Jaké je vaše ikigai?
______________________________________________________________
Štěstí přeje připraveným. Je celkem praktické mít promyšlený důvod, proč ráno vstáváte z postele. A proto je teď světovým hitem japonský termín pro smysl života – ikigai.
Přesný překlad slova ikigai vám neřeknu z prostého důvodu – různí autoři ho překládají různě. Někdo úplně jednoduše jako „smysl života“, další jako „náplň života“, líbí se mi i složitější překlady – „štěstí mít stále co na práci“ nebo „důvod, proč ráno vstát z postele“. Japanofil a organizátor poznávacích cest po Japonsku Václav Kučera vysvětluje, jak přirozeně to slovo chápou běžní Japonci: „Používá se v naprosto běžném hovoru. Nejde o žádný speciální termín, je to prostě ,důvod k žití‘. Babičkám třeba dodávají ikigai vnoučata, zaměstnaným mužům jejich rodiny nebo kariéra.“
Ikigai se občas vykresluje jako průnik mezi čtyřmi prvky: to, co umím + to, co ode mě svět potřebuje + to, co mě baví + to, za co můžu dostat zaplaceno. Když objevíte jakoukoliv činnost, která zahrnuje všechny tyto aspekty, dodá vám energii, se kterou bude najednou všechno snazší. To správné ikigai může být cokoliv. Pevné ikigai může mít učitelka v mateřské školce, pekař pečící v malé pekárně poctivé rohlíky, primářka chirurgie i úřednice radící lidem s důchodovým pojištěním. Jakákoliv činnost, kterou děláte, může být vaším ikigai, pokud vás těší a dává vám smysl. A ta stejná aktivita může být zničující pro vašeho kolegu, který si pořád hledá důvody, proč měl v životě dělat něco jiného. Koncept ikigai je postaven právě na tomhle – základ je najít smysluplnou činnost. A i když jsou století obyvatelé Okinawy dávno mimo placená zaměstnání, pořád dělají věci, které jim přinášejí radost i užitek. Organizují pěvecké sbory, čtou dětem, snaží se o soběstačnost z vlastní zahrádky. Když znáte své ikigai, máte větší chuť do života, energii, aktivní náladu. A z ní pak pramení několik dalších prvků, ze kterých se skládá dlouholetá spokojenost Okinawanů.
Raději chodí, než jezdí autem. Ráno brzy vstávají, protože k tomu mají motivaci (roztomilý je příběh starého pána, jenž si stoupne vždycky ráno na chodník před svůj domek, aby s úsměvem zamával všem dětem, které jdou kolem do školy). Nejoblíbenější zálibou je zahradničení, což je sice tělesná námaha, ale na rozdíl od západních „rekreačních sportů“ nezahrnuje soutěživost, ani vám nezničí tělo.
Hlavní princip ikigai – nalezení smysluplné činnosti – občas svádí k redukování na pracovní oblast. To je ale nesmysl, koncept ikigai je mnohem širší, a zaměření jen na práci může naopak člověku spíše ublížit. Všichni známe případy výjimečně úspěšných lidí, kteří zahánějí věčný pocit prázdnoty antidepresivy, kokainem nebo whisky. A funguje to i naopak. Většina spokojených starců a stařenek nevlastní počítač a ani není operním pěvcem světového formátu. Celkem obyčejný činorodý život vypadá jako dobré řešení.
Protože i když by se nám v životě nedařilo vůbec nic (jasně že jsou období, kdy máme smůlu v lásce, práci a doma se zrovna rozbila lednička), svět kolem je pořád stejně kouzelný. Červené šípky budou vždycky tvořit fascinující barevnou kombinaci s modrým podzimním nebem. Japonská kultura je plná půvabných přírodních výjevů; spiklenectví s přírodou mají Japonci v genech. Ale my v Česku jsme na tom podobně. Bramboračka s čerstvě nasbíranými hříbky bude pro nás vždycky delikatesou, obohacenou o náladu houbařské procházky po lese. Práce, rodinná konstelace, bohatství – to všechno jsou proměnlivé věci, ale naše ikigai je stabilní, pokud samy sebe nebereme moc vážně.
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Žena a Život, které si můžete i
předplatit
.