„S vítězstvím jsem určitě spokojená, ale s výkonem už tolik ne. Trošku jsem se nemohla srovnat technicky, takže to mě mrzí. Titul ale zůstává doma a to je to nejdůležitější,“ hodnotila Tichá. Přitom závodila na stadionu, který dobře zná a kde pravidelně trénuje. Ani domácí prostředí jí však tentokrát nepomohlo najít ideální techniku. „Asi jsem chtěla hodit opravdu hodně daleko. Když člověk chce až moc, tak potom technika úplně nefunguje,“ usmívala se. Velkou radost jí udělala také atmosféra na plzeňském stadionu. Hlavní tribuna se během dopoledního programu postupně zaplnila a fanoušci vytvořili atletům výborné prostředí. „Popravdě jsem vůbec nečekala, že přijde na dopolední program tolik lidí. Byla jsem za to moc ráda. Fanoušci byli slyšet a vytvořili skvělou atmosféru,“ potěšilo ji. Právě domácí prostředí ale možná přineslo i větší dávku nervozity. „Asi ano, trochu nervózní jsem byla. Na druhou stranu každá nervozita je svým způsobem zdravá,“ přiznala šampionka. Cesta za pátým republikovým titulem byla podle jejích slov náročnější než v předchozích letech. Vedle atletiky už totiž naplno pracuje a věnuje se také trénování dětí. Plzeňská diskařka Barbora Tichá během extraligových závodů „Už nejsem studentka, začala jsem pracovat, takže přibyly další povinnosti. Na mistrovství jsem se ale připravovala stejně jako na předchozí závody. Nemyslím si, že bych měla na trénink méně času. Snažím se všechno skloubit s prací i trénováním dětí, jezdím na všechna soustředění a dělám maximum pro co nejlepší výsledky,“ prozradila. Sbírka titulů ale pro plzeňskou diskařku rozhodně nekončí. „Určitě bych svou sbírku chtěla dál rozšiřovat, abych si mohla doma na nástěnku vystavit další medaile,“ vzkázala staronová mistryně republiky.