______________________________________________________________ Štěstí přeje připraveným. Je celkem praktické mít pro­myšlený důvod, proč ráno vstáváte z postele. A proto je teď světovým hitem japonský termín pro smysl života – ikigai. Přesný překlad slova ikigai vám neřeknu z prostého důvodu – různí autoři ho překládají různě. Někdo úplně jednoduše jako „smysl života“, další jako „náplň života“, líbí se mi i složitější překlady – „štěstí mít stále co na práci“ nebo „důvod, proč ráno vstát z postele“. Japanofil a organizátor poznávacích cest po Japonsku Václav Kučera vysvětluje, jak přirozeně to slovo chápou běžní Japonci: „Používá se v naprosto běžném hovoru. Nejde o žádný speciální termín, je to prostě ,důvod k žití‘. Babičkám třeba ­dodávají ikigai vnoučata, zaměstnaným mužům jejich ro­diny nebo kariéra.“ Ikigai se občas vykresluje jako průnik mezi čtyřmi prvky: to, co umím + to, co ode mě svět potřebuje + to, co mě baví + to, za co můžu dostat zaplaceno. Když ob­jevíte jakoukoliv činnost, která zahrnuje všechny tyto aspekty, dodá vám energii, se kterou bude na­jednou všechno snazší. To správné ikigai může být cokoliv. Pevné ikigai může mít učitelka v mateřské školce, pekař pečící v malé pekárně poctivé rohlíky, primářka chirurgie i úřednice radící lidem s důchodovým pojištěním. Jakákoliv činnost, kterou děláte, může být vaším ikigai, pokud vás těší a dává vám smysl. A ta stejná aktivita může být zničující pro ­vašeho kolegu, který si pořád hledá důvody, proč měl v životě dělat něco jiného. Koncept ikigai je ­postaven právě na tomhle – ­základ je najít smysluplnou činnost. A i když jsou století obyvatelé Okinawy dávno mimo placená zaměstnání, pořád dělají věci, které jim přinášejí radost i užitek. Organizují pěvecké sbory, čtou dětem, snaží se o soběstačnost z vlastní zahrádky. Když znáte své ikigai, máte větší chuť do života, energii, aktivní náladu. A z ní pak pramení několik dalších prvků, ze kterých se skládá dlouholetá spokojenost Okinawanů. Raději chodí, než jezdí autem. Ráno brzy vstávají, protože k tomu mají motivaci (roztomilý je příběh starého pána, jenž si stoupne vždycky ráno na chodník před svůj domek, aby s úsměvem zamával všem dětem, které jdou kolem do školy). Nejoblíbenější zálibou je zahradničení, což je sice ­tělesná námaha, ale na rozdíl od západních „rekreačních sportů“ nezahrnuje soutěživost, ani vám nezničí tělo. Hlavní princip ikigai – nalezení smysluplné činnosti – občas svádí k redukování na pracovní oblast. To je ale ­nesmysl, koncept ikigai je mnohem širší, a zaměření jen na práci může naopak člověku spíše ublížit. Všichni známe případy výjimečně úspěšných lidí, kteří zahánějí věčný pocit prázdnoty antidepresivy, kokainem nebo whisky. A funguje to i naopak. Většina spokojených starců a stařenek nevlastní počítač a ani není operním pěvcem světo­vého formátu. Celkem obyčejný činorodý život vypadá jako dobré řešení. Protože i když by se nám v ži­votě nedařilo vůbec nic (jasně že jsou období, kdy máme smůlu v lásce, práci a doma se zrovna rozbila lednička), svět kolem je pořád stejně kouzelný. Červené šípky budou vždycky tvořit fascinující barevnou kombinaci s modrým podzimním nebem. Japonská kultura je plná půvabných přírodních výjevů; spiklenectví s přírodou mají Japonci v genech. Ale my v Česku jsme na tom ­podobně. Bramboračka s čerstvě nasbíranými hříbky bude pro nás vždycky delikatesou, obohacenou o náladu houbařské procházky po lese. Práce, rodinná konstelace, bohatství – to všechno jsou proměnlivé věci, ale naše ikigai je stabilní, ­pokud samy sebe nebereme moc vážně. Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Žena a Život, které si můžete i předplatit .