Rozstání. Tak zvláštně se jmenuje místo, kde se v roce 1930 narodila. Dodnes tam žije. A dodnes má schované kousky toaletního papíru, na které v kriminále psala básničky. „Vrátím se, mamičko...“ „Každé tvé trápení tobě splatím...“ „Tatíčku, mamičko moje tam v dáli...“ Popisuje v nich, jak vidí anděla letícího krajinou, a podepisuje se jako Tulačka. Tatínek měl umělý chrup. Jak mě chudáček uviděl, začal plakat a ten chrup mu tím pláčem cvakal. Jak návštěvy sedly, tak plakaly a plakaly. My jsme se držely a plakaly, až jsme se vrátily do místnosti. Marie Susedková Témata: Magazín DNES , Zpravodajství , Věznice , Paměť národa , cihla , Návštěva , les , Slovensko