Písaře ve starověkém Egyptě bolela záda a čelist. Odhalil to český výzkum
Bylo mezi nimi 30 písařů, kteří byli pohřbeni na nekropoli v egyptském Abúsíru mezi lety 2700 a 2180 před naším letopočtem. Tato archeologická lokalita se nachází u Káhiry.
Odborníci zjistili, že u písařů se degenerativní změny – tedy změny způsobené stárnutím – vyskytovaly častěji než u mužů, kteří se věnovali jiným povoláním.
Jednalo se především o artrózu čelistního kloubu (tedy jeho opotřebování) degenerativní změny krční páteře, změny v oblasti pravého ramene, pravého palce ruky a kolenního kloubu.
Prokázaly se také častější změny v oblastech úponů svalů a vazů na pažní kosti a levé kyčelní kosti a rovněž vyšší výskyt plošky na pravém kotníku způsobené častým setrváváním v podřepu.
Hlavní autorka výzkumu Petra Brukner Havelková z Antropologického oddělení Národního muzea vyzdvihla, že zjištění mohou do budoucna napomoct s identifikací neznámých jedinců, u nichž se neví, jak žili a jaká byla jejich práce.
„Pokud tedy bude nalezena kostra muže se silně degenerovanou krční páteří, artrózou čelistního i ramenního kloubu nebo palce pravé ruky či kolene, bude na prvním místě otázka, zda to také nebyl písař,“ uvedla Brukner Havelková, která je také členkou Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK.
Opotřebení čelisti žvýkáním rákosu
Autoři studie předpokládají, že změny pozorované na krční páteři a ramenech písařů mohlo způsobit dlouhodobé sezení se zkříženýma nohama bez opory rukou, s hlavou předsunutou dopředu a ohnutou páteří.
Změny na kolenou, kyčlích a kotnících by mohly naznačovat, že písaři možná dávali přednost sezení s levou nohou vkleče nebo se zkříženýma nohama a pravou nohou v podřepu. Sochy a nástěnná výzdoba v hrobkách zobrazují písaře, kteří při práci buď stáli, nebo právě seděli „v tureckém sedu“.
„Opotřebení čelistních kloubů by se mohlo zdát u profese písaře jako velmi překvapivé, ale pravděpodobně bude důsledkem žvýkání konců stonků rákosu do podoby štětců,“ dodává Veronika Dulíková z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK.
V čem je výzkum unikátní?
Písaři ve starověkém Egyptě třetího tisíciletí př. n. l. byli muži, kteří zastávali širokou škálu správních funkcí. Tito lidé měli v tehdejší společnosti výsadní postavení, protože pouze asi 1 % obyvatelstva bylo gramotné, a patřili tedy mezi elitu doby stavitelů pyramid.
Na staroegypské písaře se zatím nahlíželo jen pomocí egyptologie, archeologie nebo historie. Dosud tedy chyběl antropologický výzkum, který by doplnil tyto prameny o stopy zanechané každodenními aktivitami na kostře písaře. Nikdo se nezaměřil na písaře jako na profesní skupinu jedinců, jejichž kostry se liší od ostatních kvůli činnostem, jež vykonávali.
Pro samotný vznik studie byla velmi důležitá vzájemná interdisciplinární spolupráce. Propojily se tři obory: antropologie, egyptologie a matematika. Díky tomu mohla vzniknout komplexní práce, která zahrnuje nejrůznější aspekty zkoumání chování a návyků staroegyptských písařů.