Žirafí krky jsou zbytečné. Test opěrky hlavy ukázal, jak zabránit whiplashi
Moderní auta vzbuzují až téměř falešný pocit bezpečí. Mají armádu airbagů, pečlivě navržené deformační zóny a elektronické asistenty, kteří za vás pomalu i dýchají. Jenže zastavíte na červené na semaforech, na sekundu se podíváte do zpětného zrcátka a spatříte blížící se dodávku, jejíž řidič právě na mobilu studuje svou další štaci. Následuje tupá rána.
Plechy zaskřípou, auto poskočí o pár metrů dopředu, vaše tělo je sedadlem vrženo vpřed, ale hlava – ta neukotvená pětikilová koule na vrcholu krku – zůstane na zlomek milisekundy stát na místě. Pokud nemáte dobře nastavenou sedačku a hlavovou opěrku, tak je výsledkem prudké esovité prohnutí krční páteře. Právě kvůli charakteristickému pohybu je tento úraz znám pod pojmem „whiplash syndrom“ neboli syndrom švihnutí bičem. A přesně proti tomuto nenápadnému zabijákovi zdraví bojují experti v halách na okraji Bezděčína.
Laboratoř DYCOT (Dynamic Component Testing) společnosti TÜV SÜD Czech zde od roku 2016 funguje jako jedno z nejmodernějších evropských pracovišť pro dynamické testování automobilových komponentů. Je to sterilní, přísně vědecké prostředí plné kabelů, senzorů, špičkové hydrauliky a podivných humanoidních stvoření z gumy a oceli. Vede to tu Filip Novotný, energický manažer laboratoře, který nás provází světem, kde se čas neměří na minuty, ale na milisekundy, a kde se o úspěchu či selhání konstrukce rozhoduje dřív, než stihnete mrknout okem.
Skrytá hrozba nízkých rychlostí
„Lidé si často myslí, že nejhorší zranění vznikají při čelních nárazech ve stokilometrové rychlosti. Tam ale skvěle fungují deformační zóny a airbagy,“ vysvětluje Filip Novotný, zatímco procházíme kolem obří klimatické komory určené pro teplotní zkoušky materiálů. „Poranění krční páteře je však následkem více než poloviny všech dopravních nehod. A co je nejzrádnější – dochází k němu při relativně nízkých rychlostech mezi 10 a 30 km/h, typicky při městských popojížděních a nehodách na křižovatkách.“
Whiplash syndrom, v českých pojišťovnách známý spíše jako opěrkový syndrom, je pro pojišťovací domy noční můrou. Podle statistik Evropské rady pro bezpečnost dopravy (ETSC) utrpí toto zranění ročně až milion Evropanů a vyplacená pojistná plnění se šplhají k astronomickým 10 miliardám eur ročně. Švédská pojišťovna Folksam navíc varuje, že poranění krku z těchto zdánlivě banálních střetů tvoří až 70 % všech automobilových zranění vedoucích k trvalé invaliditě.
U celé řady pacientů se závažné příznaky jako chronické bolesti hlavy, závratě, mravenčení v končetinách nebo poruchy spánku projeví až s odstupem týdnů či měsíců. Teprve při detailním lékařském dotazování se ukáže, že před půl rokem zažili drobný náraz zezadu, po kterém sice odešli po svých, ale jejich krční páteř dostala skrytý, fatální zásah.
Monstrum, které střílí olej pod tlakem 300 barů
Aby bylo možné těmto zraněním předcházet, musí automobilky stavět sedadla, která dokážou hlavu a krk podržet a kontrolovaně zpomalit. Jenže jak takové sedadlo otestovat a nezničit přitom každý den jedno nové auto? Odpovědí je právě technologie DYCOT – nedestruktivní dynamické testování. Místo toho, aby se auto rozjelo proti zdi, sedadlo s figurínou se posadí na speciální testovací saně a obří hydraulický katapult do nich udeří z opačné strany.
„Je to čistá fyzika otočená naruby. Simulujeme přesný profil zrychlení, jaký by posádka zažila při skutečném nárazu zezadu,“ popisuje Novotný systém, jehož pořízení vyšlo na desítky milionů korun. Srdcem zařízení je obří tlakový systém. Vývojáři natlačí do akumulátorů 2 500 litrů oleje na tlak 300 barů a 240 barů dusíku. Mezi nimi je speciální membrána. Když se systém aktivuje, olej pod tímto nepředstavitelným tlakem vtrhne do pístu a ten vystřelí saně vpřed s přesně naprogramovanou intenzitou. Celý píst má sice dráhu 1,5 metru, ale pro simulaci whiplash testu stačí jen bleskový, brutální posun o několik desítek centimetrů. Jako v našem případě.
Před samotným testem se laboratoří rozezní varovná siréna. Zvuk je to nepříjemný, tísnivý, evokující blížící se katastrofu. Pak to přijde. Žádný dlouhý rozjezd. Jen suché, kovové
PRÁSK
, které vám projde celým tělem. Saně se sedadlem poskočí. Pouhým okem zaznamenáte jen mžik, ale vysokorychlostní kamery, které snímají prostor rychlostí 1 000 snímků za sekundu, zachytí drama v plném detailu. Na základě referenčních bodů rozmístěných kolem saní počítače přesně analyzují pohyb každého kloubu. Výsledkem jednoho takového mžiku je neuvěřitelných 35 gigabajtů surových dat.
Milionový panák s hydro-břichem
Sedět v testovacím sedadle byste nechtěli. Od toho mají v Bezděčíně speciálního zaměstnance. Jmenuje se BioRID-II UN. Je to crash-testová figurína, ale v té nejsofistikovanější podobě, jakou si dokážete představit. Zatímco běžné figuríny jako THOR, reprezentující průměrného muže nebo drobnou ženu, jsou skvělé pro čelní a boční nárazy, BioRID-II byl vyvinut speciálně a výhradně pro nárazy zezadu v nízkých rychlostech. Reprezentuje 50 % dospělé mužské populace, polovina mužů je menší a lehčí a polovina zase větší a těžší).
Jeho cena bere dech: přesahuje 1,5 milionu eur (v přepočtu přes 38 milionů korun). Proč je tak drahý? Starší typy figurín měly páteř pevnou jako ocelová trubka. Jenže lidská páteř se při nárazu zezadu chová jako řetěz – esovitě se prohne a vlní. BioRID-II má proto plně kloubovou páteř složenou ze 24 obratlů, které přesně kopírují mechaniku lidského těla. Jeho „kůže“ je vyrobena ze speciálního silikonu a břišní dutinu tvoří vak naplněný vodou, aby poddajnost těla v sedadle dokonale odpovídala živému řidiči.
Tento mechanický luxus se navíc extrémně opotřebovává. Figurína smí jít na testovací saně maximálně třikrát. Poté musí kompletně opustit laboratoř a podstoupit přísnou re-certifikaci a re-kalibraci stovek vnitřních senzorů (měřících zatížení hrudníku, zrychlení a rotaci hlavy), což pokaždé stojí přibližně 100 000 korun. V Bezděčíně mají k dispozici celou rodinu těchto umělých pasažérů – od batolat pro testování dětských autosedaček až po ženské a mužské modely.
Žirafí krky, aneb když si sedíte špatně
Nezávislá organizace Euro NCAP zavedla whiplash testy do svého hodnoticího schématu už v roce 2008. Od té doby se hodnocení geometrie, snadnosti nastavení a integrity sedadel stalo pro automobilky klíčovým kritériem, pokud chtějí pomýšlet na plný počet pěti hvězd. Od roku 2014 se navíc testy rozšířily i na zadní řady sedadel.
Co je whiplash
Whiplash
je poranění krční páteře, způsobené nejčastěji nárazem jednoho auta zezadu do druhého.
Zdaleka ale nemusí jít jen o náraz zezadu, ani o automobil. Zranění si může nemocný způsobit
i při sportu
,
na horské dráze
v zábavním parku,
při bungee jumpingu
,
na kole nebo motocyklu
.
Právě laboratoř v Bezděčíně je jednou z mála na světě, která dokáže whiplash simulace provádět nezávisle nejen pro přední sedadla, ale i pro druhou a třetí řadu pasažérů. Pracují zde v úzké kooperaci s domácí Škodou Auto, ale i s celou řadou globálních výrobců a dodavatelů, kteří sem posílají sedadla ještě ve fázi prototypů před samotnou homologací. Výsledkem je také přísná certifikace FIA pro testování bezpečnostních prvků závodních speciálů.
Výsledky nezávislých testů jednoznačně prokazují, že moderní aktivní opěrky hlavy a promyšlená konstrukce sedadel (která dokáže měnit svou geometrii v milisekundách nárazu) snížily riziko vážného zranění krku o 40 procent. Jenže inženýři z TÜV SÜD narážejí na jeden zásadní limit: lidský faktor.
V úrovni hlavy a co nejblíže
„Můžete mít sedadlo vyvinuté za stovky milionů, ale pokud v něm sedíte špatně, je vám to k ničemu,“ kroutí hlavou Filip Novotný a ukazuje nám zpomalené záběry špatně nastavených sedadel. „Spousta řidičů jezdí v pozici ležícího střelce – sedačka sklopená dozadu, hlava desítky centimetrů od opěrky. Při nárazu pak na záběrech vidíme to, čemu interně říkáme žirafí krky. Krční páteř figuríny se extrémně natáhne do výšky a dozadu, než vůbec dojde ke kontaktu s opěrkou. Speciální kontaktní páska na opěrce zaznamená čas střetu příliš pozdě. V reálném životě to znamená jediné: těžké zranění.“ V našem případě se ale jednalo o rychlost 25 km/h a ideální posez. Pokud by to byl místo figuríny člověk z masa a kostí, tak by z této šlamastyky odešel po svých a nezraněn.
Experti TÜV Süd z Bezděčína proto mají pro řidiče jasnou, praktickou radu: Seďte vzpřímeně. Horní hrana hlavové opěrky by nikdy neměla být níže, než je vrchol vaší hlavy. A prostor mezi vaším zátylkem a opěrkou by měl být co nejmenší – ideálně takový, abyste opěrku téměř cítili ve vlasech. Čím kratší dráhu totiž hlava při nárazu vykoná, tím menší síly na krk působí a tím menší je riziko, že strávíte zbytek života s chronickými bolestmi.
Až příště usednete do svého vozu, vzpomeňte si na tiché bezděčínské haly, na brutální katapult a na pana BioRIDa, který za vaše zdraví schytává rány pod tlakem stovek barů. Nastavit si správně opěrku hlavy trvá přesně pět sekund. Pět sekund, které rozhodují o tom, zda z příští městské strkačky odejdete s nepoškozeným krkem, nebo s doživotním traumatem. Protože plechy vyklepe každý šikovný klempíř, ale s vaší páteří si možná neporadí ani ten nejlepší chirurg.