Jílek je Sáblíková v chlapském provedení. Bude hala? Jsem opatrná, říká Erbanová
Stejné medaile získala i na rychlobruslařském a hokejovém mistrovství světa, teď je členkou realizačního týmu Američana Briana Idalského, který chce ženský tým pozdvihnout na úroveň velmocí Kanady a USA.
Rychlobruslařskou trenérkou jste být nechtěla?
To je pro mě uzavřená kapitola. Jak mi dáte jednou hokejku, už mě na long track nedostanete. Možná v jiné fázi života budu své zkušenosti předávat.
Novou hvězdou českého rychlobruslení po legendě Martině Sáblíkové je Metoděj Jílek. Jak vás letos ohromily jeho dvě olympijské medaile včetně jedné zlaté?
Já vždycky říkala, že on je trošku Martina v chlapském provedení. Přírodňák. Skočí z kolečkových bruslí na long track, má silnou hlavu i charakter. To je jasné, protože to poznáte podle toho, jak dělá interview, jak odpovídá. Šel si za tím. Dokázal nejvíc, co mohl. A teď nastává ta druhá hra.
Jaká?
Dostat se na vrchol je strašně těžké. Ale u Martiny jsme mohli vidět, že na něm strašně dlouho zůstala. A to je ještě daleko těžší. Prostě něco nového. Já se do té pozice taky dostala. Rok od roku, závod od závodu máte terč na zádech. Jsem zvědavá, jak se s tím vypořádá, ale hlavu má nastavenou dobře. A taky mě zajímá, kdo s ním bude pracovat.
Vznikne za vlády Andreje Babiše slibovaná hala pro rychlobruslaře?
celkem hlasů:
220
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 11:20 středa 2. září 2026. Anketa je uzavřena.
Ne
82 %
(181 hlasů)
Ano
15 %
(34 hlasů)
Nevím
2 %
(5 hlasů)
Sledujete rychlobruslení i dál?
České ano. Je mi trošku líto, že nám neroste nikdo na ženský sprint. Sleduji celé to pole, hlavně Holanďanky. Na letošní olympiádě jsem viděla chlapy i ženské na sprinterských distancích. Fascinuje mě, jak strašně se to posunulo. Už bych s nimi nechtěla závodit!
(smích)
Ty časy jsou brutální.
Krade hokej talenty rychlobruslení? Hokejistky mají dvě světové medaile a vzory, které teď hrají v PWHL, ženské obdobě NHL.
Pro mě to byl jeden faktor, proč jsem se nevydala hokejovou cestou. Bavíme se o roku 2006, Martina poprvé na olympiádě v Turíně a my zjistili, že něco takového existuje. Já milovala hokej nade vše, ale neviděla jsem cestu. Nebylo kam jít. Takže jsem si vybrala rychlobruslení, kde byla cesta jasná, záviselo to jen na mě. Zajedu limity, můžu na olympiádu, mistrovství světa. Být takové možnosti v hokeji jako dnes, myslím, že bych dělala hokej. Vždyť hokej je moje první láska. Odešla jsem, protože nebyly podmínky. Teď jsou a holky do toho šlapou, co se dá. I ve strukturách hokeje. A malé holčičky vidí naše starší hráčky a jejich cestu.
Erbanová jako rychlobruslařka a hokejistka
Jako malá jste ani neměla tušení, že vznikne ženská NHL.
Bylo to na dlouhodobou předpověď, v plenkách. Já tehdy chtěla na vrchol a bruslení mi to poskytlo.
Premiér Andrej Babiš znovu po letech slíbil halu pro rychlobruslení. Věříte, že bude stát?
Byla bych opatrná v předpovědích, ale samozřejmě, bylo by to skvělé. Pro každý sport je důležité chytit vlnu, ten jeho hype. Zažili jsme to u ženského hokeje, v biatlonu. V té době musíte ve strukturách velmi dobře pracovat, abyste zachytili co nejvíc dětí a vytvořili co nejvíc infrastruktury. Já myslím, že v rychlobruslení se nám to moc nepovedlo. Teď to trošku naskočilo s Jílkem. Největší hype jsme měli, když Martina získala tři olympijské medaile ve Vancouveru. My měli děti, ale nic připraveného – strukturu, systém ani zázemí. Každý sport má vždycky malý časový úsek, aby to využil.
Bez rychlobruslařské haly to nepůjde?
Je těžké udržet děti u sportu, který k nám historicky moc nepatří. Zásadní je vybudovat základnu. Nemůžeme děti neustále brát a odvážet v deseti až patnácti letech na soustředění Německa nebo Itálie. To nejde. Hala je potřeba, pokud chceme rychlobruslení rozvíjet dál.
Karolína Erbanová
33 let, rodačka z Vrchlabí, olympijská medailistka a bývalá hokejová reprezentantka. V rychlobruslení vybojovala na trati 500 metrů bronz na ZOH 2018 v Pchjongčchangu, má i dva světové bronzy a titul mistryně Evropy. Po náhlém konci rychlobruslařské kariéry úspěšně přesedlala na lední hokej. S ženskou reprezentací získala bronz na mistrovství světa 2022 a v současnosti u národního týmu působí jako asistentka trenéra.
Vy teď rozvíjíte hokej. Čemu se věnuje kromě áčka žen?
Hokej je můj nový život. Jsem v něm nejvíc, nejčastěji jako individuální trenér zaměřený na bruslení a jeho efektivitu. S tím, že mám přesah do reprezentační šestnáctky a teď jsem s áčkem. Vidím to z pohledu individuálního, bruslařského, pohybového. A co je pro mě míň známé, je týmovost, systémy. Snažím se to propojit a vidět to komplexně.
Do budoucna máte ambici být hlavní trenérkou?
To je stejné, jako když se mě ptali, na jakou medaili to vidím na dalších závodech. A to se prostě nedá říct. Teď jsem u áčka, vím, co je můj úkol, co mě baví, co se chci naučit. Život se hýbe různě, nevím, jaké role přijdou. Teď mě to naplňuje a jsem ráda, že jsem u hokeje mohla zůstat.
Naplňuje vás víc trénovat týmový sport?
Z pohledu trenéra je skvělé, jak máte lidi kolem sebe. V realizačním týmu je nás sedmnáct, někdy máme problém se přes den potkat, protože každý má to svoje. To je pro mě opravdu hodně cenné, protože jsem v rychlobruslení byla hodně sama. I díky odchodu do Nizozemí. Tady jsme pospolu, trenéři vás přijmou, pak tady máte medical staff, kustody, některé holky znám z šestnáctky, některé znám ještě jako hráčky, když jsem sama hrála.
Jaká je vaše role u reprezentačního družstva?
Pro mě je nejdůležitější se hodně naučit. Máme skvělé duo, Briana se šéftrenérem Ivem Mockem. Myslím, že nám to pomůže hejbnout napříč nároďáky. Takže já se snažím všechno nasát jako houba. Jsem ráda, že můžu být na špičce ledovce co se týče ženského nároďáku. Stejně jako druhého asistenta Pavla Arnošta i mě dali do pozice, kdy můžeme vést nějaký dril, s holkami mluvit, abychom na tréninku jen neposouvali kotouče. Od začátku po nás chtějí velmi aktivní přístup.
Jste tím překvapená?
Nečekala jsem, že tuhle roli vezmou Brian s Ivem takto. Kdykoli za nimi můžu přijít před tréninkem i během něj. Řídí sice dril, já stojím opodál, ale jsou schopní mi odpovědět na nějaké otázky. Jsem poprvé trenérsky s áčkem, nový realizák, nový přístup. Hodně nového, co si můžu vzít a okoukat. Brian znal hru českého týmu za jeho předchůdkyně Carly MacLeodové i předtím, takže se na to snaží reagovat a vytvořit svoji identitu. Něco zůstalo, něco je nové.
A že byste s reprezentantkami pilovala bruslení?
Nabízí se to, ale tomu se věnujeme spíš v mladších kategoriích. Tady chceme každou minutu tréninku využít na herní situace, máme hodně systémů, které holky potřebujeme naučit.
Idalski chce jednou porážet i giganty USA a Kanadu. Není to smělý cíl?
Neříkal nám, jaký je deadline, ale na téhle úrovni o tom musíte mluvit. Jednou jsme tam už byli, možná jsme měli poslední rok nějaký chvilkový ústup. Teď ale nemůže říct, že jsme zpátky na úrovni Finska, Švédska. Kdyby to holkám do hlavy nastavil, mohlo by se to ve hře hodně otisknout.