KOMENTÁŘ: Očkování funguje. Zapomněli jsme, jak bylo bez něj, píše Vojtěch
Zvykli jsme si, že některé infekční nemoci se už běžně neobjevují. Že epidemie, jež dříve ochromovaly společnost, dnes neřešíme. Že prevence funguje a vlastně už není třeba ji řešit. A právě ve chvíli, kdy máme pocit, že nás nic zásadního neohrožuje, se znovu otevírá debata, která vyvolává silné emoce. Debata o významu očkování, jeho dobrovolnosti i účinnosti.
Místo věcné diskuse se ale často vychyluje do krajních poloh, ve kterých se ztrácí to podstatné: data a odborné poznatky, které by ji měly ukotvit. Očkování se tak stává tématem, které je v politickém prostoru používáno jako nástroj sporu, místo aby zůstalo tím, čím má být – nástrojem ochrany zdraví.
Za poslední dvě století zachránilo očkování miliony životů. Podle dostupných dat z mezinárodních studií je to právě očkování, které od 70. let minulého století pomohlo odvrátit více než 150 milionů úmrtí, převážně dětí. Spalničky, tetanus, pravé neštovice, dětská obrna – tato onemocnění už dnes pro nás díky očkování nepředstavují vážnou hrozbu.
Očkování je považováno za jeden z největších přínosů moderní medicíny nejen kvůli své minulosti. Medicína se neustále posouvá dál a ani vývoj v oblasti očkování se nezastavuje. Vidíme to například u nových technologií, které umožňují rychlejší vývoj vakcín, nebo u přístupů, kdy se očkování začíná využívat i v léčbě některých typů nádorových onemocnění. O to větší smysl dává chránit to, co už dnes funguje, a zároveň rozvíjet to, co může fungovat lépe. Samozřejmě zodpovědně a na základě dat i odborného konsenzu.
V posledních týdnech sledujeme snahy zpochybňovat očkování nebo omezovat jeho podporu. Nepovažuji to za správný směr. Ne proto, že bych chtěl vést ideologický spor, ale proto, že jde o téma, které má přímý dopad na zdraví lidí.
Důvěru k očkování nelze vynutit. Nátlak nepovažuji za správný nástroj komunikace.
Očkování není otázka víry ani politického názoru. Je to nástroj veřejného zdraví, který stojí na datech a odborných doporučeních. A těch máme dostatek. Víme například, že účinnost očkování proti chřipce se podle sezony pohybuje přibližně mezi 40 až 60 procenty. To může na první pohled působit jako nízké číslo, ale v praxi znamená výrazné snížení počtu onemocnění, komplikací i pracovních neschopností.
Stejně tak víme, že očkování má zásadní význam pro chronicky nemocné a seniory, tedy skupiny obyvatel, které jsou nejvíce ohrožené. Infekce, které zdravý člověk zvládne bez větších potíží, pro ně mohou znamenat vážné komplikace, hospitalizaci nebo ztrátu soběstačnosti. Právě proto je prevence tak důležitá.
Obecné debaty nestačí
Přesto je proočkovanost v České republice dlouhodobě nízká, zejména u dospělých. V některých oblastech patříme k nejslabším v Evropě. Pokud chceme tuto situaci změnit, nestačí vést obecné debaty. Musíme se soustředit na praktická řešení. Zlepšit dostupnost očkování, zapojit více zdravotnických profesí, posílit roli prevence a motivaci pacientů.
Zároveň platí, že důvěru si nelze vynutit. Nátlak nikam nevede a nepovažuji ho za správný nástroj komunikace. Nemyslím si ani, že by Národní očkovací strategie byla postavena na nátlaku. Komunikace by vždy měla být otevřená, srozumitelná a respektující. Lidé mají právo na informace i na otázky. Úkolem státu i odborné veřejnosti je na ně odpovídat klidně, věcně a na základě ověřených dat. A na každém pak je, jak se rozhodne.
Národní očkovací strategie jde tímto směrem. Nezavádí nové povinnosti. Jejím cílem je zlepšit dostupnost očkování, posílit informovanost a podpořit odpovědné rozhodnutí. Případné změny musejí vycházet z odborných dat a shody expertů, nikoli z aktuálních politických debat a emocí.
Očkování v České republice zůstává dobrovolné. Nikdo nikoho nenutí. Naším cílem je, aby se lidé mohli rozhodovat informovaně.
Debata o očkování je legitimní. Ale měla by být vedena věcně a s respektem k faktům. Protože ve chvíli, kdy z medicíny uděláme politické téma, přestáváme řešit to podstatné. A tím je zdraví lidí.
Rozstřel
Sledovat další díly na
iDNES.tv