Současná legislativa téma řeší také, ale jen vágně. Cílem je proto nastavit cenotvorbě půjček jasná pravidla. Debatuje se, jak stropy nastavit, aby ochránily spotřebitele před extrémními úroky a zároveň se poskytovatelům půjček stále vyplatilo podnikat. Cenový strop je v novele aktuálně nastaven na úrovni RPSN ve výši 48 procent. Podle odhadu poskytovatelů půjček by ale s takovým stropem nebylo možné půjčky poskytovat přibližně u 40 až 60 procent jejich současných klientů. Nejvíce by dle závěrů studie byli zasaženi žadatelé o malé půjčky, klienti s nízkými příjmy a lidé se záznamem v registrech. Na legálním trhu s úvěry by už pro ně nebylo místo, a stali by se tak snadnou kořistí pro různé nekalé praktiky. Ty nedávno zmapovala rozsáhlá analýza Institutu pro prevenci a řešení předlužení. Jde například o půjčky na IČO, kdy žadatel o půjčku má živnostenský list nebo mu ho poskytovatel úvěru navrhne zařídit. Úvěr na podnikatelské úvěry se totiž neřídí zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle studie CETA by tak bylo namístě, aby stát právní ochranu pro OSVČ rozšířil. Dalšími praktikami jsou například neregulované P2P platformy, kde si lidé půjčují mezi sebou. Často jde totiž o platformy poskytující úvěry mimo dohled regulátorů. Zprostředkovatelé těchto půjček často neověřují úvěruschopnost dlužníků a nenesou odpovědnost za případné nesplacení půjčky. To vede k riziku pro dlužníky i věřitele. „Když zavřeme dveře legálnímu trhu, lidé si najdou okno. A to okno se jmenuje šedá zóna. Chceme chránit slabé před vysokou cenou, ale takhle je posíláme přímo do náruče moderní lichvy. To je jako hasit požár benzínem,“ míní Jiří Hauptmann z Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů (APNÚ) s tím, že ale vyšší ochranu spotřebitelů asociace jednoznačně podporuje. „Pokud služba není dostupná legálně, spotřebitel se přesune na nelegální trh. To se stalo po zavedení úrokových stropů na Slovensku. V tu chvíli je mimo systém, bez kontroly a dat. Nevíme, jak je tento trh velký a co se na něm děje, zda lidé splácí nebo nikoliv,“ dodává také advokát Michal Krajčírovič. Slovenský případ Studie v této souvislosti upozorňuje na nevydařenou regulaci na Slovensku. Kvůli příliš nízkému maximálnímu úroku, který v roce 2015 činil 27 procent, v zemi přestala podnikat velká část poskytovatelů nebankovních půjček. „Část spotřebitelů profitovala ze snížení nákladů na úvěry a větší transparentnosti cenových podmínek, jiní se ocitli v situaci, kdy pro ně legální půjčky přestaly být dostupné,“ uvádějí autoři studie. Český návrh nicméně pracuje s vyšším stropem a má i své zastánce. Daniel Hůle, dluhový expert Člověka v tísni, upozornil, že v současnosti jsou na trhu i subjekty, které nabízejí půjčky za úroky řádově ve stovkách až tisících procentech. Regulace tak podle něj rozhodně je namístě i za cenu toho, že některé firmy z trhu zmizí. Připouští ale, že pokud by strop byl nízký, jako například ten na Slovensku, tak by to problém byl. „Prakticky všichni chudí lidé by se stali oficiálně neúvěrovatelnými,“ sdělil Hůle pro MF DNES. „To by opravdu vedlo k nárůstu nelegálních půjček. Takže takové riziko existuje. Není to ale případ stropů, kterých bylo dosaženo ve stávajícím návrhu, kde došlo ke shodě jak ze strany bank či některých nebankovních společností, tak ze strany neziskových organizací,“ popsal situaci Hůle. „Tento úrokový strop víceméně sleduje dlouhodobě judikatorně stanovenou maximální mez, která odpovídá čtyřnásobku obvyklé sazby. Myslet na chudé Ta dnes vychází přibližně na 36procentní úrok a RPSN zhruba 48 procent. Stávající návrh tedy podporujeme a neobáváme se, že chudí lidé nebudou mít kde si půjčit legální úvěr,“ předpokládá dluhový expert. Studie CETA ve svých zjištěních apeluje zejména na to, aby zákonodárci při nastavení regulace zohlednili nejen ochranu před předlužením, ale i poskytovateli úvěrů často skloňovanou dostupnost financování i pro nízkopříjmové skupiny. „Jak ukazují dostupná data, značná část české populace nemá dostatečné rezervy na pokrytí nenadálých finančních potřeb, a proto je třeba pečlivě zvážit možné důsledky omezení nabídky nebankovních úvěrů,“ popisuje studie a navrhuje, aby stát vzal v úvahu například velikost klientské základny nebankovního sektoru. Společnosti v APNÚ, která představuje jen výsek celého trhu, předloni obsloužily víc než 152 tisíc klientů. „To ukazuje, že poptávka po jejich službách je významná a regulatorní změny mohou mít dopad na desítky tisíc domácností, které by v případě omezení přístupu k těmto úvěrům musely hledat alternativní způsoby financování,“ upozorňuje studie CETA. Dále je podle autorů analýzy namístě vzít v úvahu také podíl populace žijící pod hranicí příjmové chudoby. V roce 2024 podle statistického úřadu přesáhl počet těchto osob v Česku žijících jeden milion, což představuje 9,5 procenta populace. Právě tato skupina společnosti se dle analýzy může často potýkat s omezeným přístupem k bankovnímu financování a v případě akutní poptávky po cizích zdrojích se spoléhá na flexibilnější nebankovní úvěry. „Jakékoliv omezení nabídky v tomto sektoru proto může mít dopad na finanční stabilitu těchto domácností,“ varují autoři s tím, že dalším faktorem je finanční rezerva českých domácností. „Například 53 procent domácností v nejnižším příjmovém decilu by si nemohlo dovolit nenadálý výdaj ve výši 15 600 korun,“ dodávají „Nedostupnost legálních úvěrů může vést k rozšíření nelegálního poskytování půjček, které probíhá bez jakékoliv regulace a ochrany spotřebitelů, což zvyšuje riziko predátorských praktik a dluhových pastí. Jak bylo řečeno, tam, kde existuje poptávka, si nabídka vždy cestu najde,“ shrnují autoři studie. Ministerstvo financí zahájilo práci na novele už v roce 2023, o rok později prošel připomínkovým řízením. V souvislosti s volbami se ale práce přerušily, nové vedení resortu financí původní návrh v současnosti reviduje.