Ústavní soudci poukázali například na to, že u vojáků z povolání musí být odměna konkurenceschopná na pracovním trhu. „Naproti tomu u vojáků základní služby nebyl nikdy výkon jejich služby koncipován jako zdroj jejich obživy. Smyslem základní vojenské služby bylo využít omezený čas k výcviku a přípravě vojáků na možné budoucí nasazení při povolání ze zálohy,“ stojí v usnesení. ÚS zmínil také skutečnost, že kromě služného měli vojáci základní služby nárok na další hmotné zabezpečení. Zákon zmiňoval „proviantní, výstrojní a přepravní náležitosti a ubytování“. Stejně tak mohli žádat o dávky sociální pomoci. Stížnost podávalo více než 20 bývalých „záklaďáků“, kteří službu vykonávali v době, kdy se česká armáda postupně profesionalizovala a nepotřebovala, aby do armády nastoupili všichni odvedenci. Povolávala tedy některé mladé muže „podle potřeb ozbrojených sil“. Služné stanovil zákon z roku 1999 od 500 korun měsíčně pro vojína po 750 korun pro četaře. Minimální mzda tehdy postupně stoupala z 3250 na 5000 korun. Měli dostávat záklaďáci alespoň minimální mzdu? celkem hlasů: 665 Hlasování skončilo Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 22. července 2024. Anketa je uzavřena. Ne 53 % (354 hlasů) Ano 45 % (296 hlasů) Nevím 2 % (15 hlasů) Bývalí vojáci tvrdili, že služné jim nezajišťovalo ani minimální standard uspokojování základních potřeb. Spatřovali v tom zásah do práva na zachování důstojnosti. Ministerstvo obrany oponovalo, že výkon základní vojenské služby naopak zvyšoval jejich lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst ve společnosti. Žalobu zamítl Městský soud v Praze, poté někdejší záklaďáci neuspěli ani u Nejvyššího správního soudu, který zdůraznil, že povinnost výkonu vojenské služby plynula z ústavněprávních norem. Vojáci přispívali k ochraně bezpečnosti státu, který se vůči nim nedopustil ani diskriminace, ani nepřiměřeného zásahu do práv a důstojnosti. Byli byste pro obnovu povinné vojny? celkem hlasů: 554 Hlasování skončilo Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 22. července 2024. Anketa je uzavřena. Ano 68 % (375 hlasů) Ne 31 % (173 hlasů) Nevím 1 % (6 hlasů) ÚS poukázal také na mezinárodní kontext. Státy někdejší Varšavské smlouvy, které později vstoupily do Rady Evropy, měly v 90. letech povinnou základní vojenskou službu, od níž postupně přecházely k profesionální armádě. V době existence základní služby představovala výše služného jen zlomek služného vojáků z povolání a byla pod úrovní minimální mzdy, a to mnohdy i řádově. „Obdobné námitky, jaké předkládají stěžovatelé, dosud nebyly předmětem rozhodování Evropského soudu pro lidská práva. Z uvedeného ÚS usuzuje, že situace vojáků základní vojenské služby byla v obecné rovině společensky akceptována,“ uvedl ÚS.