Kontroluje nehty i vlasy. Gel je problém. Komisařka Oktagonu o nevšední práci
„Už je to skoro tři roky, kdy za mnou přišel kolega, zda bych se přidala do jeho Alpha Cutman Teamu. Partě, která se stará během turnajů o MMA zápasníky,“ vzpomíná mladá záchranářka.
Cutmeni neboli ranhojiči bojovníkům nejprve zatejpují ruce, jedna trvá zhruba 15 minut. Dokážou zastavit krvácení, zatlačí bouli, zašijí tržnou ránu. A na zápasníky rovněž dohlíží komisaři.
Respektovaný německý rozhodčí Gerd Richter o vás prohlásil, že jste nejlepší českou MMA komisařkou. Co vlastně vaše práce obnáší?
Na turnajích v Česku a na Slovensku jsme na každém turnaji dva komisaři, kteří si rozdělí zápasníky. V O2 areně bude dvacet bojovníků, takže já jich budu mít na starosti deset, kolega také. Jako komisařka mám zodpovědnost za to, aby bylo před bojem vše připraveno dle pravidel. Nejdřív zajdu do šatny a představím se zápasníkovi a jeho týmu jako komisařka pro daný turnaj. Poté kontroluju, zda jsou dodrženy všechny normy tak, aby boj proběhl férově a v rámci bezpečí obou zápasníků.
Co všechno kontrolujete?
Tejpy. Pak si zápasník přede mnou nasadí rukavice a finálně je přelepíme modrou nebo červenou páskou, kterou zapečetím značkou, abych věděla, že už si rukavice nesundá a nevloží si do nich třeba nějaký ostrý předmět. Což se ale nestává. Kontroluji také, zda nemá zápasník piercing, kineziotejp nebo tvrdé kontaktní čočky. Pokud ano, je nutné o tom informovat rozhodčího.
Že by mu mohla čočka v zápalu boje vypadnout?
Přesně. A důležité jsou také ostříhané a neostré nehty, aby nedošlo k poranění soupeře. Zrovna nedávno jsem chválila Radka Roušala, jakou má důkladnou manikúru a pedikúru.
Kdo naopak v tomto ohledu „zlobí“?
S Václavem Mikuláškem jsme občas nehty řešili, ale ten už v Oktagonu není.
Jaký je další nešvar?
Gel ve vlasech. Když se zápasník zpotí, může mu stéct do očí. Stává se to, když někdo v Oktagonu začíná, jiní si to ani neuvědomí. Tak mu jen zopakuji, že je nutné si gel z vlasů umýt. Vzpomínám, že Robo Pukač měl na jaře ve Stuttgartu ve vlasech gel, který bylo potřeba odstranit. Před zápasem jsme se domluvili, že ho smyje, ale najednou prohlásil: „Dej mi nůžky, to bude rychlejší“. Vlasy si ostříhal. Domluvíme se vždy rychle, jsou to profíci.
Kontrolujete i chrániče zubů?
Jistě. Chránič zubů a suspenzor. Občas ho zapomenou na hotelu, takže to musíme řešit včas. Představte si, kdyby zápasník přišel ke kleci bez chrániče zubů. Zdržení, ztráta koncentrace. Snažím se myslet na vše, být precizní, aby se bojovník mohl soustředit jen na zápas.
Řada lidí se na MMA stále dívá s despektem, jak jste to měla na začátku vy?
Před prvním turnajem – v roce 2022 v Ostravar Areně – jsem měla trochu předsudky. Prostředí bojových sportů ani zápasníky jsem neznala, nevěděla jsem, co od toho čekat. A dnes? Můj názor se úplně otočil. Poznala jsem, že MMA zápasníci jsou nesmírně cílevědomí a důslední. Obdivuju, co pro své sny obětují. A fascinuje mě ta chvíle, než vyrazí směrem ke kleci.
To mi vysvětlete.
V šatně se uzavřou sami do sebe, do naprostého soustředění a jejich tým kolem nich vytvoří ochrannou bublinu. Vznikne taková zvláštní aura. Ani to neumím přesně popsat. Ten moment se mi prostě dostal pod kůži.
Na jaký turnaj nejradši vzpomínáte?
Na letošní Oktagon ve Frankfurtu, v říjnu na fotbalovém stadionu.
Chápu. Rekordní návštěva 58 tisíc lidí.
Ale diváci a atmosféra pro mě nejsou zásadní, soustředím se hlavně na zápasníka. Ve Frankfurtu jsem měla na starost Patrika Kincla. Přestože svůj zápas s Engizekem prohrál a přišel o pás, tak jeho soustředění, profesionální přístup a zároveň obrovské odhodlání bylo obdivuhodné. Většinou v zápasech nemívám emoce, ale tenkrát mi bylo líto, že prohrál. Ten turnaj mi utkvěl v hlavě.
Ještě nějaký?
Poslední Oktagon v Mnichově. Tam jsem se starala o Iona Surdua, který porazil Brita a získal titul. I Surdu je velký profík, pro komisi a kontrolu před zápasem stoprocentně připravený. Zároveň je i v nejnapjatějších chvílích vždy vstřícný a milý.
Na turnajích v Německu spolupracujete s německými komisaři z organizace GEMMA, jste mezi nimi jediná Češka v týmu, že?
Vybrali si mě, za což jsem moc vděčná. Věřím, že se inspirujeme navzájem. Naučili mě třeba vést co nejvíc rozhovorů s trenéry a co nejmíň se ptát zápasníka, aby se mohl soustředit jen sám na sebe. Naopak se snažím být nápomocná tím, že se s produkčním týmem již znám a funguji jako spojka pro snazší komunikaci. A většinou mám v Německu na starosti české a slovenské zápasníky.
V čem se akce v Německu liší?
Komisařů je na turnaji víc, takže mám na starosti třeba jen tři bojovníky, ale zase s nimi chodím až ke kleci. Hlídáme, aby členové týmu nevstávali ze židlí, neklepali do podesty, nepolévali zápasníka mezi jednotlivým koly vodou apod. V Česku a na Slovensku zůstávám v šatně a chystám dalšího bojovníka, máme se co ohánět.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Příspěvek sdílený Simona Večerková/ Czech Paramedic 🚑 (@simonavecerkova)
S majiteli Oktagonu Ondřejem Novotným a Pavolem Nerudou jste nějak v kontaktu?
Napřímo ne, ale je mi jasné, že pokud by se našemu týmu něco nepovedlo, rychle se nám dostane zpětné vazby. Což je správně. Po turnaji máme vždy ještě schůzku s rozhodčími a ostatními členy týmu. Hodnotíme, co se povedlo, nepovedlo, z čeho se poučit.
Co bylo pro vás dosud nejtěžší?
Konkrétní moment mě nenapadá. Ale celkově nebylo snadné vybudovat si důvěru, respekt a nastavit si komunikaci s německým týmem komisařů. Nejdřív jsem od některých měla pocit, že si myslí: „Co tady ta holka dělá?“ Ale teď se mi s nimi pracuje skvěle. Naučila jsem se od nich spoustu užitečných věcí, které můžeme aplikovat na naší scéně. Jsem ráda, že mě nakonec vzali mezi sebe.
Simona Večerková s německými kolegy na turnaji Oktagonu v Mnichově
Čiší z vás nadšení. Zjevně se z vás stala i fanynka MMA.
To je pravda. Ráda se učím nové věci a často se nadchnu pro něco, o čem bych si ještě nedávno myslela, že mě nebude zajímat. I při práci u záchranky. Jezdím se sanitkou v Moravskoslezském kraji a zároveň se ráda dále vzdělávám na kurzech. Poslední rok se zaměřuju na projekt zavádění paliativní péče do prostředí urgentní péče a zdravotnické záchranné služby. MMA je další skvělá zkušenost, a troufnu si říct, už součást mého života. K Vánocům jsem koupila sestře a jejímu manželovi vstupenky na únorový Oktagon v Třinci. Kozma proti Pukačovi, těší se. Kdoví, třeba se i oni stanou fanoušky.