V důsledku toho jsou budoucí penzijní renty výrazně nižší, než by při stejných vkladech mohly být, vyplývá z analýzy think-tanku Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při Ekonomickém ústavu Akademie věd ČR. I nejdynamičtější fondy v doplňkovém penzijním spoření podle analýzy výrazně zaostávají za úspěšnými příklady ze zahraničí. Zatímco české dynamické fondy dosáhly za posledních deset let zhodnocení 88 procent, slovenské indexové důchodové fondy z tamního povinného druhého pilíře zvýšily hodnotu úspor o 133 procent. Ještě výrazně lepších výsledků dlouhodobě dosahuje švédský státní fond AP7 Safa, který ve své dynamické třídě zhodnotil peníze o 229 procent. České dynamické fondy tak zaostávaly za vývojem světových akciových trhů přibližně o 5,5 procentního bodu ročně, což bude mít zásadní dopady na výsledné úspory účastníků v důchodu. Důsledky nízkých výnosů jsou dramatické. Aby průměrný český účastník třetího pilíře dosáhl stejné měsíční renty jako klient slovenských indexových fondů, musí pravidelně spořit až desetkrát vyšší částku. Dynamické fondy přinášely v uplynulé dekádě každý rok v průměru čisté zhodnocení sedm procent, řekl ČTK mluvčí Asociace penzijních společností Jan Sedláček. Podle něj tak zcela obstojí ve srovnání se všemi obdobnými podílovými fondy v Česku i zahraničí. Studie podle něj nesrovnává obdobné fondy. „Porovnává český systém založený na dobrovolné účasti, kde jsou zásadní položkou náklady distribuční a marketingové, protože české penzijní společnosti musí o klienty bojovat a se získáváním klientů jsou spojeny náklady, se systémem povinným. V něm klienti penzijním společnostem přicházejí automaticky, takže nejde o férové porovnání,“ uvedl Sedláček. Studie zároveň ukazuje na to, že ani výrazné zvýšení státní podpory nebo vkladů nemůže problém s nízkou výnosností vyřešit, pokud zůstane současná struktura systému. „Bylo by chybou se domnívat, že důvodem pro nízký stav úspor penzijních účtů účastníků v Česku jsou nízké vklady občanů, případně nízké vklady zaměstnavatelů. Klíč ke smysluplnému kapitálovému pilíři je v dostatečně vysokém výnosu, nízkých poplatcích a dostatečně dlouhé době spoření účastníků,“ uvedli autoři studie Filip Pertold a Lukáš Nádvorník. Poplatky v českých fondech dlouhodobě snižují zhodnocení a v horizontu celoživotního spoření mohou připravit klienty až o polovinu jejich budoucího majetku. Za poslední dekádu vymazaly 37 až 49 procent celkových výnosů fondů. Klíčem je podle studie snížení poplatkových limitů, vytvoření skutečně nízkonákladových indexových fondů a zavedení povinně nabízené strategie životního cyklu, která automatickou změnou dynamičnosti investic zvyšuje výnosový potenciál. Pokud se to nezmění, podle analýzy hrozí, že třetí pilíř zůstane i přes vysoký náklad státu nadále systémem s vysokou účastí, ale s minimálním přínosem pro skutečné zajištění na stáří. Počet lidí, kteří si spoří na penzi se státním příspěvkem v takzvaném třetím pilíři penzijního systému, klesl podle statistik ministerstva financí za tři čtvrtletí 2025 o 74 tisíc na 3,924 milionu. V transformovaných fondech, kam už lidé nemohou vstupovat, bylo koncem září 1,808 milionu lidí. Doplňkové penzijní spoření, které penzijní připojištění od roku 2013 nahradilo, mělo 2,116 milionu lidí.