„Chceme ukázat, čeho je tělo bez zpomalovačů schopné, a odhalit skutečný lidský potenciál,“ tvrdil zakladatel projektu Aron D’Souza. Zpomalovači myslel především seznamy zakázaných látek a antidopingové kontroly. Právě k užívání erytropoetinu, anabolických steroidů, růstových hormonů a stimulantů organizátoři otevřeně nabádali. Jenže žádná revoluce se nakonec nekonala. A i kdyby, stála by vůbec za to? Z dvaačtyřiceti účastníků světový rekord dosažený v oficiálních soutěžích překonal jen jediný. Řecký plavec Kristian Gkolomejev zvládl 50 metrů volným způsobem za 20,81 sekundy, čímž by o sedm setin přepsal maximum Australana Camerona McEvoye. Ale jinak? Ve vzpírání nic. Na dráze mužskou stovku vyhrál americký trojnásobný mistr světa a dvojnásobný olympijský medailista Fred Kerley v čase 9,97 sekundy, čímž o víc než dvě desetiny zaostal za svým osobním maximem z roku 2022. Fred Kerley během běhu na sto metrů v rámci Enhanced Games v Las Vegas Že by někdo pokořil maximum Usaina Bolta 9,58? Ani náznak. Kromě Kerleyho, který prý nevyužíval žádné vyloženě zakázané substance, se další už skutečně dopující účastníci nedostali ani pod deset sekund. „O. K.,“ suše to komentoval jamajský král sprintu na sociálních sítích. Další z velkých jmen – australský plavec James Magnussen, trojnásobný olympijský medailista – i přes dvouletou dopingovou kúru či běžně zakázané polyuretanové plavky skončil při dvou startech vždy poslední. Porazil ho dokonce i Američan Hunter Armstrong, jenž podle svých slov nedopoval a k účasti ho zlákaly jen finanční prémie, kterými chce financovat přípravu na olympijské hry v Los Angeles 2028. Ale ani kdyby tenhle experiment bořil jeden světový rekord za druhým, nic by se nezměnilo. Stále by obnášel jen a jen obrovský hazard. Řecký plavec Kristian Gkolomejev Definic slova sport naleznete mnoho. V sociologických slovnících se třeba dočtete, že „jednou z jeho nejdůležitějších funkcí je funkce zdravotní; přispívá k tělesné kondici, lepší psychice, má léčebné účinky a může být i formou terapie.“ Na ekonomickém fóru v Davosu v roce 2009 zaznělo: „Každý investovaný dolar do sportu ušetří čtyři dolary ve zdravotnictví.“ Pokud by se i běžní lidé inspirovali účastníky Enhanced Games, což je mimochodem podle sociologů další typický scénář, tohle by ani zdaleka neplatilo. Doping a zdraví zkrátka dohromady nejdou. Ano, dá se namítnout, že i „čistý“ vrcholový sport zrovna prospěšný není a závodníci mnohdy ženou svá těla za hranu. Pokud k tomu ale ještě připadají doping, nebezpečí několikanásobně vzroste. Některé látky mohou posunout práh bolesti, takže člověk nezastaví, ani když jeho mozek důrazně křičí: Už vážně dost! Při dopingu sportovci navíc přípravky kombinují a mnohdy užívají až stonásobné dávky, než by pro léčebné účely předepsal doktor, který taky vždy bere v potaz i možné nežádoucí účinky. Mitchell Hooper během vzpěračského klání na Enhanced Games v Las Vegas Organizátoři sice uváděli, že rozhodně nejde o žádný bezhlavý dopingový experiment a všichni účastníci jsou neustále pod medicínským dohledem, jenže odborníci varují, že v případě některých látek se člověk cítí dobře, ovšem problémy mohou skrytě propuknout za deset, dvacet nebo třicet let. „Brát doping s nulovým rizikem nelze,“ varoval toxikolog Michael Smutný. „Tělo navíc není stroj, u něhož lze výkon uměle zvyšovat bez dopadu na zbytek systému.“ Jde zkrátka o draze vykoupenou chvíli slávy, za což žádný rekord ani miliony nestojí.