Počet obyvatel města již dříve poklesl během lockdownů v letech 2020 a 2021 v souvislosti s pandemií covidu, než se v následujících třech letech opět výrazně zvýšil, píše agentura Bloomberg . Odliv obyvatel z Londýna – jediného regionu v Anglii, který loni zaznamenal pokles počtu obyvatel – způsobil odchod lidí do jiných částí země. Úřady však za trendem vidí i další faktory včetně nižší imigrace, ta už nebyla tak silná, aby tento odliv vyrovnala, stagnujícího trhu práce pro absolventy a klesajícího výnosu z práce, stejně jako vysokých nákladů na bydlení a důsledků krize životních nákladů. Zvláště vysoké životní náklady v hlavním městě v kombinaci s tím, že podíl práce na dálku je zde stále vyšší než v jiných významných ekonomikách, naznačují, že pracovníci se možná snaží zachovat si londýnské platy a zároveň se vyhnout vysokým cenám nájemného. Do konce roku 2025 také prudce poklesla čistá migrace, a to na 171 000 z maxima 944 000 v období do března 2023. Výsledek mnoha faktorů Historické údaje naznačují, že loňský rok byl prvním rokem od roku 1988, kdy počet obyvatel klesl (mimo období pandemie). Čísla ukazují, že největší propad zaznamenaly londýnské městské části Southwark a Lambeth na jihu Londýna, následované Camdenem a Westminsterem. „Je to výsledek mnoha faktorů, které zvýšily náklady na život v Londýně, snížily výhody života v Londýně, omezily možnost přestěhovat se sem a snížily poptávku zaměstnavatelů po lidech,“ uvedl Liam Sides, zástupce ředitele společnosti Oxford Economics. Mezi tyto faktory zařadil i nižší úroveň imigrace, vlažný trh práce pro absolventy a klesající výnosy z práce. Analýza vnitřní migrace ukázala, že nejoblíbenějšími destinacemi pro Londýňany, kteří se stěhují pryč, jsou Buckinghamshire, Birmingham, Essex, Brighton, Bristol nebo Skotsko. Čistý odliv obyvatel z hlavního města byl nejvýraznější u lidí ve věku 30 až 49 let, zejména u těch, kteří mají děti. Do města naopak přicházeli lidé ve věku 20 až 29 let, což možná odráží přitažlivost londýnského kulturního života a snahu mladých lidí nastartovat svou kariéru. Také mluvčí londýnského starosty Sadiqa Khana poukázal na řadu faktorů, které vedly k poklesu počtu obyvatel, včetně nižší porodnosti, vysokých nákladů na bydlení, dopadu krize životních nákladů a změn v pracovních a životních vzorcích v důsledku pandemie covidu. „Starosta neúnavně pracuje na tom, aby Londýn zůstal městem pro všechny – staví rekordní počet obecních bytů, pomáhá vytvářet více než 330 000 nových pracovních míst a spolupracuje s Metropolitní policií na dalším snižování kriminality, přičemž zajišťuje, aby se lidem všech věkových skupin dařilo, měli přístup k příležitostem a mohli si užívat vysokou kvalitu života,“ dodal. Dražší než jiná města Nedávná zpráva Výzkumného institutu Deutsche Bank zařadila Londýn v několika ohledech mezi dražší města než mnoho jiných britských i světových metropolí. Cena bytu v centru za metr čtvereční v Londýně přesahuje v přepočtu 412 000 Kč, zatímco v Edinburghu je to téměř 140 000 a v Birminghamu 111 000 korun. Londýňany v posledních letech také citelně zasáhl prudký nárůst nákladů na hypotéky. Majitelé nemovitostí v hlavním městě mají nejvyšší nesplacené částky úvěrů. Nájemné rovněž vystřelilo na rekordní úroveň přes 2 300 liber (62 000 Kč) měsíčně, což je téměř o 1 000 liber více než celostátní průměr. Společnost Deutsche Bank rovněž zjistila, že britské hlavní město je zdaleka nejdražším městem na světě, co se týče veřejné dopravy. V žebříčku téměř 70 měst se také umístilo na sedmém místě v kategorii ceny za metr čtvereční bytu v centru a na osmém místě v kategorii nájemného za třípokojový byt. „New York, Londýn, Paříž a Hongkong sice zůstávají globálními magnety pro talenty a kapitál, ale jejich hodnocení z hlediska kvality života sráží drahé bydlení, dlouhé dojíždění, znečištění ovzduší nebo tlaky na cenovou dostupnost,“ uvedli Jim Reid a Galina Pozdnyakova z Výzkumného institutu Deutsche Bank. „Z toho plyne poučení, že nejbohatší města nejsou vždy místy, kde se žije nejlépe,“ uzavřela podle Bloombergu.