Čtyřiadvacetiletý inženýr Matěj Macák z Česka si nedávno uvědomil, že se bojí utrácet. A to přesto, že má na účtu dost peněz. Dříve ve velkém sbíral tenisky, dnes si důkladně promýšlí i nákup obyčejné nabíječky. Více než polovinu svého příjmu nyní pravidelně odkládá stranou. V rámci Evropy ale není žádnou výjimkou. Naopak, píše The Wall Street Journal . Touha vytvářet si finanční rezervu je dnes pro mnoho Evropanů silnější než kdy dřív. „Paradoxně dnes nakupuji méně než v době, když jsem měl výrazně nižší příjem,“ říká Macák. Podobně to vidí i Shelly Pereraová z jihozápadního Londýna. Ještě před několika lety pravidelně chodila s manželem do divadla, na večeře do restaurací nebo se svou rodinou vyrážela na zahraniční dovolené. Přestože příjmy obou manželů v posledních letech vzrostly, po inflační vlně v roce 2022 své spotřebitelské návyky výrazně změnili. Dnes více než kdy dřív nakupují i levnější potraviny. „Žili jsme si docela pohodlně, ale omezili jsme se téměř ve všem. Peníze na to máme, jen je prostě odmítáme utrácet,“ říká. Podle ekonomů zanechala vlna vysoké inflace v Evropě hlubší psychologické důsledky než ve Spojených státech. Přestože tempo zdražování už zpomalilo, mnoho domácností v Evropě stále utrácí jen za nezbytnosti a raději si vytváří dostatečnou finanční rezervu. Analytička nizozemské banky ING Marieke Blomová upozorňuje, že právě slabá spotřeba domácností je jedním z hlavních důvodů, proč evropská ekonomika v posledních letech zaostává za Spojenými státy. Ve Spojených státech lidé naopak navzdory vyšším cenám dále utrácejí, a domácí poptávka tak zůstává důležitým motorem hospodářského růstu. Evropské firmy vyrábějící luxusní kabelky, hodinky nebo oblečení proto stále více spoléhají raději na zákazníky z USA a Asie. Čísla mluví jasně Rozdíl potvrzují i statistiky. Zatímco spotřeba domácností v eurozóně od roku 2019 po očištění o inflaci vzrostla o 5,5 procenta a ve Velké Británii jen o dvě procenta, ve Spojených státech se zvýšila o 18 procent. „Evropa by si výrazně pomohla, kdyby podpořila domácí poptávku. Slabá spotřeba domácností je pro ekonomiku velkou brzdou,“ říká ekonomka Marieke Blomová. Nejde přitom o to, že by Evropané měli méně peněz. Reálné příjmy domácností jsou dnes v eurozóně zhruba o osm procent vyšší než před pandemií. Podle výpočtů banky ING by se hrubý domácí produkt eurozóny zvýšil až o 1,3 procenta, pokud by se domácnosti vrátily k míře spoření z období před vypuknutím koronavirové pandemie. Snaha spořit má v Evropě, zejména v jejích severních zemích, hluboké kořeny. Odráží zkušenosti s válkami, poválečným nedostatkem i obdobími vysoké inflace. Zajímavostí je, že v němčině i nizozemštině stejné slovo označuje dluh i vinu (Schuld). Podle psychologů to dobře vystihuje, jak Evropané zadlužení vnímají. Mladá generace má obavy z budoucnosti Za rostoucí ochotou spořit stojí také obavy z budoucnosti. Mladší generace stále častěji pochybuje, že jí státní důchod jednou zajistí důstojný život. Třeba dvaatřicetiletý konzultant Vincent Boucard z Paříže i proto začal pečlivě sledovat všechny své výdaje v excelové tabulce. Přestěhoval se do levnějšího bytu, polovinu výplaty pravidelně odkládá stranou a část úspor investuje do akcií a ETF. „Uvědomil jsem si, že se nemohu spoléhat jen na státní důchod. Naše generace bude ve stáří čelit úplně jiné situaci než naši rodiče nebo prarodiče,“ říká. Podle ekonomů Evropu brzdí také nízká ochota lidí investovat. Přibližně třetinu svého finančního majetku mají domácnosti uloženou v hotovosti nebo na běžných účtech, kde úspory často znehodnocuje inflace. Ve Spojených státech je přitom investování do akcií a dalších finančních aktiv mnohem běžnější, uzavírá The Wall Street Journal.