádvoří za první branou Buchlova. Hrad je opředený spoustou legend a příběhů. Začínáme u „lípy neviny“ u průchodu do vnitřního hradu. Váže se k ní tato pověst. „Zbrojnoš Vlček byl odsouzen za pytláctví k trestu smrti, ale trval na své nevině. Nabídl i nevšední důkaz. Když se ujme lípa zasazená korunou dolů a kořeny nahoru, je nevinný. Tak ho dali do vězení a rok se čekalo, jestli se stromek zazelená. Ujal se a muž byl propuštěn,“ vyslechneme od průvodkyně příběh na úvod. Podivných stromů je ale na Buchlově více. Na zdi paláce se uchytila i poněkud akrobatická borovice. Nejvíc mě ale na Buchlově lákal „pokoj mrtvých“, nejslavnější komnata hradu, které se dočkáme až na konci prohlídky. Ale nechci předbíhat. Okruh trvá 90 minut, a to už musí být návštěvník otrlým dobyvatelem hradů, aby udržel pozornost. Poštovní pes Ale Buchlov se skládá i z menších bizarních střípků. Viděli jsme tam prevét (záchod ve výklenku), jako leckde jinde. Tento ale podle průvodkyně ústí na přístupovou cestu, takže si příchozí do hradu museli „dávat pozor“. Buchlovský prevét vzbuzuje spoustu vulgárních asociací, které máte určitě teď taky v hlavě, takže je nemusím vypisovat. Další příběh se váže k obrazu psa Cerbera nade dveřmi jedné z komnat. Stručně, majitel hradu Jan Dětřich Petřvaldský se zamiloval do majitelky zámku Chotoviny u Tábora (stovky kilometrů daleko). S jejich milostnými dopisy pendloval pes Cerberos, vlastně taková obdoba poštovního holuba, akorát běhal oběma směry. Prý mu cesta trvala někdy až měsíc, ale měl po cestě občerstvovací stanice. A do třetice, jeden z pánů hradu se rád nechal malovat a nechal se na jednom obraze ztvárnit jako antický hrdina Herkules, jen s tou bederní rouškou, jak šlape po lví kůži. Doufám, že z toho obrazu nevystoupí. Jak v pyramidě Putovali jsme z komnaty do komnaty, a o to větší byla po hodině a půl „odměna“ v podobě „pokoje mrtvých“ ve věži. Atmosféra fakt jak v Cheopsově pyramidě. Rakev s vyřezaným obličejem, opřená o zeď, jako by to mělo být další strašidlo, vedle ležící mumie. Přivezl ji na hrad už v 19. století Josef Vratislav z Mitrovic a je to nejdéle vystavovaná mumie u nás. Dříve se mělo za to, že jsou to ostatky muže, ale při posledním průzkumu v roce 2017 se zjistilo, že jde o ženu. Tak, šance byla jedna ku dvěma. Ale mumie není jediná „mrtvá“ v tomto pokoji. V jedné stěně se otevírá začouzený výklenek, ze kterého prý každý den o půlnoci vyleze černá paní buchlovská – zdejší strašidlo. Černá paní, to prostě není jen tak někdo. To není obyčejná bílá paní, která bloudí chodbou a podle rukaviček věští budoucnost rodu. „Poletuje kolem hradní věže a dívá se, jestli tam nezůstal někdo, kdo tu nemá co dělat. Pak se promění v obláček a zmizí,“ vyprávěla průvodkyně. A další noc zase znovu. „A co když někoho potká?“ ptám se. „To nevím, ještě se nikdo takový nenašel,“ opáčí průvodkyně. Černá paní měla svůj reálný předobraz v podobě Kateřiny Rájecké z Mírova, manželce majitele hradu Jindřicha Prakšického ze Zástřizl, který byl zavražděn v lese v roce 1582 a vrah nebyl nikdy odhalen. Ale jeho choť byla podezřelá a být to dnes, opravdu by na Mírově skončila. My ještě vylezeme na ochoz věže, abychom si také užili výhledu, který vidí místní „lady in black“ při své letecké inspekci. A je to něco úžasného. Buchlov je loď, která pluje v zeleném moři kopců. Hradní kvíz Při prohlídce nechyběly ani otázky průvodkyně do publika. V kabinetu exotických sbírek jsme dostali otázku, co je to ten podlouhlý měchýř připomínající zvířecí orgán, který tam visel na stěně. Nabízel jsem jako odpověď „velrybí penis“, ale chyba! Bylo to tlusté střevo velblouda, které se prý opravdu používalo pro uchovávání tekutin. Tak se omlouvám Buchlovu, slečně průvodkyni, velbloudovi i velrybě. Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz