Dnes ho obvykle najdete v deset dopoledne na hřišti sportovního gymnázia v Českých Budějovicích a místo střelby na bránu vede studenty k fotbalu přes gymnastiku a posilovnu. Paradox, který dává smysl. Fotbal se totiž změnil a on taky. Ale jenom trochu. Jestli to chápu správně, dneska jste trenérem na gymnáziu. To znamená – pořád fotbal, jen bez stadionu? Pořád fotbal. Jen bez iluzí, že stačí kopnout do míče. Máme sportovní gymnázium v Českých Budějovicích, několik sportů vedle sebe, a já mám na starosti fotbal. Říkají vám studenti pane profesore? Jasně že ne. Jsem pro ně trenér. (Přichází majitel Starého mlýna u Byšic, kde je Lafata na fotbalovém kempu se studenty: „Tak tady máte kafíčko, pane profesore!“) Ani na chvilku vás neláká být „pan profesor Lafata“? Ne. Na to nemám ani papíry, ani potřebu. Jsem trenér. To mi stačí. Má to i školní kulisy? Kabinet, porady, tyhle věci? Jo, máme svůj trenérský kabinet. V tomhle je to normální škola. Jen místo učebnic řešíme tréninky. Témata: Prémiové rozhovory , Sport , Týdeník Téma , AC Sparta Praha , David Lafata