Velikonoční koleda zní vždy stejně. Co ale hody, hody, doprovody znamená?
Koledy dnes působí jako milý zvyk, něco, co se naučíme v dětství a opakujeme bez přemýšlení. Dříve ale šlo o víc než o hezký text. Koleda byla přáním. Podle lidových představ měla vyslovená slova zajistit zdraví, úrodu i štěstí v následujícím roce. Koledníci nepřicházeli jen pro výslužku, jejich příchod symbolizoval i přijetí tohoto přání.
Velikonoce kdysi nekončily pondělím
Dnes máme Velikonoce spojené hlavně s prodlouženým víkendem a Velikonočním pondělím. V minulosti ale svátky vypadaly úplně jinak.
Slavily se déle. Výrazně déle.
Velikonoční období trvalo celý týden, někdy i osm dní – od Božího hodu velikonočního až do následující neděle. Byl to čas setkávání, obcházení domů a dodržování zvyků, které měly konkrétní význam. Oproti dnešku byly oslavy pomalejší a prožitek intenzivnější, možná i proto dnes působí o něco prázdněji.
První neděle po Velikonocích
Hody, hody, doprovody,
dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný.
„Hody, hody, doprovody…“ Zní to jako jednoduchá říkanka. Ve skutečnosti se ale právě v těchto slovech ukrývá význam, který dnes téměř zanikl. Původní podoba totiž s největší pravděpodobností zněla jinak:
„Hody, hody, do provody.“
A právě tady se skrývá odpověď.
První neděle po Velikonocích se nazývala Provodní neděle nebo také provoda. Velikonoce se původně slavily od Hodu božího velikonočního (velikonoční neděle) až do následující Provodní neděle. Tento způsob slavení vydržel pravděpodobně až do roku 1094, kdy synoda v Kostnici stanovila, že Velikonoce se budou slavit jen tři dny. Tradiční koleda tak připomíná původní osmidenní velikonoční hody, známé také jako velikonoční oktáva.
Dnes se této neděli říká spíše Bílá neděle. Název vychází z latinského označení a připomíná tradici nově pokřtěných, kteří nosili bílé roucho po dobu osmi dní na důkaz vzkříšení a neposkvrněnosti hříchem.
Doprovody není o doprovázení
Dnešní „doprovody“ mělo v minulosti různé varianty. Třeba známý jazykovědec z doby národního obrození František Ladislav Čelakovský zachytil například spojení „do sprovody“ a básník a sběratel folklóru Karel Jaromír Erben zapsal „do Provody“.
Podle
lingvistky Hany Konečné
píšeme dnes „doprovody“ většinou dohromady, zakrýváme tím ale původní význam – do Provodní neděle. Kdo historii tohoto slova nezná, snadno si význam spojí s doprovázením nebo ho bude považovat za výrazové citoslovce, tedy za slovo bez vlastního plného významu, vymyšlené jen proto, aby se k „hody, hody“ hezky rýmovalo.
Jazyk se časem proměnil a s ním i význam slov. Kontext, ve kterém tradice vznikaly, už většině lidí uniká. Koledy přesto připomínají, jak bohaté a hravé naše velikonoční zvyky kdysi byly.