Problém se přirozeně nedotýká jen Evropy. V americkém státě Washington záchranáři pomáhali tisícům lidí poté, co oheň zachvátil dvacet jedna kilometrů čtverečních kolem města Spokane. Kvůli opakujícím se vlnám veder a následné extrémně suché půdě je vznícení francouzských lesů dvakrát pravděpodobnější. Těch španělských dokonce dvacetkrát. Jak je tedy možné, že evropská služba pro sledování změny klimatu Copernicus ukazuje data, která globálně potvrzují pokles lesních požárů? Méně travin i méně lesů Copernicus využívá družicového pozorování, aby měřil celkové emise uhlíku ze spalování biomasy po celém světě. Za první pololetí tohoto roku byly na nejnižší úrovni za posledních 24 let. „Vypadá to jako paradox, protože mluvíme o vzrůstu požárů, ale globální čísla pořád klesají a klesají. Obojí je pravda,“ řekl pro tiskovou agenturu AP požární vědec Mike Flannigan z Thompson Rivers University v Kanadě. Pokles souvisí s menším počtem požárů v Asii a především Africe, která mezi ostatními světadíly v tomto ohledu vede. Jelikož ubývá užívání tradičního způsobu mýcení půdy, kdy se po období dešťů půda vypálila, ubývá tak i množství požárů obecně. Při pohledu na požáry lesů se však rýsuje jiný obrázek Podle výzkumníka Marka Parringtona můžeme sledovat „rostoucí trendy extrémních přírodních požárů v zalesněných oblastech a ve vyšších severních zeměkruhových šířkách“. Například Kanada za období posledních čtyř let zaznamenala nejextrémnější roky, pokud jde o emise z lesních požárů. Když prales postrádá vlhko I když je každoročních požárů afrických savan méně, data Fondu pro deštné pralesy zaznamenávají prudký nárůst lesních požárů v Konžském deštném pralese. Správně by se měly pralesy díky vlhkému prostředí a nedostatku slunečního svitu vznícení ubránit, teplejší a sušší počasí nicméně vytváří opačné podmínky. Jak stojí výše, dříve sice byli místní obyvatelé zvyklí mýtit části lesa ohněm, ale věděli, že prales jako takový vzplát nemůže. Tato situace se však podle experta na deštné pralesy Aderse Krohga změnila.