Tragické výnosy, či solidní zisky? Rozstřel přinesl ostrý duel o penzijním spoření
Rozstřel
Sledovat další díly na
iDNES.tv
Studie CERGE-EI vychází z jednoduché premisy: podívat se, jak si české fondy vedly v posledních letech, a porovnat to s tím, co dokázaly kapitálové pilíře v zahraničí. „Rozdělili jsme fondy na konzervativní, vyvážené a dynamické a sledovali jejich výnosy za poslední dekádu. Zajímalo nás, co bylo reálně dosažitelné,“ vysvětluje Nádvorník.
Zaostávají i dynamické fondy?
Výsledek označuje za problematický. „Vyšlo nám, že náš třetí pilíř má dlouhodobě velmi nízké výnosy. A překvapilo nás, že zaostávají i dynamické fondy, které by měly být těžištěm spoření na důchod.“
Zatímco české dynamické fondy podle studie přinesly zhruba 88 procent za deset let, na Slovensku to bylo přes 130 procent a ve švédském státním fondu ještě výrazně více.
Radek Moc takové srovnání odmítá. „Hlavní problém studie je, že porovnává neporovnatelné. Český třetí pilíř je dobrovolný, soukromý systém. Ve Švédsku jde o povinný státní fond, kam lidé vstupují automaticky a který je řádově větší než celý český trh,“ namítá. Podle něj nelze z rozdílných modelů vyvozovat jednoduchý závěr, že český systém selhává.
Nádvorník oponuje, že právě tohle je zavádějící argument. „Není fér veřejnosti říkat, že máme nižší výnosy jen proto, že jsme jiný systém. Český třetí pilíř má přes 600 miliard korun.“
„To je téměř celá pracovní sílu a navíc jsou tu i velké příspěvky zaměstnavatelů. Fakticky plní roli hlavního kapitálového pilíře,“ říká s tím, že srovnání s úspěšnějšími systémy je legitimní právě proto, aby bylo vidět, kolik by mohli čeští vkladatelé ve skutečnosti vydělat.
Poplatky pod lupou: nutná cena, nebo brzda?
Ještě ostřejší střet přišel u poplatků. Podle Nádvorníka je právě nákladovost klíčovým důvodem nízkých výnosů. „Efektivní poplatek u dynamických fondů vychází zhruba na 2,2 procenta ročně. Na Slovensku je to kolem 0,4 procenta. To je dramatický rozdíl,“ tvrdí.
A dodává, že dvouprocentní poplatek účtovaný čtyři desetiletí „sebere klientům zhruba polovinu budoucího kapitálu“.
Moc argumentuje, že poplatky nelze zjednodušovat jen na správu investic. „Platíme také distribuci, edukaci klientů, IT systémy, administraci státního příspěvku i náklady spojené s častými legislativními změnami,“ vyjmenovává. Připomíná také, že penzijní spoření je přísně regulované a poplatky jsou zákonem zastropované.
Nádvorník však namítá, že právě čísla z výročních zpráv ukazují jiný obraz. „Distribuční náklady tvoří zhruba deset procent z vybraných poplatků, zatímco ziskovost sektoru se pohybuje kolem 70 procent. To ukazuje, že prostor ke zlevnění poplatků existuje,“ říká.
Zdůrazňuje zároveň, že nejde o útok na konkrétní společnosti: „Tohle není kritika penzijních společností, ale kritika nastavení systému.“
Shoda na reformě, neshoda na její hloubce
Navzdory ostrým výměnám se v závěru debaty objevila i shoda. Oba přiznávají, že systém dnes selhává v tom, že příliš mnoho lidí končí v konzervativních fondech.
„Fondy životního cyklu dávají smysl,“ říká Moc. „Současná regulace a investiční dotazníky často brání mladým lidem dostat se do dynamických strategií.“
Hosty pořadu Rozstřel byli Lukáš Nádvorník, z think-tanku IDEA při CERGE-EI (vlevo) a Radek Moc, prezident Asociace penzijních společností ČR. Duel moderoval Vladimír Vokál.
Nádvorník k tomu přidává svůj návrh automatického vstupu do výchozího fondu s možností kdykoli odejít. Podle něj by to snížilo distribuční náklady a zvýšilo výnosy. Moc uznává, že jde o cestu, o které se v zahraničí uvažuje, zároveň ale varuje.
„To už není drobná úprava, ale reforma, která vyžaduje politickou shodu,“ uzavírá prezident Asociace penzijních společností.