1993-2003 Václav Havel – 24 vet Václav Klaus a Václav Havel Poprvé se mohlo veto použít v roce 1920, posledním československým prezidentem, který tuto pravomoc měl a použil ji, byl Edvard Beneš. Ten mezi roky 1945 až 1948 při svém druhém prezidentském mandátu vrátil Národnímu shromáždění dva zákony. Měl také pravomoc absolutního veta v případě zákonů, které se týkaly Podkarpatské Rusi, tu ale nikdy nevyužil. Ústava, kterou Československo používalo mezi lety 1989 až 1992 vycházela ještě z té komunistické a pravomoc veta v ní chyběla. Václav Havel tak v těchto letech žádný zákon Federálnímu shromáždění vrátit nemohl. Za deset let svého působení v čele českého státu tuto možnost využil 24krát. První Havlovo veto se vázalo k červenci 1993, první vládě Václava Klause a k novele celního zákona. Havel nesouhlasil, aby poslanci nově neměli povinnost projít celní kontrolou. Zákon byl vrácen, hlasováním navíc neprošel, nutná byla prostá většina, tedy alespoň 101 z 200 poslanců. Dá se tak mluvit o prvním úspěšném vetu prezidenta. Celkově za časů první Klausovy vlády vrátil Havel šest zákonů, z toho se polovina podařila Sněmovně přehlasovat. Stejnou úspěšnost si prezident svými vety držel také v období druhé Klausovy vlády mezi lety 1996 až 1998, kdy se Havlovi podařilo zrušit novelu vodního zákona. Mezi lety 1998 až 2003 vetoval ještě 16 zákonů, vždy se však Sněmovně podařilo Havla přehlasovat. U některých z těchto zákonů však zakročil Ústavní soud, ke kterému se český prezident obrátil. Jedním z příkladů byla změna volebního zákona, který si v roce 2000 chtěla prosadit vláda Miloše Zemana (ČSSD), podporovaná tehdy ODS za časů takzvané opoziční smlouvy. Novela zákona by značně zvýhodňovala větší strany, použila by se totiž upravená d’Hondtova metoda, při které by k sestavení vládní koalice stačilo vítězné straně pouze 35 procent hlasů. Ústavní soud však všechny body novely zrušil. Posledním Havlovým vetem pak bylo vrácení zákona o Českém rozhlasu, u kterého měl prezident problém hlavně s tím, aby radu této organizace volila především Poslanecká sněmovna, Havel požadoval stejné zastoupení Senátu.