Boka Kotorská bývá často označována za nejjižnější evropský fjord. Přísně vzato to není pravda, neboť geologové by namítli, že fjord vzniká činností ledovce, zatímco boka je zatopené říční údolí. Pro běžného cestovatele je však podobná debata spíše akademickou hříčkou. Výsledek totiž vypadá přesně tak, jak si člověk fjord představuje. Strmé horské svahy padají přímo do vody, zátoka se několikrát lomí a skrývá se za dalšími a dalšími horskými hřebeny. Krásná pevnostní soustava Na samém konci tohoto přírodního labyrintu leží Kotor. Město sevřené mezi mořem a horami, které po staletí chránily mohutné hradby. Právě ony patří k největším symbolům celého regionu. Kamenné opevnění stoupá ze starého města vysoko po úbočí hory svatého Ivana a vytváří jednu z nejpůsobivějších pevnostních soustav na Jadranu. Výstup k pevnosti svatého Jana patří k zážitkům, které si většina návštěvníků pamatuje ještě dlouho po návratu domů. Schodiště čítající více než tisíc tři sta schodů se vine vzhůru mezi kamennými zdmi a postupně odhaluje stále širší panorama. Po necelé hodině chůze se pod vámi otevře celý záliv. Teprve odsud je vidět, jak neuvěřitelně členitá boka Kotorská ve skutečnosti je. V dálce lze rozeznat Perast, Risan i úzký průliv vedoucí k otevřenému Jaderskému moři. Aktuální číslo Předplatné můžete objednávat zde Stejně působivý jako výhledy je i samotný Kotor. Za středověkými hradbami se rozprostírá spleť dlážděných uliček, malých náměstí a kamenných paláců, na nichž je dodnes patrný vliv Benátské republiky. Ta město po staletí formovala a vtiskla mu podobu, kterou obdivují dnešní návštěvníci. Srdcem historického centra je katedrála svatého Tripuna, jeden z nejvýznamnějších románských chrámů na celém východním pobřeží Jadranu. Kotor má ale i svou méně oficiální symboliku, jsou to zdejší kočky. Polehávají na schodech kostelů, vyhřívají se na náměstích, posedávají před kavárnami a staly se natolik neodmyslitelnou součástí místní atmosféry, že zde vzniklo dokonce malé kočičí muzeum. Tradice sahá hluboko do minulosti, kdy kočky chránily přístavní sklady před hlodavci. Nezapomínejte na výlet Jen několik kilometrů severně od Kotoru leží Perast, jedno z nejmalebnějších měst celé boky. Na rozdíl od živějšího Kotoru působí téměř ospalým dojmem. Z pobřeží je odtud vidět dvojice ostrůvků, které se staly symbolem zálivu. Zvláštní pozornost poutá Gospa od Škrpjela, umělý ostrov vznikající od poloviny 15. století postupným navážením kamenů a potápěním starých lodí. Každý rok v červenci místní obyvatelé tradici symbolicky obnovují během slavnosti Fascinada. Milovníci historie by neměli vynechat ani Risan. Nejstarší sídlo v celé boce připomíná dobu, kdy zde vládli Ilyrové a později Římané. Největším lákadlem jsou mimořádně zachovalé římské mozaiky včetně slavné mozaiky boha spánku Hypna, která patří k nejcennějším antickým památkám na východním pobřeží Jadranu. Pozor na vhodnou dobu Popularita Kotoru má ovšem i svou odvrácenou stránku. V posledních letech se stal oblíbenou zastávkou výletních lodí a během hlavní sezony mohou historické ulice zaplnit tisíce jednodenních návštěvníků. Kdo chce zažít město v jeho autentičtější podobě, měl by vyrazit brzy ráno nebo naopak pozdě odpoledne, kdy se přístav postupně vyprázdní. Přesto si Kotor zachovává něco, co mnoha středomořským destinacím chybí. Nejde jen o historické památky ani o krásné výhledy. Výjimečnost tohoto místa vzniká především spojením dramatické přírody a lidských dějin. Jen málokde na Jadranu se podařilo skloubit horskou monumentalitu, benátskou architekturu a atmosféru starého přístavu tak přirozeně jako právě zde. Věděli jste, že... V boce Kotorské vypuklo slavné námořní povstání s výraznou českou stopou. V únoru 1918 se v tehdejším rakousko-uherském přístavu Cattaro (dnešní Kotor) vzbouřilo přibližně 3 000 až 4 000 námořníků. Mezi hlavní osobnosti povstání patřil i český poddůstojník František Rasch z Přerova. Povstání bylo potlačeno, Rasch a další tři vůdci byli popraveni. V československé historiografii se událost později stala symbolem odporu proti habsburské monarchii. Přes záliv býval natažen obří řetěz proti nepřátelským lodím. V době Benátek i pozdější rakouské správy chránily vstup do vnitřní části zálivu pevnosti obranné systémy. Součástí ochrany býval také mohutný řetěz napínaný mezi pevnostmi Verige, který mohl zablokovat průjezd nepřátelských plavidel. Boka Kotorská má vlastní mikroklima. Zatímco pobřeží Černé Hory bývá v létě vyprahlé, vnitřní části boky dostávají díky okolním horám mimořádně vysoké množství srážek. Oblast kolem městečka Crkvice patří dlouhodobě k nejdeštivějším místům celé Evropy. Kotor zasáhlo jedno z nejsilnějších zemětřesení v moderních dějinách Jadranu. Dne 15. dubna 1979 postihlo oblast zemětřesení o síle přibližně 7 stupňů Richterovy škály.