Na pohlaví mě testovali, říká Fibingerová. Promluvila o genderu i dopingu
Rozstřel
Sledovat další díly na
iDNES.tv
„Na pohlaví mě testovali. Jasně, to byla povinnost,“ říká bez váhání Helena Fibingerová. Světová rekordmanka ve vrhu koulí v Rozstřelu otevřeně popsala praktiky, které dodnes budí emoce – od testů pohlaví přes doping až po politické zásahy do sportu.
Podle Fibingerové nebyly kontroly ničím výjimečným, naopak. „Museli jste mít takzvaný sex test. Měla jsem kartu a tu jsem musela vozit na všechny závody,“ uvedla. „Co dneska někteří prezentují, jako by objevili Ameriku, to už tehdy existovalo.“
O dopingu a transgender sportovcích
Stejně otevřeně mluvila i o dopingu. Ostré soudy současnosti o tehdejší době ale odmítá. „Já bych byla velice zdrženlivá. Ničí výkon bych nezpochybňovala,“ říká. Připomíná, že pravidla se v čase mění a tehdejší sport fungoval jinak. „Dopingová listina se vyvíjí. Nemůžete hodnotit minulost dnešní optikou,“ zdůraznila.
K ožehavým tématům patří i otázka transgender sportovců. Tady má jasno. „Ať závodí, ale mezi sebou. Mezi ženy podle mě transženy
(tedy původně muži, kteří projdou změnou pohlaví – pozn. red.)
nepatří,“ uvedla. Podobně kriticky se staví i k zákazu startu ruských sportovců. „Je mi jich líto. Nepovažuju to za správné,“ dodala.
Rozhovor se ale neomezil jen na kontroverzní témata. Fibingerová zavzpomínala zejména na svého dlouholetého kolegu, diskaře Imricha Bugára, který nedávno zemřel. „Byl to gentleman. A velký vtipálek,“ řekla.
Společná léta s ním prožila na závodech a tvořili společně silnou partu. „Měli jsme korektní vztahy a udělali jsme strašně moc práce. A taky jsme zažili spoustu legrace,“ vzpomínala. Připomněla i historky ze soustředění, kde se vedle tvrdého tréninku odehrávaly i žerty. „Utíkala jsem bosa lesoparkem, když mě honili s kýbly vody,“ líčila s úsměvem velikonoční zvyky ze soustředění.
Zásahy politiků do sportu
Kriticky hodnotí zásahy politiky do sportu. Nejvíc ji dodnes mrzí olympiáda v Los Angeles 1984, kam českoslovenští sportovci neodjeli. „Vybrali mě, abych veřejnosti řekla, že nepojedeme. Když lidi z televize chtěli, abych to zopakovala jinak, méně smutně, řekla jsem, že to neudělám, a tak nechali tu původní verzi,“ popsala.
Podle ní nebyl problém jen v bojkotu, ale i v celkovém systému. Sportovce na cestách doprovázeli lidé, kteří kontrolovali finance. „On ty peníze vzal a odvezl je sem,“ řekla o odměnách ze zahraničních mítinků. Sama přitom patřila mezi absolutní světovou špičku.
Fibingerová zároveň popsala, jak fungovaly finance ve vrcholovém sportu za minulého režimu. I když patřila ke světové špičce a vyhrávala prestižní podniky, k plným odměnám se nedostala. Dvakrát ovládla seriál Grand Prix, za což náležela prémie deset tisíc dolarů – tehdy suma, za kterou bylo možné pořídit dům.
Sportovci si ale podle jejích slov většinu peněz nenechali. Odměny končily ve svazové pokladně a jim zůstávala jen část v podobě bonů. „Z deseti tisíc dolarů mi nechal dva tisíce bonů.“ Podobný systém podle ní neplatil jen pro atlety, ale i pro další reprezentanty, například hokejisty nebo umělce.
Jak moc pomáhá současným mladým atletům? Rostou nové české naděje? A rodí se i její nástupkyně ve vrhu koulí? I na to odpovídala sportovní legenda Helena Fibingerová v Rozstřelu.