Banská Štiavnica leží v členité krajině Štiavnických vrchů, které jsou pozůstatkem supervulkánu, jenž před patnácti miliony let čněl do výšky téměř pěti kilometrů. Díky vulkanické minulosti Štiavnice mohla vzniknout na jednom z jejích kopců majestátní Kalvárie – komplex barokních sakrálních staveb, které pojednávají o umučení Krista. Kalvárie byla vystavěna na Ostrém vrchu v letech 1744 až 1751. Tvoří ji celkem devatenáct kapliček, dva kostely, Svaté schody a sousoší Sedmibolestná Panna Marie pod křížem. Stavbu inicioval jezuitský páter František Perger. Zatěžkávací zkouškou bylo pro celou Kalvárii období komunismu. V roce 1951 totiž režim poutě na Kalvárii zakázal a zrušil fond, který byl pro Kalvárii zdrojem financí. Následovala desetiletí úpadku a koncem dvacátého století se dokonce stala obětí vandalizmu. Její obnova začala v roce 2007, kdy byla zařazena mezi stovku nejohroženějších památek světa. O renovaci kaplí se zasloužili také dárci, kteří si kaple „adoptovali“. Jednu z kapliček si pod svá křídla vzaly i herečky Magda a Emília Vašáryovy, jež jsou šťiavnickými rodačkami. Zasněžená Kalvárie Dnes už je Kalvárie opět přístupná, ale většinu původních uměleckých děl nahradily kopie, originály jsou v městském muzeu. I tak ale za návštěvu stojí, repliky jsou velmi zdařilé a z vrcholu uvidíte celé město jako na dlani. Průzračné tajchy a těžba V regionu se nachází celkem 24 tajchů. Jde o uměle vytvořené vodní nádrže, které byly vybudovány za účelem získávání nových energetických zdrojů pro těžbu. Dnes nabízí příjemné koupání během letních měsíců, například Tajch Velká Vodárenská má nádhernou azurovou vodu. Během zimy tajchy zamrzají, díky čemuž se na nich dá bruslit nebo hrát hokej v kulisách zasněžených štiavnických vrchů. Odvážnější mohou zkusit v jejich chladné horské vodě i otužování. Ve Štiavnici se historicky těžilo zlato a stříbro, proto je ve městě a jeho okolí možné navštívit řadu zachovalých dolů. Přímo v centru města je štola Glanzenberg. Nejstarší písemná zmínka o ní pochází už z roku 1560. Díky poloze štoly, kdy je nad ní hustá zástavba, byla po staletí udržována, takže se dochovala v perfektním stavu dodnes. Kdo se do ní vypraví, zařadí se po bok historicky významných osobností, které štolu při svých cestách na Slovensko navštívily. V roce 1751 do ní vstoupil třeba císař František Štefan Lotrinský, v roce 1822 Jozef, syn císaře Leopolda II., a v roce 1852 císař František Josef I. Návštěvy všech významných státníků i jiných osobností zachycují desky umístěné přímo ve štole. K hornické historii odkazuje i Klopačka, která se nachází v nedaleké Banské Hodruši. Zařízení sloužilo k varování obyvatel před příchodem vojsk, ale také právě ke svolávání horníků do práce. Klopačka nedaleko Banské Štiavnice Na Klopačku se dá vystoupat a užít si výhled na celou vesnici. Vidět z ní je třeba kostel svatého Mikuláše, který byl opevněný na obranu proti Osmanům, ale i původní hornické domy. Ti nejmajetnější lidé žili v dolní části města, nahoře pak ti nejchudší, kteří často skromný domek ani nevlastnili. Za každým z domů se nachází štola, která sloužila k tomu, aby se obyvatelé přesvědčili, zda v ní je něco, co by se dalo vytěžit. Pokud ano, pokračovali v práci, pokud ne, tak na vzniklé haldě postavili dům. Koho zajímá hornická historie města víc do hloubky, měl by navštívit Banské muzeum v přírodě. Jedinečný bar i pivní šampaňské V Banské Štiavnici si přijdou na své nejen milovníci historie, ale i každý, kdo se chce jen tak procházet malebnými uličkami a občas si dopřát nějaký ten gastronomický zážitek. Za návštěvu jistě stojí bar nacházející se na Náměstí svaté Trojice. Jde o takzvaný ruin bar, který je jediný na Slovensku. Ruin bary jsou typické pro maďarskou Budapešť. Vznikají v domech, jež vypadají spíš jako polorozpadlé ruiny, z čehož pochází i jejich název. To jim ale propůjčuje unikátní atmosféru, kterou dokonale zachycuje i bar ve Štiavnici. Vnitřek ruin baru Dalším místem k zastavení je zdejší pivovar Erb, kam je možné zajít nejen na vychlazenou „dvanáctku“, ale třeba i na pivní speciály, které chutnají po kávě či tropickém ovoci. Asi nejzajímavějším nápojem od zdejších sládků je archivní Erb, který se dá popsat jako pivní sekt nebo šampaňské. Ten podle šéfa obchodu v pivovaru Erb Jozefa Siváka vznikl tak, že si v pivovaru řekli, že by bylo hezké mít v nabídce také pivo, kterým by se daly oslavit výjimečné události. Obvykle totiž lidé v takových momentech sahají po šumivém vínu. Archivní Erb voní po medu a meruňkách, v chuti je cítit sladkost, ovoce i lehká hořkost typická pro pivo. Cena jedné lahve je ovšem poměrně vysoká, pohybuje se mezi 55 až 70 eury (1 375–1 750 korun).