Konavle jsou oblast mnoha tváří. Tu první zformoval skalnatý pobřežní pás s obtížným přístupem k moři, kde hlavní epicentra letního ruchu tvoří dvě klasická jadranská letoviska: starověký Cavtat, jenž je střediskem Konavelské občiny, a Molunat. Na pobřeží navazuje ploché návrší s ranvejemi letiště Dubrovník (Čilipi). Za nimi do vnitrozemí vybíhá široká dolina úrodného krasového polje. To paralelně kopíruje pobřežní linii. Nad ním se hrozivě zubatí vápencové stěny divokých hor, které oddělují Chorvatsko od Hercegoviny. A jejich úpatí otevírá bránu k nejatraktivnějším partiím regionu. Sem do subtropické divočiny často míří cestovatelé s terénními auty a místní agentury organizují offroadové túry. Nicméně ani aktivní turisté se standardním osobním autem či motorkáři nebudou ochuzeni, neboť úzké asfaltky je spolehlivě přivedou k pestré paletě přitažlivých zajímavostí. Zapomenutý kostelík svatého Dimitrije Zatímco riviéře u Dubrovníku těsně před půlkou září vládl nápor, Konavle nás mile přivítaly pustými silnicemi a klidem. Jelikož zbožňuji místa, o kterých internet takřka mlčí a recenzí je minimum, tak nejdříve zastavujeme ve vesnici Gabrili. Tam se na místním hřbitově krčí starodávný kostelík svatého Dimitrije (Demetria). Tuto svatyni vůbec nezobrazuje ani náš nejužívanější mapový portál. Nově k průčelí kostelíku svatého Dimitrije přibyla nízká zvonice, která s ním tvoří organický celek. Skromná kamenná stavba se přibližně datuje do 11. století. Na území občiny Konavle patří k ojedinělým církevním památkám předrománské éry. Oblouky slepých arkád i volba patrona signalizují východní vliv. Spekuluje se, že za vlády srbského krále Štěpána Uroše I., jemuž Dubrovník platil tribut, u kostela místní vinaři odevzdávali daň z vinohradů, která se označovala jako „svatodimitrijský poplatek“. Vedle kostela se košatí olivovníky a v jejich stínu se rýsují robustní kvádry středověkých náhrobků ozdobených hrubými reliéfy. Ty pocházejí z období, kdy Konavle ovládali bosenští panovníci a autonomní šlechtici z Hercegoviny. Knížecí dvůr v Pridvorji Od kostela pokračujeme do dědiny Pridvorje. Pod ní se uprostřed voňavých hájů oslnivě bělá komplex „knežev dvor“ (knížecí dvůr). Z kamenného portálu brány vystupuje reliéf portrétu svatého Blažeje, patrona a ochránce Dubrovnické republiky. Její historii se věnuje zdejší expozice. Podle administrativního rozdělení republiky Konavle byly samosprávnou jednotkou označovanou jako „kneževina“, tedy „knížectví“. Právě zde úřadoval a sídlil „kníže“ – správce. Cena vstupenky do knížecího dvora činí osm eur, tedy necelých 200 korun. Knížecí rezidence architektonicky balancuje na hranici typické středomořské renesance, která zrodila podmanivý kolorit Dubrovníku a opevněných rodových tvrzí ze sousední Hercegoviny či Černé Hory, které už plně odpovídají Balkánu. Vždyť za kopcem tenkrát začínala silná Osmanská říše. Ale pozor. Maličká republika a tehdejší nejmocnější země Středomoří spolu po dlouhá staletí udržovaly velmi korektní vztahy vedené čistým pragmatismem, poněvadž je spojoval společný nepřítel, konkurent i rival, a to Benátky. Dubrovník platil sultánovi tribut. Na oplátku Turci zase poskytovali republice ochranu a dubrovničtí kupci na balkánských územích pod osmanskou správou disponovali privilegovaným postavením. Vyjma hlavní rezidence se uvnitř hradeb schovává malá kaple i pár přízemních hospodářských budov. Původní infrastrukturu komplexu ještě doplňuje ploché kulaté „guvno“ čili mlat, cisterna na dešťovou vodu a fragment antické komunikace. Knížecí dvůr se nejkrásněji odhalí ze silničky, co se vine dnem krasového polje. To vynikne jeho strategicky exponovaná poloha, kdy dominantně shlíží dolů a přehledně kontroluje dění v dolině. Hrad Sokol: sokolí hnízdo mezi cypřiši Deset minut pomalé jízdy dělí knížecí dvůr od zřícenin hradu Sokola, jež se šklebí na vápencové homoli nad osadou Dunave. Pojmenování hradu určitě není náhodné, jelikož doopravdy evokuje hnízdo dravce posazené vysoko v předpolí hor. A i strmý výstup po úzkých schodech řádně rozpumpuje krev. Již závěrem doby bronzové ocenili výhody obtížně přístupného útesu dávní Ilyrové. Ti si tam zbudovali hradiště. Nynější trosky prezentují pozůstatky dubrovnické pevnosti z 15. století. Detaily dějin hradu návštěvníkům objasní výstavní prostory. Hrad Sokol plnil funkci obranné pevnosti, proto u něj nikdy nevzniklo větší sídlo. Nejvíce pozornosti jednoznačně vzbudí úchvatný výhled. Bezprostředně kolem hradu čnějí k nebi tenké svíce korun cypřišů, na blízkých stráních se zase zelená mozaika borovic prostřídaných duby. Oproti suché fádní macchii většiny Dalmácie se Konavle pyšní rozlehlými plochami lesů, kterým se zázračně vyhnuly požáry. Následně subtropické porosty přecházejí do nehostinných stěn a skalnatých amfiteátrů. Kolem nich se ještě klikatí úzká komunikace k rozptýleným stavením osady Dubravka schoulené pod trojmezím Chorvatska, Hercegoviny a Černé Hory. Z hradních výšin prudce klesáme do doliny Konavelského polje. Přilehlá krajina se diametrálně změnila. Dramatické scenérie vystřídaly přívětivé vinohrady, olivové háje i sady fíkovníků. Okolo dýchala idylická atmosféra středomořského venkova. Infotabule vábily k návštěvám vinařství a ochutnávkám pršutu, u cest se objevily směrovky pro cyklisty. Konavelské polje je jako stvořené pro bonviány. Dříve krásnými kroji místních žen i dívek okouzlilo etnografy. V minulosti platilo za klíčové hospodářské zázemí Dubrovníku. Odtud na tržiště noblesního města proudily potraviny, výborné víno a kvalitní olivový olej. Rajská Ljuta a tichý klášter Úspěšné zemědělství ale vyžaduje dostatek vody. I ten zde překvapivě je. V osadě Ljuta totiž vydatnými krasovými prameny prýští stejnojmenná říčka. Průzračný tok vroubí džungle bujné vegetace s vrbami, vavříny a fíkovníky. Za horkého dne znamená Ljuta rajskou oázu a procházka v blahodárném stínu podél peřejí i zpěněných kaskád báječně osvěží. Z řečiště vybíhá spleť náhonů, jež za časů Dubrovnické republiky přiváděly vodu k mlýnům. Pár se jich dochovalo dodnes. Mlýny patřily republice. Ta je dávala do nájmu nanejvýše na dva roky. Nájemce směl provozovat maximálně dva mlýny. Cena za mletí byla pevná. Na hradě jsme potkali asi pětici výletníků. A zhruba stejný počet se tady toulal kolem říčky. Parkoviště zela prázdnotou, všudypřítomné stánky s farmářskými produkty chyběly. Sezona na Konavelském polji už evidentně skončila, beznadějně uzamčený byl též mlýn s expozicí i lisovna olivového oleje. Mlynářské tradice se drží též design stylové restaurace Konavoski Dvori, kde zrovna inzerovali kotlety z odleželého telecího s bramborem a limetkovou omáčkou za 31 eur. Ale i hospoda byla téměř liduprázdná. K Dubrovníku se vracíme dnem Konavelského polje přes dolní okraj vesnice Pridvorje. Zde plánujeme krátkou obhlídku františkánského kláštera, jež se ovšem neplánovaně protáhla. Nejdříve chvíli odpočíváme pod ohromným platanem, vzápětí vstupujeme do klášterního dvora lemovaného podloubím. Kolem vládne posvátné ticho, jen v zahradě mezi citrusy šramotí želva. Ostatně Konavle jsou eldorádem drobného zvířectva a výstražné značky „pozor želvy“ vroubí tamní silnice. Ačkoli klidný klášter sváděl k rozjímání, tak v chladných prostorách teď řeholníky vystřídala muzejní expozice zasvěcená archeologii. Vystaveným artefaktům kralovaly antické amfory z oblasti Cavtatu, kterému předcházela starořecká kolonie a posléze římské sídlo Epidaurum. Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz