Od letošního roku platí povinně zaměstnavatelé příspěvek na penzijní spoření těm, kteří vykonávají práci zařazenou do takzvané třetí kategorie s rizikovými faktory, jako jsou vibrace, zátěž chladem, zátěž teplem nebo celková fyzická zátěž. Nejčastěji jde právě o fyzickou zátěž, například u pracujících v logistice ve skladech, ale i ve zdravotnictví nebo sociálních službách, kde zaměstnanci pravidelně zvedají těžší břemena. A není to málo, čtyři procenta z vyměřovacího základu. Jenže část lidí si o bonus neřekne. Do 3. rizikové kategorie, kde zároveň splňuje jedno ze čtyři rizik, spadá v Česku podle propočtů 108 tisíc lidí. „Ve 26 procentech se příspěvek u rizikových profesí, které na ni mají nárok, nevyplácí,“ říká Jiří Horecký, prezident Unie zaměstnavatelských svazů. A více než pětina firem uvádí, že o příspěvek zatím nepožádala polovina lidí, kterých se příspěvek týká, vyplývá z průzkumu Unie zaměstnavatelských svazů a KB Penzijní společnosti. Průzkum mířil na názory zaměstnavatelů a podle nich za nezájem může až v polovině případů pasivita a nízký zájem pracovníků, mezi další důvody patří administrativní náročnost procesu, nedostatek informací nebo skutečnost, že zaměstnanec nemá sjednané penzijní spoření. „Nestačí proto pouze vytvořit nárok. Zaměstnanec musí jednoduše pochopit, že jde o reálné peníze na jeho budoucnost, jak je může získat a co musí udělat. Právě tady vidíme velký prostor pro spolupráci zaměstnavatelů, penzijních společností i státu,“ říká Jiří Šperl, generální ředitel KB Penzijní společnosti. Lidé si o příspěvek musejí aktivně požádat. Pokud do kategorie daný člověk spadá, firma mu musí na důchod spořit. V praxi to znamená, že zaměstnanec musí mít sjednané penzijko a přispívat alespoň sto korun, dále udělit souhlas s příspěvkem zaměstnavatele – což jde většinou online, telefonicky nebo osobně. Následně zajít na oddělení lidských zdrojů či do účtárny, kde sdělí údaje o penzijku. KB Penzijní společnost spočítala, že pokud si mladý člověk založí spoření ve 25 letech, bude odkládat měsíčně stokorunu až do svých 55 let, pak za těchto 30 let naspoří ze svého 36 tisíc. K tomu mu firma přidá měsíčně 1 500 korun, tedy dohromady za třicet let 540 tisíc. Zhodnocení může být podle tvrzení penzijní společnosti v tomto případě 669 tisíc. Ve výsledku si tak po třiceti letech odnese 1 244 653 Kč. Firmám přibylo papírování Příspěvek na penzijní připojištění není nový benefit a skoro osmdesát procent podniků prohlašuje, že jej nabízelo už před zavedením povinnosti. Kvůli platnému zákonu jim však přibylo papírování. Musejí hlídat, kdo má na peníze nárok, kolik odpracoval směn v jaké prostředí a jak dlouhou dobu v rizikovém prostředí byl. Také musejí se zaměstnanci o nároku komunikovat. Administrativu označilo osmdesát procent firem za další zátěž a přes čtyřicet procent by uvítalo zpřesnění pravidel. „Pokud má příspěvek skutečně plnit svůj účel, potřebujeme jasná pravidla a praktickou metodickou podporu,“ říká Horecký. Zároveň upozorňuje, že by zaměstnavatelé chtěli jasný výklad, kdo patří do daných profesí, nebo jak stanovit, zda strávil rizikovou prací převažující část pracovní doby. Důležité pro ně jsou také jasné metodické pokyny a návody. U části firem se například ukázalo, že zaměstnávají pracovníky v rizikové kategorii, ale ne vždy v režimu, který nárok na povinný příspěvek zakládá.