První český orchestr zavítá do vídeňského Musikvereinu, londýnského Barbican Centre a do sálu Philharmonie de Paris, kde odehraje vždy dva koncerty. Po jednom vystoupení bude mít v amsterdamském sále Concertgebouw a v Bruggách. Pro nynější turné si připravil dva programy: Šostakovičovu Pátou symfonii doplněnou jeho Prvním violoncellovým koncertem a Mahlerovu Pátou symfonii ve společnosti Mozartova Koncertu pro dva klavíry č. 10 Es dur. Sólových partů se ujmou britský violoncellista Sheku Kanneh-Mason a klavíristky Katia a Marielle Labeque. Šostakovičova díla zařadil šéfdirigent Byčkov do programu záměrně jako připomínku padesátého výročí skladatelova úmrtí. „Bylo mi asi 13 let, když jsem se stal posedlým Šostakovičovou Pátou symfonií. Nějak jsem si ji spojil s Leningradem, městem, kde jsem vyrůstal, a z nepochopitelného důvodu jsem si druhé téma v první větě vždycky představoval v souvislosti s bílými nocemi léta – obdobím, kdy si ve tři ráno můžete téměř číst noviny. V tu dobu se zvedají mosty spojující obě strany řeky, aby tudy mohly proplouvat lodě,“ vzpomíná na své první seznamování s hudbou geniálního krajana. „Šostakovičova Pátá symfonie je dílo, které obsahuje nesmírné utrpení, ale i naději. Je to hudba, která vypovídá o lidské duši, o její síle a zranitelnosti zároveň,“ popisuje Byčkov, který si tuto skladbu v lednu 1974 vybral ke zkoušce na Leningradské konzervatoři. Jeho interpretace však tehdy byla odmítnuta jako zvrácená. O jedenáct let později, v lednu 1985, s ní debutoval u Berlínských filharmoniků a toto vystoupení se stalo odrazovým můstkem jeho mezinárodní kariéry. Roku 2022 stejným dílem oslavil své sedmdesátiny – už v čele České filharmonie. Vzdor ukrytý v notách Pátá symfonie poprvé zazněla v Leningradu 21. listopadu 1937. Byla to doba velkého teroru, o život přišla spousta Šostakovičových přátel i příbuzných, smrt visela i nad samotným autorem, jenž se Stalinovi znelíbil. Sovětský vůdce však život proslulého skladatele nakonec ušetřil. „Šostakovič musel veřejně mluvit o své Páté symfonii jako o ‚odpovědi sovětského umělce na oprávněnou kritiku‘. Svým přátelům však přiznal, že závěrečná část je satirickým obrazem diktátora, záměrně prázdným, ale topícím se v bezbřehém pochlebování,“ vysvětluje Byčkov dobové souvislosti díla. Bez zajímavosti není, že když Česká filharmonie poprvé uvedla Pátou symfonii na konci května 1946 v průběhu prvního ročníku Pražského jara, taktovky se stejně jako při sovětské premiéře chopil skladatelův přítel Jevgenij Mravinskij. Dílo zazní i po návratu orchestru z nynějšího turné, a to na abonentních programech v Rudolfinu 26., 27. a 28. března. Doplní ho Šostakovičův Koncert pro housle a orchestr č. 1 se sólistou Jiřím Vodičkou.