Její vlastní adaptace nejslavnějšího románu Henryho Jamese z 19. století v překladu Kateřiny Hilské nabízí všechno, čím se citlivá strůjkyně hereckých i výpravných kontrastů a vypjatých emocí na českém jevišti etablovala: něhu plyše, promyšlená a nadsazená herecká gesta, milosrdnou délku, barokní osudovost, chytlavou kosmopolitní pop music i velkolepost v detailu, tady v ohromujícím andělu smrti, impozantní rekvizitě, která po dvě hodiny neopustí scénu. Daniela Špinar stejně jako před mnoha lety v Maškarádě či Morgianě vypráví přehledně, pomalu a herce vede s velkorysostí stratéga, jenž ví, že nevyřčené bývá podstatné a gesto či postoj vydá za tři odstavce. Henry James: Portrét dámy 65 % Klicperovo divadlo premiéra 21. února 2026 na hlavní scéně režie, dramatizace: Daniela Špinar scéna: Eva Jiříkovská kostýmy: Linda Boráros hrají: Terezie Hájková, Martin Klapil, Filip Richtermoc, Tomáš Kobr, Pavel Prais, Daniel Krečmar, Martina Nováková, Kamila Sedlárová, Štěpánka Todorová Blahobytnou nudu londýnského zbohatlického salonu ruší jen kyslíkové masky na nemocné plíce, globus jako útočiště mnohých hříšníků je plný nóbl alkoholu. V druhé půlce po čtyřech letech se však plyšová idyla jak z Večerů pod lampou mění v netečně chladnou temnou zeď, u níž se postavy ne nepodobné hieroglyfickým emotikonům střídají jak na orloji ve zdánlivě chaotických promluvách. Středostavovskou činohru střídá díky scéně Evy Jiříkovské až klaustrofobicky rafinovaná zpovědnice, jež se opírá o barokní operu, pryč je chytlavý pop i prosvětlená naděje. Terezie Hájková vtiskla svobodomyslné Isabel Archerové mladické kouzlo, empatii i přirozenou spontánnost, její osobnost podtrhuje střídmě elegantní kostým Lindy Boráros. Jeden platonik, druhý vypočítavec Herecky Portrétu dámy dále kralují Daniel Krečmar jako sarkastický nemocný platonik Touchett a hlavně Tomáš Kobr v roli chladného Gilberta Osmonda. Jeden líc a druhý rub archetypálního cynismu velké literatury. Milující Ralph se šarmem sečtělého světáka se brání přiznat k pravým citům, avšak pro objekt své lásky učiní nejvíc. Vypočítavý Gilbert, za všech okolností klidný, od počátku podprahově děsí coby domácí tyran a zištný manipulátor. Žánr i režisérčin styl poctivě naplňují Martina Nováková jako Isabelina zhýčkaná teta a Kamila Sedlárová v roli Sereny Merlové, nešťastné intrikánky ne nepodobné Markýze de Merteuil z Nebezpečných známostí. Trochu mrzí, že všestranný Martin Klapil je odsouzen upřímně zamilovaného Lorda Warburtona karikovat do přepálené pohrkanosti. Svévolná úprava dobového konce Čím víc čaruje se s atmosférou, wildovskými intrikami a romantickou tragikou, o to víc vedle nadužívanosti zesilujících mikroportů zabolí v samotném závěru zbytečně deklamovaná doslovnost, spolehlivý hrob knížek na jevišti. Rozporuplná je také svévolná úprava dobového konce, to když se hrdinka statečně chopí z nejčistší lásky darované svobody. Režisérka s jinak dobře přečteným Henry Jamesem účtuje s věčnými parazity lásky, aniž by ztrácela současný balanc na hraně velkého romantického příběhu z viktoriánských časů. Přes něj ukazuje, že bohatství ještě vůbec nemusí znamenat svobodu a že pravý cit i vztah můžeme pro oči nevidět a prošvihnout, ani nevíme jak. V tom je hradecký Potrét dámy silný.