Místo turistických hotspotů nabízí Maine 6 500 kilometrů dlouhé pobřeží na jedné straně, hluboké lesy na druhé, k tomu desítky poklidných osad a u silnic stánky s humrem a domácí zmrzlinou. Díky příjemným letním teplotám se Maine přezdívá „klimatizovaný stát“, a tak když ostatní státy Nové Anglie v červenci a srpnu sténají vedrem, balí jejich obyvatelé kufry a vyrážejí na sever. Protože je však Maine větší než ostatních pět států Nové Anglie dohromady, davy turistů tu hledáme marně. Jelikož do Maine navíc jezdí de facto jen Američané, jsou pro nás ostatní turisté neviditelní. To je v dnešní době jako výhra v loterii. Dovolenou v Nové Anglii zpříjemňuje přátelské chování místních, jejich bezpříkladná otevřenost a zdvořilost. Pobřeží Maine je doslova prošpikované majáky. Nejhezčím a nejfotografovanějším je Nubble Lighthouse trůnící na malém ostrůvku obklopeném kolmými skalami. Čert ví, jak se tam strážce majáku vůbec dostane. Bydlení podél pobřeží rozhodně špatné není, říkám si při pohledu na pěkné domy s ještě pěknějšími zahradami a výhledem na oceán. Cestou dál na sever volíme místo rychlejší dálnice pobřežní jedničku. Ta je sice pomalejší, často není ničím zvláštní, aspoň ničím, o čem se píše v průvodci. Přesto nebo právě proto, je stále na co koukat, co pozorovat, o čem přemýšlet, kde zastavit. Třeba u sítě cukráren Dunkin’ Donuts, kde si pravidelně dopřáváme oblíbený Boston cream donut. Ultimátním zážitkem je návštěva pravého amerického diner, tedy americké rodinné hospody s domácí kuchyní v nostalgickém retro stylu. Na jedné straně stojí dlouhý barový pult, kde štamgasti pročítají noviny a usrkávají překapávanou kávu, na druhé sedí pod girlandou z amerických vlajek rodinky v útulných čtyřsedačkových boxech. Kdo už nějaký diner navštívil, ví, že tady nejde jen o jídlo, tedy o velké porce za rozumnou cenu, ale i o jedinečnou atmosféru a pospolitost. Zasednout na temně červenou koženou lavici, objednat si kolu, krocaní steaky s bramborovou kaší a brusinkami a pozorovat přitom místní, je přesně to, na co jsme se těšili a co pro nás znamená cestovat. „Krásné místo u moře“ Říká se, že v žilách Novoangličanů teče místo krve slaná mořská voda. Že jsou místní na svou čtyři sta let starou námořní tradici hrdí, je tu znát na každém kroku. Moře je v Maine všudypřítomné, těžko byste hledali někoho, kdo nevlastní aspoň malou pramici. Maine je označován i jako „The Pine Tree State“, tedy Stát borovic. Na jedné straně Atlantik, na druhé divoká panenská příroda s nekonečnými lesy, řekami a průzračnými jezery. Čím víc na sever, tím je pobřeží skalnatější, divočejší a členitější, plné zátok, fjordů a ostrůvků. Ačkoli pobřeží Maine je dlouhé úctyhodných 6 500 kilometrů, pouhých padesát z toho tvoří pláže. To je sice málo, ale v případě Maine platí „kvalita nad kvantitou“. Jednu z nejhezčích pláží objevujeme v letovisku Ogunquit, jehož název v jazyce algonkinských Indiánů znamená výstižně „krásné místo u moře“. Ideální je začít v pěkné přístavní čtvrti Perking Cove a odtud pokračovat po stezce Marginal Way, která vede podél skalnatého pobřeží až k malinkatému majáku. Tady se otevírá úžasné panorama: na šest kilometrů dlouhou, karibsky bílou pláž, na tyrkysové moře hrající desítkami odstínů modré a na dlouhé písečné jazyky rozdělující při odlivu vodní plochu na obrovská brouzdaliště. Z dálky to vypadá, jako by lidé chodili po hladině oceánu. V zadní části pláže se v jámách připomínajících minibazénky cachtají děti ve vyhřáté vodě, kterou tu moře při svém ústupu zanechalo. Historie Maine Americký severovýchod byl evropskými kolonisty, především Brity, osidlován už od počátku 17. století. Ačkoli oblast dnešního Maine byla od poloviny století pod správu Massachusetts Bay Colony, docházelo dál k bojům o nadvládu mezi Brity, Francouzi a původními obyvateli. Po vyhlášení americké nezávislosti od mateřské Anglie se Maine stal nejdřív součástí státu Massachusetts a v roce 1820 nakonec samostatným, 23. americkým státem. Kdo se chce mrknout, jak bydlí milionáři, neměl by rozhodně vynechat městečko Kennebunkport. To se proslavilo především díky poloostrovu Walker’s Point, kde stojí letní sídlo rodiny bývalého amerického prezidenta George H. W. Bushe. Na přepychovou rezidenci je skvěle vidět z pobřežní vyhlídkové ulice Ocean Avenue. Nejfrekventovanějším a zároveň nejstarším letoviskem na pobřeží Maine je Old Orchard Beach. Americký „bratranec“ španělských letovisek sice kromě jedenáct kilometrů dlouhé pláže nabízí i hotelové paneláky a masy lidí, ovšem středomořský nešvar pláží ohyzdně rozparcelovaných předraženými lehátky a slunečníky tu nevidíme. Co nás však hlavně v porovnání s dřívějším cestami po USA překvapuje, jsou i tady v Orchard Beach nehorázné poplatky za parkování: 40 dolarů u pláže, první blok za 30, druhý za 25 dolarů. Po zkušenosti z Cape Cod bereme podobné ceny jako výzvu, auto odstavujeme zdarma v prostorné postranní ulici v třetím bloku a s pocitem vítězství ve tváři se rychlou chůzí během deseti minut vracíme na pláž. Tu zdobí hlídací věže pro plavčíky, jak je známe z amerických filmů. Filmové je i panorama ruského kola, které stojí bezprostředně za pláží a nabízí jedinečný výhled na oceán. Nám učarovalo hlavně zdejší molo pro svůj tak trochu opotřebovaný, a tím pádem extrémně fotogenický retro půvab. Naši soukromou hitparádu nejkrásnějších pláží Maine vedou obě pláže v přírodně chráněné oblasti Reid State Park. Snad pro jejich neskutečné dimenze, s kterými se okamžitě dostaví báječný pocit svobody. V bizarní skalnaté části uprostřed si splňujeme sen o malé soukromé pláži. Co víc si člověk může přát než bílý písek pod nohama, před sebou moře a za zády luxusní vyhřátý bazének naplněný teploučkou tyrkysovou vodou, kterou tu v hluboké puklině zapomněl oceán. A nikde nikdo. Perfektní den zakončujeme v malé rybářské osadě Five Islands u porce fish and chips s výhledem na pět líbezných ostrůvků poházených v pohlednicové zátoce. Humr není luxus Symbolem Maine, který zdobí i poznávací značky aut, je humr. Na první (pro mě i na druhý) pohled ošklivá potvora je neodmyslitelnou součástí zdejší kuchyně a nepopíratelně velký byznys. Humr se jí všude, především ale v lidových lokálech buď rovnou v přístavu nebo u silnic, kde se z venkovních kotlů kouří už kolem desáté dopoledne. Humr není v Maine žádná snobárna, ale lidová pochoutka, která se nejí jen klasicky vcelku s rozpuštěným máslem, ale klidně i v hamburgrech, v housce s majonézou (jako tzv. Lobster Rolls) nebo v husté polévce Lobster Stew. Humra si v Maine můžete dopřát klidně i u stánku na stojáka asi jako jinde párek v rohlíku. Málokterá destinace je tak fotogenická jako Nová Anglie. Ať už díky typickému povrchově vedenému elektrickému vedení, palubkovým fasádám domů nebo starým reklamním poutačům. Všechno působí tak, jako bychom se procházeli po fotkách z osmdesátek. Důvodem je to, že Američané milují vše staré, a volný čas s oblibou tráví návštěvou blešáků a obchodů se starožitnostmi. Ty tu vidíme u silnic skutečně všude. Oproti Evropě v nich ovšem moc hodnotných kousků nenajdete, spíš absurdní mišmaš všeho možného i nemožného. Od oprýskaných poutačů na Coca-Colu až po 50 let starého Santa Klause včetně soba Rudolfa a saní. Znovu a znovu máme pocit, jako bychom se vrátili minimálně 35 let nazpátek, do dob, kdy byl svět o trochu jednodušší a přehlednější. Tento těžko popsatelný, ale báječný pocit umocňují i staré americké hity, které slyšíme nejen v rádiu, ale i v restauracích, obchodech, u benzínek, a dokonce i na toaletách. Maine: co byste neměli vynechat Národní park Acadia: nádherný a zároveň jediný národní park státu Maine Nubble Lighthouse: jeden z nejhezčích majáků Maine Městečko Ogunquit a zdejší nádherné pláže Městečko Camden Přírodní park Camden Hills State Park Kennenbunkport: letní sídlo rodiny bývalého amerického prezidenta George H. W. Bushe. Reid State Park: přírodně chráněné území s nádherně širokými, liduprázdnými plážemi Old Orchard Beach: nejstarší letovisko Maine Maine je i skvěle autentický stát, více než 92 procent populace dodnes tvoří potomci evropských osadníků. Kromě Francouzů a Skandinávců především Angličané, Skotové a Irové, kteří jsou nám sympatičtí jak svým skvělým humorem, tak báječně uvolněným chováním. A tak když zavzpomínáme na městečko Camden, kde jsme strávili tři nezapomenutelné dny, nevybavíme si jako první jeho polohu v kouzelně členité zátoce Penobscot Bay, ani jeho pěkné centrum, útulný přístav nebo přírodní park Camden Hills State Park v bezprostřední blízkosti města. Jako první se nám do paměti vrací večer strávený v místním karaoke baru se skvěle naladěnými Novoangličany. Zemi prostě nedělají nehybné zajímavosti, ale živí lidé. A my se v málokteré zemi cítili tak dobře jako tady, v báječném Maine. Primární je i všudypřítomný pocit bezpečí, který je téměř hmatatelný, a je jedním z důvodů, proč je Maine oblíbeným cílem Američanů z jiných částí USA. V Maine se dá zkrátka vypnout, vystoupit z všedního dne – večer to rozjet při karaoke a přes den nechat duši toulat po nekonečných, liduprázdných bílých plážích. Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz