Superdávka nahradí čtyři dosavadní dávky včetně nejčastěji vypláceného příspěvku na bydlení . Aby se dostala jen těm, kdo státní pomoc skutečně potřebují, budou při ní úředníci zkoumat i majetek žadatelů, ne pouze jejich příjmy. Zůstatek máte? A mohla bych ho vidět? Pravidla jsou jasná: nejvýš jedno auto na každého dospělého v domácnosti, nanejvýš jedna nemovitost k bydlení pro domácnost (a případně jedna další, ne ale déle než tři roky) a omezené množství úspor. Konkrétní povolená výše úspor je 200 000 korun na domácnost tvořenou jedním člověkem. Za každého dalšího člověka, jedno zda dospělého nebo dítě, se limit zvyšuje o 50 000 korun, maximálně však na 400 000 korun. Do toho se ale nepočítají peníze na stavebním spoření či spoření na důchod. I pravidlo o jednom voze na osobu má své výjimky: nepočítají se do něj auta vlastněná bankou nebo leasingovou společností. A právě tyto limity a výjimky mohou vést k tomu, že nárok na dávku budou mít spíš ti, kteří v tom „umí chodit“. „Takovéto nastavení si přímo říká o obcházení,“ komentoval kritéria majetkového testu například čtenář Pavel Urban. Poukázal na to, že pouhá přítomnost peněz na účtu o finanční soběstačnosti rodiny nevypovídá. Mohou být například z jednorázového zisku, zatímco hospodaření rodiny je bez nadbytku. I když rezervu je dobré mít jinde než na běžném účtu, podle průzkumů má 32 procent Čechů svůj finanční polštář právě na něm. A lidi s nízkými příjmy si přirozeně neodkládají vůbec nic. Lidé s vyšší finanční gramotností, kteří vědí, kam své peníze ukládat, pak mohou na superdávku dosáhnout i přes značné vlastní úspory. Na rozdíl od těch, kteří se také chovají zodpovědně a šetří, ale nechávají přebytek peněz na tom účtě, kam jim přišly. Diskuze o superdávce: neviditelné peníze Čtenáři v diskuzích upozornili také na fakt, že majetkový test zohledňuje jen některý majetek, a to ne zcela spravedlivě. Jak to ve zkratce vyjádřila diskutující Martina Dvořáková na webu Lidovky.cz : „Tak to abych si za deset mega koupila druhou nemovitost, synovo lambo ( lamborghini, pozn. red. ) necháme na leasing, za zbytek hotovosti nakoupíme pár kil zlata a krypto a můžeme požádat o superdávku.“ Doplňme, že aby nárok nezanikl, musela by být druhá nemovitost buď jiného typu než určená k bydlení (např. pozemky nebo garáž), nebo by se jí domácnost musela do tří let zbavit. Problematické je také to, že stát „nevidí“ na všechny účty. Žadatelé o superdávku musejí uvést přibližnou výši úspor domácnosti, a to na účtech i v hotovosti. Úředníci si pak mohou od bank vyžádat informaci o zůstatku na účtu či účtech žadatele. Zda to udělají, je jen na nich. „Je řada jedinců, co si to zařídí tak, aby jejich majetek nebyl pro úřady ‚viditelný‘, a ti pak na dávky dosáhnou. Zatímco u lidí, co jedou na doraz a na účtě mají rezervu pro největší výpadky příjmů, se může stát, že kvůli té rezervě jim stát řekne ‚trhni si‘,“ poukazuje na reálné úskalí Radek Horák, který ale dodává, že jedna superdávka místo čtyř příspěvků se mu jinak zdá jako dobrý nápad. Ve výsledku tak diskutující kritizují nejvíc to, do čeho se při schvalování zákona opírali i opoziční politici: ne úplně dobře nastavený majetkový test, který některé významné položky zcela opomíjí, ale v jiných je až příliš přísný. Může tak vzniknout situace, že na superdávku nedosáhnou ti, kteří by ji potřebovali nejvíc: zodpovědní lidé, kteří si přes nízké příjmy dokázali něco našetřit na horší časy, chybí jim ale know-how, jak s těmito úsporami naložit.