Nechci soudit a být negativní, říká Tonya Graves o kolezích, kteří neumějí zpívat
Setkali jsme se minulý měsíc před koncertem americké zpěvačky Diany Ross v amfiteátru Lochotín. Jste její velká fanynka?
Jsem. Vyrostla jsem na její hudbě, od The Supremes až dodnes. Je pro mě velkou srdeční záležitostí. Moje máma
Dianu Ross
také milovala, stejně jako moje teta. A právě ona je i jedním z důvodů, proč sama zpívám. Ony už nejsou na světě, ale doufám, že dnes poslouchají se mnou.
Kdybyste měla jako životní motto vybrat název některé z písní Diany Ross, která by to byla?
Vybrala bych tu s názvem The Boss. Ta je moje nejoblíbenější.
Musela jste v životě hodně zapracovat, aby vás lidé brali vážně, abyste se dostala tam, kam chcete, a abyste sama sebe mohla považovat za silnou ženu?
Nevím. Pořád na sobě pracuju. Ale to bychom měli dělat všichni, pokud chceme něco dokázat. Písnička The Boss je ale podle mě o lásce. My si někdy myslíme, že všechno víme, že máme všechno pod kontrolou a ta-da-da-da-da… Ale nakonec je to právě láska, která ukazuje, kdo je tady šéf.
Když dojde na lásku, tvoří se umělcům lépe, když prožívají vztahové problémy, než když je všechno takzvaně zalité sluncem?
Já nevím, záleží na umělci. Někteří lidé, třeba já, potřebují nějaký cit, nějaké emoce. Když jsem zamilovaná, samozřejmě mi to hodně pomáhá při tvorbě. Ale i smutek můžeme transformovat do něčeho kreativního. Stejně jako další emoce. Láska ale podle mě dokáže vytvořit lepší věci než smutek.
Jste závislá na lásce? Potřebujete svého „plus jedna“, abyste byla šťastná?
Nepotřebuju svého plus jedna, ale lásku ano, na té závislá jsem. A nemyslím tím jen lásku k druhým lidem. Je to láska k sobě, láska ke všem, láska, laskavost, mír.
Člověk by si mohl říct, že vy nejspíš posloucháte muziku nonstop a pořád si zpíváte. Jaká je realita?
Určitě neposlouchám hudbu 24 hodin denně. A dokonce doma často hudbu neposlouchám vůbec. Je to má práce, pak přijdu domů a potřebuji od ní naopak trochu vypnout. Pak se ale jdu třeba vysprchovat a zpívám si. Nikdy nebylo mým plánem, že budu zpěvačka a že to bude moje práce. Vím, že mám velké štěstí, že moje práce je něco, co miluju.
Jste diplomatka, která raději mlčí, když pozná, že někdo z českého showbyznysu neumí zpívat, a přesto se tomu věnuje?
Snažím se najít něco pozitivního v každé situaci. Když někdo nezpívá dobře, možná je něco jiného, co dělá lépe. Nemyslím si, že bychom měli lidi soudit za něco, co neumějí. To raději vůbec nesoudit.
Takže raději vyzdvihovat jen pozitiva?
Asi budu znít jako diplomatka, ale jsem už dost stará na to, abych měla čas na negativní věci. To mě prostě nezajímá!
(smích)