Říkáte, že v Česku není nikdo, kdo by řešil kvalitu a dostupnost péče předškolního vzdělávání v Česku. Proč si myslíte, že to tak je? Není to tak úplně pravda. Jsou tu skvělé dětské skupiny i školky, ale to samo o sobě nestačí. Jedna skvělá školka prostě kvalitu a dostupnost předškolní péče a vzdělávání v Česku nevyřeší. Potřebujeme někoho, kdo problematiku předškolní péče a vzdělávání bude řešit systematicky. Přesně o to se snažíme my – posouvat kvalitu a dostupnost. A důležité je oboje. Založit tisíc špatných školek je totiž k ničemu. Kolik míst ve školkách v Česku chybí? Úplně přesná data na to nikdo nemá. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) vychází z přihlášek do školek a počítá děti, které se do školek nedostaly. Bavíme se ale pouze o školkách, které pod MŠMT spadají, tedy o těch státních pro děti od tří do šesti let. Děti mladší tří let se v těchto datech neobjeví. Přitom některé rodiny chtějí, nebo potřebují, aby jejich dítě do předškolní péče nastoupilo už mnohem dříve. My na tuto potřebu odpovídáme. Nepropagujeme povinnou školní docházku od jednoho roku, to je nesmysl. Ale snažíme se dát rodičům příležitost využít kvalitní a dostupnou školičku, pokud ji chtějí nebo potřebují. Zmatek v datech dělá i to, že pokud podají rodiče více přihlášek, a do jedné ze školek se dostanou, v těch ostatních už přihlášku nestáhnou. A tak je MŠMT také počítá jako zamítnuté. Pro nás je ale skutečná kapacita školek zásadní, proto jsme si vyvinuli vlastní datový nástroj, který registruje všechny dětské skupiny v České republice a jejich kapacitu. Pravidelně ho aktualizujeme, abychom nezaložili školičku někde, kde to není potřeba. A kde jsou momentálně nejvíce potřeba? Vloni chybělo v Česku asi 70 000 míst specificky pro děti do tří let. Sice se snížila porodnost asi o 10 %, ale i tak stále chybí asi 63 000 míst. To je pořád hrozně moc. Nejvíce jich chybí v Praze, Brně, Liberci, Hradci Králové — zkrátka ve velkých městech. Navíc to není rovnoměrné ani v rámci jednoho města. Třeba na Praze 7 je školek víceméně dost, ale hned vedle, na Praze 8, chybí asi 660 míst. Vyhledáváte tedy lokality, kde je školek nedostatek, a tam je zakládáte. Co všechno hraje roli v rozhodování, kde vznikne nová dětská skupina? Zatímco před dvěma lety jsme mohli otevřít dětskou skupinu kdekoliv, teď hodně kontrolujeme demografickou křivku a stěhování lidí z měst. Například Ostrava. Sice jí chybí asi 200 míst ve školkách, ale až donedávna měla Ostrava zhruba 2 000 lidí roční úbytek. Teď se to zastavilo a letos poprvé měla přírůstek. V tu chvíli už by pro nás mělo smysl tam školičku otevřít. Je to ale dobrý příklad toho, že proměnných je opravdu spousta. V současnosti máme 26 školiček a do konce prvního čtvrtletí bychom jich měli mít 35. Už máme naplánované, kde budeme otevírat další. Předškolní péče V současnosti je v Česku zhruba 1800 dětských skupin. Do dalších forem předškolní péče a vzdělávání řadíme i lesní školky a jesle. Přijímat mladší děti tří let mohou na výjimku i registrované mateřské školy, které jsou většinou státní a provozuje je obec či město. Provozovateli dětských skupin jsou ve většině případů neziskové organizace. Nové dětské skupiny se vám daří otevírat mnohem rychleji než státu. Čím to je? Pro nás je to jednodušší, protože je to náš cíl a naše poslání. Máme na to vlastní lokační, produkční, architekty, specialisty na nábor týmů, vyladěné procesy… Město nebo obec kromě školky řeší kanalizace, zastávky MHD, registr svých dlužníků, svoz odpadů a milion dalších věcí. A školky v tom množství nejsou priorita. Navíc jak klesá porodnost, tak si všichni myslí, že školky nebudou potřeba. Snaží se s vámi stát spolupracovat? Komunikujete tuto problematiku s MŠMT nebo MPSV? To je hodně ambivalentní. S konkrétními lidmi na různých úřadech máme skvělou zkušenost. Komunikují s námi a pomáhají nám. Na úrovni celého systému je ta zkušenost bohužel opačná. Úřad vlády například nedávno nechal zaplatit kampaň Česko informuje, která měla v titulku, že „míst v dětských skupinách je dostatek“, což prostě není pravda. Konfrontovali jsme je s tím, chtěli jsme vidět data, ale nikdo na nás nereagoval. S pomocí ze strany státu už moc nepočítáme. Co vás tedy nejvíc brzdí v zakládání nových dětských skupin? Peníze. V tuto chvíli nejsou nové dotace na zakládání dětských skupin. Dotace z Národního plánu obnovy, kde by mělo být sedm miliard na podporu předškolní péče a vzdělávání, moc nefungují. Termín realizace je do března 2026 a podmínky jsou tak komplikované, že když začnete teď, stejně už to nestihnete. Financování provozu dětských skupin relativně funguje. I tam je prostor pro zjednodušení a pro zlepšení, ale pokud se vám podaří dětskou skupinku otevřít a zaplnit, na provoz už si vydělá sama. To ale neřeší problém, kde sehnat miliony na začátek. V tuto chvíli máme ještě nějakou finanční podporu z jarních dotací. Finančně nás také podpořilo Siko a rodina Valových nízkonákladovou půjčkou. Jsou to lidé, kterým záleží na budoucnosti Česka a počítají s tím, že to není investice srovnatelná s ostatními. To školičky zkrátka nejsou. Založit skupinu z vlastních peněz téměř nikdo nemůže, protože to není ziskový byznys. A pokud v příštím roce nebude žádná podpora pro zakládání dětských skupin, je dost možné, že téměř žádné nevzniknou. Proto bychom teď nejvíc potřebovali najít lokální patrony, kteří by nám pomohli založit nové dětské skupiny tam, kde je to potřeba. Není to občas sisyfovská práce? Někdy ano, ale hrozně moc nám pomáhá, že máme stovky spokojených rodičů a dětí. Když otevřeme novou školičku a rodiče nám děkují, že jsme jim zachránili work life balance, a oni si mohou najít práci, tak je to největší zadostiučinění. Respekt a adaptace Nejde vám pouze o založení nových školek, ale také o to, aby péče v nich byla kvalitní. Co všechno pro to děláte? V dětských skupinách by měla být minimálně jedna pečující osoba na šest dětí. My máme na 12 dětí jednoho pedagoga a dvě pečující osoby. Nad rámec toho máme tým specialistů, kteří chodí do školiček, když je to potřeba, například naše logopedická preventistka. V rámci podpory kvality jsme navíc nově založili Centrum dětské psychologie Kind Place. Protože jsou problémy, na které ani skvělá školka nestačí. Chceme rodičům nabídnout profesionální podporu, kterou v tradičním systému nemají moc šanci najít. STO skupin Nezisková organizace založená s cílem posunout kvalitu předškolní péče a vzdělávání v Česku. Zakládajícími členy jsou Jindřich Fialka, František Pfann a Alena Snelling z inovačního studia Q Designers. Cílem je založit sto dětských skupin po celém Česku, a postarat se tak až o 3 600 dětí předškolního věku. Jak se do jedné z vašich školiček mohou děti dostat? Tam, kde ještě není úplně plno, máme otevřený zápis. Po přihlášení přijde rodičům pozvánka na návštěvu. A pokud se tam rodičům i dětem líbí, dohodnou se na nástupu. Pak následuje adaptace – zvykání si dítěte na nový kolektiv a rodiče na novou situaci. Na to máme vyškolené týmy, u každého dítěte je to ale individuální. Začíná se jen na jednu dvě hodiny denně a teprve pak zkoušíme celé dopoledne, spinkání ve školičce a později i delší docházku, na kterou se chtějí rodiče dostat. Každá naše školička má navíc vlastní plán výchovy a péče, který obsahuje aspekty, jež jsou pro ně důležité. Snažíme se rozvíjet děti všestranně, respektovat jejich individuální vývoj, laskavý a empatický přístup i vztahy s rodiči. Na svých stránkách sbíráte i tipy na prostory, kde byste mohli novou dětskou skupinu založit. Co takový prostor musí splňovat? Prostory pro školičku se musí nacházet v přízemí, mít dva samostatné únikové východy a dostatek slunečního světla. Už tyto požadavky vyškrtají 90 % prostor, které jsou na trhu. Ve městech je také problém, že objekty jsou památkově chráněné, a proto s nimi nelze manipulovat ve smyslu probourání druhého východu. Ideální je také umístění blízko zeleně a možnost stavebních úprav.