Dvě obří skluzavky jsou mimo provoz a bazének s chlorovanou vodou jakbysmet. Vysoce rostoucí plevel u něj maskuje pár odhozených pneumatik. Lidem tak nezbývá než civět na dekách do dáli. Třebaže Máchovo jezero patří k nejnavštěvovanějším místům tuzemských dovolenkářů, jeho břehy evokují retro podobné Dovolené s Andělem. „Zjistily jsme, že dovolená s dětmi tady vyjde na stejné peníze, jako když jedeme do Chorvatska,“ hořce litují své návštěvy dvě ženy – Anna a Martina – které sem přijely s dětmi z Rakovníka. Oslíčku, otřes se Netušily, že aquapark Staré Splavy je ve skutečnosti jen malý pruh písku u vody a nic víc. Ve vodě je několik málo nafukovacích atrakcí, za vstup na ně ale chtějí 150 korun na hodinu a osobu. I za vlez na „pláž“ se platí 80 korun, což je české unikum. Hodina na šlapadle v podobě labutě vyjde na 250 korun, cenu zjistíte až u baru, kde se tváří, jako by vám půjčovali jachtu. Nejdražší je zaparkovat. Automat na mince chce za den 200 korun, plechový bandita na karty hned vedle žádá 300 korun. Krvácení z elektronických transakcí bolí míň, ne? „Hlavně si tu nic nekupujte, tohle mě stálo 140 korun,“ ukazuje kelímek ginu s tonicem Anna. Palačinka s čokoládou je o deset korun levnější. Pivo za 70 korun. Je to bizarní výjev: lidé leží na plážích a téměř nikdo se nekoupe. Čistá voda v Máchově jezeře je asi stejně častá jako sníh v srpnu. Omladině to nevadí. Ta má Máchovo jezero jako prázdninové útočiště, jakousi Ibizzu východu, kam se jezdí nikoliv koupat, ale pít, bavit se a seznamovat se. Nocleh na šiškách Třeba parta vysokoškoláků z filmové školy v Písku. V kempu Klůček rozbalují stany. Cvakají víčka pivních plechovek a těší se, až půjdou na blízkou diskotéku Bílý Kámen balit holky. Povinná výbava: kartony piva, pár lahví Metaxy, instantní polévky a dostatečná zásoba kondomů. Nevadí jim, že budou spát na podložce z borových šišek, ani že toalety se svými nerezovými žlaby namísto pisoárů jsou spíš kulisou z hororu. Noční klid? Tady se paří do rána. „Pokud si všechno přivezeš, tak je to v kempu levný. Za vjezd auta, stan pro dva na čtyři noci jsme platili 2 400 korun, vše ostatní si vezeme s sebou,“ počítá Petr, budoucí kameraman. Jíst u stánků v kempu by jim pobyt značně prodražilo, ačkoliv ceny tu nejsou tak hrozivé jako ve Starých Splavech. Čepovaný Kozel za 45 korun, guláš s knedlíkem za 165 korun, hovězí burger s hranolky vyjde na 195 korun. Party Harder Partička je milovníkem filmu Party Harder, v němž se skupina chlapců s vidinou načerpání sexuálních zkušeností vydává na Mácháč zažívat vtipné i trapné momenty. „Viděl jsem ho třikrát, jdeme ve stopách toho filmu,“ líčí Jáchym, další z hloučku studentů. A vzpomíná na jeden ze svých excesů, kdy se šel nahý koupat do jezera. S historkou, stěží publikovatelnou v původním znění, se přidává Jindřich. „Seděl jsem na záchodech a vykonával velkou potřebu. A o dvě kabinky vedle tady Petr klátil jednu holku,“ směje se. „A vo tom je Mácháč,“ zvedá prst. Hnědou hladinu jezera rozrážejí plováky šlapadla, zbastleného ze starých lešenářských trubek a laviček. Pohánějí ho Tereza Chlumská a Anežka Beerová ze Štětí. „Říkáme mu Bismarck,“ vysvětlují název plavidla, které kdyby stejnojmenný německý kancléř viděl, jistě by ho nechal potopit. Dívky skáčou ze šlapadla do vody. Ačkoliv jsou stovky metrů od břehu, mají vodu po hrudník. V kempu Borný, který jako by z fleku vypadl z katalogu socialistické dovolené, to zatím žije. V hrnci na plynovém vařiči stydnou zbytky segedínu. Z karavanů zní cinkání příborů a brebentění strávníků. Maminky v květovaných šatech krájí na tácku meloun a pokřikují na děti, ať dávají pozor u vody. Je to tu jako živý skanzen – všude kolem stojí stany s vybledlými pruhy, co pamatují ještě Husáka, k vidění je i legendární „áčko“. Záchody i sprchy jsou společné, lidi se loudají v žabkách k vodě. Smrádek, ale teploučko. Pokaždé na stejné místo „My už sem jezdíme patnáct let. Pokaždý do stejnýho kempu, dokonce na stejné místo,“ vítá nás Olga Vopálková, „šéfka“ skupinky kamarádů, kteří sem nejprve jezdili sami, pak přibrali své děti a dnes sem vozí i vnoučata. Jsou trošku jako rodina Homolkových z filmové trilogie. Strávit týden na Borném mezi borovicemi je pro ně už rituál. „Dokonce podle toho plánujeme dovolené. Už v lednu si je vypíšeme na červenec a v dubnu zarezervujeme místa,“ popisuje další členka party Pavlína Hušková. Své pobyty v karavanu u jezera vypilovali k dokonalosti. Mají ledničku, kuchyňku, dokonce i výrobník ledu. Jen ta sprcha chybí. „My jsme ještě ta generace, která si poradí. Vzala jsem si škopíček s vodou, opláchla jsem se vsedě. Jako to dělaly naše babičky,“ vysvětluje Olga Vopálková. Marek Linhart, který doráží v ojeté oktávce, otvírá kufr auta a odhaluje další vychytávku, kterou přivezl: Šedesátilitrová lednička, napojená na obří elektrickou základnu. „Utáhne ji 36 hodin,“ chlubí se muž v party kloboučku. „A co potom? “ zajímáme se. „Pak vytáhnu tohle,“ vyndává skládací solární panely. „Tím tu centrálu dobiju a můžu zas chladit,“ usmívá se. Máchovo jezero je pro ně jako stará pohlednice z minulosti – trochu vybledlá, ale pořád plná kouzla.