Vzorky kmenů našich kvasinek jsme uložili na různá místa světa, říká plzeňský sládek
„Letos je to padesát pět let od chvíle, kdy jsem uvařil první várku plzeňského piva,“ usmívá se muž, jenž patří ke třetí generaci Berků v historii plzeňského pivovaru a od roku 2024 je i v Síni slávy českého pivovarnictví a sladařství. „Je to pocta. Jen škoda, že se toho nedožil táta.“
V červenci vám bude sedmdesát. To jste musel první várku piva uvařit v patnácti letech…
Zní to skoro neuvěřitelně, ale je to tak. Psal se rok 1971, právě jsem dokončil základní školu a úspěšně složil přijímačky na průmyslovku v Praze. V létě jsem šel na brigádu do Plzeňského Prazdroje, kde mě poslali jako pomocníka na varnu. Měl jsem štěstí, byl tam vařič Bohouš Sýkora, velký praktik. Ten mě do všeho zasvětil. Mohl jsem mu pomáhat i vařit pivo. Což byl úžasný zážitek a já si říkal: Co mě na té škole chtějí ještě učit? Takže jsem přišel na průmyslovku hodně sebevědomě, jenže tam byly čeština, matematika, fyzika a hlavně chemie. Z technologií vůbec nic. Na to jsme si museli počkat až do dalších ročníků. Nicméně o dalších prázdninách jsem už zase byl na brigádě v pivovaru.
V roce 1878 papež Lev XIII. podle dochovaných dokumentů neoplýval dobrým zdravím a hrozilo, že brzy v pozici Svatého otce skončí. Tehdy mu lékaři doporučili konzumaci plzeňského piva.
Témata:
české pivo
,
Týdeník Téma
,
Václav Berka
,
Životní styl
,
Pivo
,
Plzeňský Prazdroj
,
pivovar