Svatý Fermín z Amiensu, hlavní patron španělského autonomního společenství Navarra, byl křesťanský misionář a žák svatého Saturnina usmýkaného k smrti zuřícím býkem. Ač horlivý Fermín podle historických pramenů zahynul daleko tradičnějším způsobem, stětím z příkazu císaře Diokleciána, jeho skon se v lidové tradici propojil s mučednickou smrtí Saturninovou, a tak je nedílnou součástí červencového svátku svatého Fermína v Pamploně také světoznámé encierro, běh odvážlivců s býky, jedna z nejbizarnějších i nejsledovanějších turistických atrakcí vůbec. O překot a o život Původním smyslem encierros bylo vehnat býky z pastvin za městem do býčí arény v centru, kde je čekaly líté boje s toreadory. Aby se zamezilo komplikacím, hnali se býci do arény vždy po ránu, kdy v ulicích ještě nebyli lidé. Tato praxe se vyvinula v oblíbený rituál: přeplněnými ulicemi Pamplony se řítí stovky mužů v bílých trikotech a červených šátcích následovaných stádem zděšených býků. Zatímco zvířatům jde o život až odpoledne a k večeru, běžci riskují už ráno. Záběry jejich sprintu na vzdálenost osmi set padesáti metrů každý rok obletí svět. Mladíci, ale i muži v nejlepších letech kličkují před arénními býky, čím blíž jejich rohům, tím líp, klopýtají navzájem a pak schoulení do klubíčka doufají, že je vyděšená zvířata neušlapou. Po encierros bývá vždy hospitalizováno několik lidí, ale oběti na životech jsou kupodivu minimální, za posledních sto let zemřelo v Pamploně údajně „jen“ asi dvacet hazardérů. Naproti tomu býci to mají jisté, v aréně Plaza de Toros nepřežije zpravidla ani jediný. Na to jsou španělští toreadoři až příliš obratní, i když i jim hrozí přinejmenším hodně krvavá a bolestivá zranění. Umělci smrti Býčí zápasy zůstávají ve Španělsku jednou z nejoblíbenějších kratochvílí a tamní matadoři se těší popularitě srovnatelné s oblibou hvězd stříbrného plátna. Aktuální číslo Předplatné můžete objednávat zde Ostatně i o toreadorech se točí filmy a píší knihy. Právě z trojlístku největších španělských matadorů – Juan Belmonte, Manolete a Pedro Romero – si Ernest Hemingway vypůjčil jméno pro hrdinu svého románu Fiesta, který poprvé vyšel přesně před sto lety. Romero je v knize nebojácným mladíkem, jehož kouzlu i toreadorskému umu propadne hlavní ženská postava Brett Ashleyová. Fiesta se zčásti odehrává právě v Pamploně, kam budoucí držitel Nobelovy ceny za literaturu poprvé přijel už v roce 1923, aby tu pro The Toronto Star Weekly sepsal reportáž Pamplona v červenci. „V nabílo omítnutém a sluncem opékaném městě vysoko v kopcích Navarry se koná vrcholná událost sezony býčích zápasů. Do města se nacpou fanoušci z celého Španělska, hotely zdvojnásobí ceny a kavárny mají narváno. Krásná snědá děvčata s vlasy pod černými mantilami se procházejí ve stínu arkád. Celý den a celou noc se tančí v ulicích...“ Z centra k viaduktu Líčení to bylo tak barvité, že Hemingwayovi před arénou v Pamploně postavili sochu. Pomník tu však mají i neohrožení protagonisté běhu s býky. Monumento al Encierro je bronzové zpodobnění mužů prchajících před rozvášněnými zvířaty, jehož autorem je baskický sochař Rafael Huerta. Jiný známý španělský umělec, Agustín Castellón Campos, pochází přímo z Pamplony a řadí se mezi největší kytarové legendy všech dob. Svět ohnivého flamenka ho zná pod přezdívkou Sabicas a jeho styl ovlivnil i krále tohoto žánru Paka de Lucíu. Sabicasův poněkud omšelý rodný dům v Pamploně dnes slouží jako kytaristovo muzeum, ve městě však stojí i o poznání vznosnější Museo de Navarra přibližující historii regionu a schraňující vzácná umělecká díla včetně pláten starých španělských mistrů Camila, Cereza a Goyi. Dominantami Pamplony jsou však především gotická katedrála s mramorovým náhrobkem krále Karla III. Navarrského a pevnost Ciudadela, jež sloužila jako rafinovaný obranný systém, ale dnes je především odpočinkovou zónou a městským parkem. Španělskou kulturní památkou je také mimořádně fotogenický akvadukt Noáin vybudovaný roku 1782 za účelem zásobování města pitnou vodou. Jak se válčí vínem Návštěvníci Pamplony si už od časů „papá“ Hemingwaye zpestřují pobyt ve městě výlety do nepříliš vzdálené baskické metropole Vitoria-Gasteiz nebo do lázeňského letoviska San Sebastiánu. Míří však i na jih, kde se rozkládá další z velmi svébytných španělských autonomních oblastí – La Rioja. Patří k nejslavnějším vinařským regionům starého kontinentu, místní červené víno se totiž vyváží do více než stovky zemí světa. V kraji prosperuje na osm stovek vinařství a jeho srdcem je město Haro, v jehož blízkosti se koncem června koná proslulý vinařský festival. Jeho součástí je i nevšední tradice zvaná Batalla del Vino, při které se stovky v bílém oděných lidí vzájemně polévají červeným vínem odrůdy Tempranillo. V průběhu této divoké bitky se každý rok spotřebují tisíce litrů vína, které zbůhdarma vsákne vyprahlá půda. I tento podivný obyčej, při němž se během pár desítek minut většina účastníků slavnosti promění v jednolitou fialovou masu, samozřejmě láká fotografy a filmové štáby, jejichž záběry pak plní světová média a sociální sítě. Království tapas Pojmem na vinařské mapě severního Španělska je vedle Hara i Logroño, hlavní město provincie La Rioja ležící v malebném údolí Ebra, jedné z nejdelších řek na Pyrenejském poloostrově. Logroño je rovněž klíčovou zastávkou na věhlasné Svatojakubské cestě a mekkou nejen vinařů, ale i gurmetů – zvlášť těch, kteří nevynechají procházku „Vavřínovou ulicí“ Calle del Laurel. Na pár stech metrech se tu nachází nespočet tapas barů a restaurací, kde mají údajně ta nejlepší tapas pintxos ve Španělsku. Tato baskická obdoba oblíbených jednohubek se od klasických tapas liší, pintxos připomínají spíš vysoké a hodně obložené chlebíčky, ale chutnají báječně. A víno? Víno mají ve Vavřínové ulici tak dobré, že vás ani nenapadne plýtvat s ním na kolemjdoucí. Může se hodit Do Pamplony se dostanete nejsnáze přímým letem z Prahy do Bilbaa a odtud autobusem nebo vlakem (nejrychlejší cesta z Bilbaa do Pamplony trvá dvě hodiny). Festival Sanfermines bude letos v Pamploně zahájen 6. července v pravé poledne a potrvá obvyklých devět dní, tedy až do 14. července. Běhy s býky encierros jsou na programu denně od 7. července, start je vždy v 8 hodin ráno. Plaza de Toros v Pamploně je jedna z nejkrásnějších býčích arén ve Španělsku. Postavena byla v roce 1922 a pojme téměř dvacet tisíc lidí. Součástí arény je také muzeum býčích zápasů. Trať vytyčenou pro encierros zdolají běžci s býky za zhruba tři minuty. Poslední člověk tu zahynul v roce 2009. Běhu se může zúčastnit každý střízlivý člověk starší osmnácti let a v roce 1974 byl zrušen i zákon zakazující encierro ženám. Ty však tvoří zanedbatelné procento účastníků. Z obdivu k toreadorům se Ernest Hemingway vypsal i v próze Smrt odpoledne z roku 1932. Byl fascinován zvláště uměním neduživého matadora Juana Belmonteho, kterého v knize proslavil. Zajímavostí je, že oba muži zemřeli krátce po sobě a vlastní rukou. Hemingway se zastřelil v červenci roku 1961, Belmonte spáchal sebevraždu stejným způsobem o necelý rok později. Článek vznikl pro časopis Chvilka pro tebe .