Tátu při hraní občas připomínáme oba. Synové Vladimíra Dlouhého o souladu i konfliktech
Už dva roky vás mohou diváci vídat jako středoškoláky Marka a Matěje Dvořákovy v Ulici. Zvažovali jste, zda role v nekonečném seriálu vzít? Nebo jste si hned řekli: „Super, to chceme!“
Jiří:
Jasně že to druhé, vždyť to je úžasná příležitost!
Jan:
A nenahraditelná praxe.
Jiří:
Potkáváme nové lidi, režiséry, kolegy, lidi ze štábu. Pokaždé zažijeme a naučíme se něco dalšího.
Jan:
Na place hraje roli spousta věcí – stres, vědomosti, zkušenosti s tím, jak se „odpojit“ od štábu, který stojí kolem vás. Řekl jsem si, že když budu točit pravidelně, naučím se v tom chodit a budu víc v klidu.
Být od sebe si neumíme představit, spolu bydlíme v pronajatém bytě, chodíme spolu do školy, hrajeme, točíme. Za celý život jsme byli nejdéle od sebe asi čtrnáct dní.
Témata:
herec
,
Jan Dolanský
,
konzervatoř
,
Kultura
,
Michal Dlouhý
,
Petra Jungmanová
,
Prémiové rozhovory
,
Seriál Ulice