Jaký jste typ člověka? Jste zvyklí postavit se problémům čelem a rozhodovat o svém životě sami? Zastáváte proaktivní přístup k životu, dokážete situaci „číst“ s předstihem a připravit se na ni? A nebo, jak se říká, za „životem věčně vlajete“? Rozhodnutí učiníte, až když vás k němu dotlačí situace a vnější okolnosti a jste takzvaný reaktivní typ člověka? Pokud na vás sedí spíše ta druhá charakteristika, možná se potýkáte s úzkostí z rozhodování, takzvanou rozhodovací paralýzou. Tu definoval psycholog Barry Schwartz v mnoha svých studiích jako úzkost z možností výběru. Rozhodovací paralýza je psychologický jev, kdy nejsme schopní rozhodnutí a nedokážeme si zvolit z více nabízených možností. A čím více je variant, tím hůře se nám rozhoduje. Možnost volby nám totiž vytváří negativní emoci a je natolik frustrující, že když už se ke konečnému rozhodnutí rozhoupeme, nepociťujeme takovou míru štěstí, jako kdybychom neměli vůbec na výběr. Protože i po konečném verdiktu neustále zpětně správnost svého rozhodnutí zpochybňujeme. Ať už člověk dospěje až k rozhodovací paralýze, či nikoli, pokud mu rozhodování činí potíže, má tendence je odkládat. Stejně tak jako rozhodnutí odkládá tam, kde je výběr příliš složitý, protože nám to zkrátka bere příliš energie. „Lidé se nerozhodují na základě toho, co je nejdůležitější, ale na základě toho, co je nejjednodušší vyhodnotit, citoval Berryho Schwartze autor bestselleru Konec prokrastinace Petr Ludwig v magazínu National Geographic . Více voleb, větší muka A navíc přichází další zákeřnost rozhodovací paralýzy: vysoká možnost, že své volby budeme litovat. Obzvláště, pokud jde o důležité rozhodování, což třeba při výběru partnera či zaměstnání není zrovna ideální stav. Rozhodovací paralýza v praxi Rozhodovací paralýza v praxi znamená, že pokud ráno stojí žena před rozhodnutím uklidit znečištěnou koupelnu, nebo zasednout k počítači a vyplnit tabulky do práce, a tyto varianty pro ni nejsou snadno porovnatelné, má tendenci si vybrat třetí možnost (třeba zalít květiny) nebo neudělat vůbec nic. Automaticky tak nastartuje prokrastinaci. „Máme-li dělat dvě důležité věci a nevíme, kterou začít, často nevybereme ani jednu a začneme dělat věc, která je v danou chvíli naprosto nedůležitá,“ vysvětluje National Geographic . „Větší množství možností nás nečiní svobodnější a šťastnější, jak si často myslíme, ale naopak. Vede k prokrastinaci, nespokojenosti, depresím a sebeobviňování, když naše rozhodnutí nesplňují přesně to, co jsme od nich očekávali,“ vysvětluje novinářka Jana LeBlanc na serveru Psychologie.cz . Jinak řečeno: vybereme si jednu variantu a v budoucnu máme tendenci přemýšlet nad tím, co by bylo, kdybychom si zvolili jinou možnost. Celý tento proces může vyvrcholit až situací, kdy jsme se zvolenou variantou méně a méně spokojení. A paradox navrch: lítost nad zvolenou variantou se objevuje především tam, kde lze volbu zpětně změnit. Když jsou v tom i peníze Kromě negativních emocí, pocitu rozkolísanosti a stresu kolem nutnosti rozhodnout se, s sebou tento proces nese ještě jedno silné negativum: svou nerozhodností přicházíme o peníze. Jak? Tím, že rozhodnutí odkládáme, přecházíme k reaktivnímu typu chování a v podstatě neděláme nic a necháme situaci či okolí rozhodovat za nás. Například při volbě investic se stane, že brouzdáme možnostmi tak dlouho a odkládáme investici tak dlouho, až pro nás zcela ztratí smysl. Rozhodovací paralýza tu tentokrát nastává na základě „nedostatku informací“. Jenže ty bohužel nemáme nikdy, protože nikdy do detailu nevíme, jak naše rozhodnutí ovlivní naši budoucnost. Zajímavou ztrátu financí ukázal výzkum rozhodovací paralýzy v USA mezi americkými penzisty, kteří si měli vybrat formu důchodového spoření. Výzkumníci z Columbia University zanalyzovali chování více než tři čtvrtě milionu klientů společnosti Vanguard a zjistili, že vyšší počet možností důchodového spoření snižuje počet lidí, kteří na důchod skutečně šetří. „Čím více možností spořit zaměstnanci dostali, tím menší procento z nich se pro důchodové spoření rozhodlo. Každých deset nových možností snížilo počet lidí, kteří si z nabídky vybrali, přibližně o dvě procenta. Z pěti možností si dokázalo vybrat 70,1 procenta lidí. Z pětatřiceti možností si vybralo spořicí program už jen 63 procent zaměstnanců,“ uvádí Ludwig ve svém článku. Počet možností důchodového spoření se na americkém trhu během několika let zdvojnásobil, což vedlo zaměstnance k odkládání rozhodnutí, jak na důchod spořit. Výsledkem jejich prokrastinace byly finanční problémy v pozdějších letech, ale také možná příčina startu finanční krize na počátku 21. století, uvádí magazín. Jak z paralýzy ven Podle odborníků existuje několik pravidel, podle kterých je dobré se řídit, aby se člověk stal vědomě rozhodnějším. Gabriela Brávník Milfortová ze společnosti Golden Gate, která se zabývá investicemi do fyzického zlata a stříbra, radí dodržovat pět zásad: 1. Sepište si své hodnoty: Je to černé na bílém, anebo co je psáno, je dáno: jak potřebujete. Každopádně shrňte si své hodnoty, jako je například svoboda, zdraví, rodina, vztahy, kariéra, láska, harmonie apod., na papír. „Ke každé hodnotě si napište, jak poznáte, že jí ve vašem životě přibývá. Že ji naplňujete – tedy žijete. Z hodnot vám potom vzejdou priority. Tedy to, čemu je přednostně důležité se věnovat. Pravidelně,“ radí Milfortová. 2. Rozhodovací rada: máte v životě někoho, komu důvěřujete, ke komu vzhlížíte, jehož způsobu života i hodnot si ceníte natolik, že je pro vás jeho názor cenný a berete jej v potaz? Může jít o více lidí, každopádně je požádejte o radu. Často se jich ani nemusíte ptát nahlas. Stačí se jich zeptat v duchu, nebo si představit, co by asi na vašem místě dělali oni. Tak si můžete vytvořit radu i z lidí, které obdivujete, ale v životě jste se s nimi nesetkali, nebo kteří už nežijí... 3. Neexistuje dobré nebo špatné rozhodnutí: rozhodnutí oddalujeme kvůli nedostatku informací, protože toužíme hned napoprvé rozhodnout správně. Pak je dobré vyzkoušet jiný úhel pohledu: „Není dobré a špatné rozhodnutí. Dobré je se rozhodnout. Jedině tehdy se něco dozvíte a můžete se posunout dál. Necháte zkrátka situaci, ať se ještě kousek posune,“ pokračuje Brávník Milfortová. A pokud se věci vyvinou jinak, než jste chtěli? Udělejte nové rozhodnutí. Neúspěch a následná zkušenost je součástí rozhodování, je to prostě cena za pokus. 4. Nevědět je v pořádku. Tedy, je samozřejmě dobré si před rozhodnutím dohledat rozumné množství informací z různých zdrojů. Ale uvědomte si, že těch informací nikdy nebude dostatek a že svou komplexitou nezíská téma jednoznačnou odpověď ano, nebo ne. Říct v takové chvíli informované „nevím“ je víc, než se za každou cenu přiklonit na nějakou stranu. 5. Máloco je definitivní: stresuje vás rozhodnutí, protože již zůstane na věky dané? Omyl, vše se mění a vám stále zůstává možnost volby. Lidská mysl je nastavena na tzv. konzistenci, tedy když nám od mala nechutná rajská, tak na tom trváme, i kdyby nám naservírovali tu nejlepší na světě, jen aby si druzí nemysleli, že měníme názory jako ponožky... Jenže z některých rozhodnutí časem vyrosteme a do jiných zase dorosteme svými životními zkušenostmi, věkem i osobnostním vývojem. „Život je změna. I životní názory se vyvíjejí. Platí to o jídle, sportu, knihách nebo investičních strategiích. Zohledněte zkušenosti, vývoj, udělejte nová rozhodnutí a po čase se jen podívejte, zda vám pořád dobře slouží a plní to, co mají,“ uzavírá Gabriela Brávník Milfortová.