Lidé v Pardubickém kraji a na Vysočině mohli neobvyklou nebeskou podívanou sledovat v úterý hodinu po poledni, ale při souhře několika okolností může být úkaz viditelný i v následujících dnech. Podle Petra Horálka vznik úkazu umožnila vysoká závojovitá oblačnost tvořená ledovými krystalky, která se během poledních hodin přesouvala nad regionem. Přestože halových jevů, které v atmosféře vznikají lomem a odrazem světla, vzniká celá řada, tzv. cirkumzenitální oblouk je v regionu střední Evropy podle astrofotografa mimořádný. Objevit se totiž může jen v období slunovratu, kdy je Slunce na obloze nejvýš. „Jde o duhový oblouk, který se může objevit ve směru pod Sluncem, ale pro jeho vznik je nezbytné, aby bylo Slunce dostatečně vysoko nad obzorem. V zeměpisných šířkách České republiky musí dosáhnout výšky alespoň 58°, což je možné pouze kolem letního slunovratu a jen několik desítek minut denně. Proto je cirkumhorizontální oblouk u nás dost vzácný,“ poukázal na pomíjivý nebeský jev ohnivé duhy Horálek. Vděčným objektem fotografů jsou i jiné halové jevy, jako je například halový kruh, který loni bavil pozorovatele v severních Čechách . Působivá hra světel se objevuje také při takzvaném vedlejším slunci , odborně označovaném jako parhelium neboli paslunce. „Tyto jevy vznikají lomem slunečního světla právě ve zmíněných krystalkách, které oblačnost tvoří. Jsou to velmi oblíbené a fotogenické duhové obrazce, které lidé rádi fotografují i na mobilní telefony,“ dodal Horálek. Kromě tohoto výjimečného jevu pozorovatelného za vhodných okolností do začátku července si dnešní večerní nebe nad severozápadním obzorem připraví za jasného počasí i jinou pěknou podívanou. Planetární setkání nad obzorem „Mezi 22. a 23. hodinou půjde za jasné oblohy vyhlížet nezvyklé planetární setkání. Prchavý Merkur doplní v téměř dokonalé přímce jasná planeta Jupiter a velmi výrazná Venuše. U té se navíc v těsné úhlové blízkosti bude promítat mladý Měsíc s popelavým svitem,“ doplnil Horálek. Do poloviny července lze vyhlížet také nezvyklý typ oblačnosti, takzvaná noční svítící oblaka. Oproti běžným oblakům se nacházejí mimořádně vysoko, zhruba 85 kilometrů nad zemským povrchem a proti tmavé obloze vynikají jako bělavé, stříbřité či elektricky modré závoje nízko nad severním obzorem. Přes den nejsou naopak vidět vůbec. Pokud jsou výrazné, dají se vyfotografovat i běžným mobilním telefonem.