Vypadá to jako výhra, často je to však past. Co riskují lidé v šedé ekonomice
Nezaměstnanost v Česku se drží kolem pěti procent, přesto firmy dlouhodobě hlásí nedostatek pracovníků. Část pracovního trhu ale funguje mimo oficiální pravidla. Šedá ekonomika láká na vyšší čistý příjem pro zaměstnance i nižší náklady pro firmy – a má celou řadu podob.
Na první pohled může jít o výhodu pro obě strany. Jenže jako všechno má i práce v „šedé zóně“ svou druhou stranu. Nižší sociální ochranu, riziko pokut nebo problémy při nemoci, ztrátě práce či žádosti o hypotéku. A později mohou přijít potíže také při vyřizování důchodu.
S dvěma odborníky jsme se proto podívali na nejčastější modely, které se v praxi objevují – od části mzdy vyplácené „na ruku“, přes švarcsystém, až po práci úplně bez smlouvy.
1
Na papíře minimální mzda, zbytek bokem
Zaměstnanec má oficiálně minimální mzdu a zbytek dostává v hotovosti. „Tento model je bohužel v některých odvětvích téměř zažitý. Objevuje se tam, kde je dlouhodobě obrovský tlak na cenu, marže jsou minimální a legální cena práce je tak často pro firmy neúměrně vysoká – typicky v gastronomii, úklidových službách, částech maloobchodu nebo ve stavebnictví,“ říká Michal Španěl, analytik portálu JenPráce.cz.
Michal Harásek
Rodák z Brna, který ve svých 23 letech (v roce 2017) se společníkem založil startup s brigádami Tymbe.
Dnes je Tymbe s více než 75 tisíci registrovanými brigádníky největší online platformou s brigádami v Česku.
Tymbe je i agentura práce, mimo brigád nabízí pro firmy i komplexní technologická HR řešení.
Michal Harásek, zakladatel a šéf brigádnické platformy Tymbe, doplňuje: „Často jde o situace, kdy velká firma práci outsourcuje na menší dodavatele. Ti pak pracovníky zaměstnávají například na dohody do limitu pro odvody a část odměny vyplácejí neoficiálně v hotovosti. Díky tomu mohou nabídnout nižší cenu služby než firmy, které postupují plně legálně.“
Je tedy zřejmé, že jde často o profese, které jsou v legální rovině systémově podhodnocené. Zaměstnanec pak stojí před volbou: vzít méně peněz „na papír“, nebo více „na ruku“ a riskovat. Nemocenská, podpora v nezaměstnanosti i budoucí důchod se totiž počítají z oficiální mzdy. Pokud je ta minimální, budou minimální i dávky. V případě dlouhodobé nemoci nebo ztráty práce se tak zaměstnanec může snadněji dostat do finančních potíží. Podobně při žádosti o hypotéku bude banka vycházet pouze z oficiální bonity.
„Je to začarovaný kruh, který by si zasloužil systémové řešení, nejen kontrolu,“ myslí si Španěl. S tím souhlasí také Michal Harásek. I podle něj jde o systémový problém, který se nejčastěji objevuje u manuálních pozic a v dodavatelských řetězcích velkých firem. „Takové praktiky deformují konkurenční prostředí a zároveň znamenají výpadek příjmů do veřejných rozpočtů,“ konstatuje.
2
OSVČ, nebo skrytý zaměstnanec? Švarcsystém pod drobnohledem
Má živnostenský list, peníze inkasuje na základě vystavené faktury, fakticky ale jeho styl práce odpovídá spíš zaměstnání – právě to je další model, který vyvolává spoustu otázek. Nejčastěji tu, jak v praxi poznat, kdy jde o podnikatele a kdy o skrytého zaměstnance.
„Rozdíl mezi skutečným podnikáním a švarcsystémem lze ilustrovat na jednoduchém příkladu. Pokud si člověk objedná malíře bytu, zadá mu výsledek práce a termín dokončení. Jak práci provede, jaké nástroje použije nebo kdy přesně bude pracovat, je už na něm. Podnikatel by měl mít při práci relativní samostatnost – organizuje si práci, používá vlastní vybavení a nese odpovědnost za výsledek. Pokud ale pracuje v kanceláři firmy, má pevnou pracovní dobu, nadřízeného a využívá firemní vybavení, začíná se vztah podobat spíše zaměstnání,“ vysvětluje Harásek.
Michal Španěl
Analytik a manažer pracovního portálu JenPráce.cz, častý komentátor témat pracovního trhu ve zpravodajství včetně největších televizních stanic.
Pravidelně publikuje videa a články k pracovní tematice, edukuje veřejnost o novinkách, trendech i o tom jak předejít nežádaným překvapením.
Vystudoval v Brně, Hongkongu a Šanghaji, díky čemuž čte pracovní trendy v globálním kontextu. Obory studia byla psychologie i business, takže rozumí jak číslům, tak tomu, jak zaměstnanci práci prožívají.
Analýze dat se věnuje přes 10 let.
Švarcsystém je velmi rozšířený a zároveň specifický tím, že se objevuje ve dvou zdánlivě odlišných světech. „Na jedné straně je to stavebnictví a řemesla, kde je tradičně vysoký podíl živnostníků a hranice mezi subdodávkou a zaměstnáním je velmi tenká. Na druhé straně jsou to IT, marketing a kreativní profese, kde se zaměstnancům často říká „freelancer“ a firmy argumentují projektovou prací. V praxi to ale skutečně často znamená, že člověk sedí v kanceláři od devíti do pěti, má přidělené úkoly a týmové porady, ale místo pracovní smlouvy vystavuje fakturu,“ popisuje Michal Španěl.
Častější je podle něj spíše „hybridní“ model, kdy má OSVČ typicky o něco větší flexibilitu v pracovní době, místě práce či rozsahu práce než běžný zaměstnanec, ale zároveň nepracuje zcela volně jako „pravý“ podnikatel. Neoplatí to ale samozřejmě vždy. V řadě případů půjde o legitimní podnikání, protože živnostníci pracují pro více klientů.
Odvrácená strana švarcsystému
Motivace, proč se ke švarcsystému v praxi přistupuje, je zřejmá. Jde opět o úsporu na povinných odvodech, především na straně firmy, ale často i na straně „zaměstnance“. A také o vyšší čistý příjem. Jenže i v tomto případě může jít o krátkozraké řešení.
Pokud kontrolní orgány vyhodnotí vztah jako skryté zaměstnání, mohou uložit pokuty. Firmě hrozí sankce od 50 tisíc do 10 milionů korun a v závažných případech i zákaz činnosti na dva roky. OSVČ v takovém vztahu může dostat pokutu až 100 tisíc korun. „Kontroly se zaměřují hlavně na stavebnictví, logistiku, ostrahu a IT – a od roku 2025 mají inspektoři práce širší pravomoci při sledování reálného provozu na pracovišti,“ zdůrazňuje Španěl.
OSVČ navíc nemá automaticky nárok na placenou dovolenou, náhradu mzdy při překážkách v práci ani ochranu při výpovědi. Nemocenské pojištění si musí platit dobrovolně. „A také výše důchodu se u OSVČ odvíjí hlavně od toho, z jaké částky odvádějí sociální pojištění a jak dlouho ho platí. Pokud podnikatelé dlouhodobě odvádějí jen minimální částky, projeví se to i na jejich budoucím důchodu,“ podotýká Harásek.
3
Práce bez smlouvy
Rozšířenou praxí je rovněž práce zcela na černo, tedy bez smlouvy. Nejobvykleji se vyskytuje u krátkodobých brigád a sezonních pozic. „Z dat Státního úřadu inspekce práce vyplývá, že jde nejčastěji o brigádníky v restauracích a barech, sezonní pracovníky na polích a ve vinohradech, pomocné dělníky na stavbách, pracovníky úklidových a cateringových firem nebo pomocný personál ve skladech,“ vyjmenovává Španěl. Právě v těchto pozicích je vysoká fluktuace a tlak na rychlé obsazení směny, což svádí k tomu administrativu odkládat.
Pro pracovníka však tento model znamená velmi slabou vyjednávací pozici. „Například v situaci, kdy zaměstnavatel nevyplatí slíbenou odměnu, bude její vymáhání velmi obtížné,“ varuje Harásek. Zákoník práce sice pracovní poměr nevylučuje ani bez písemné formy, ale u soudu nebo inspekce práce je potřeba jeho existenci doložit jinak. Zvlášť citlivé je to pak u úrazu – bez doloženého pracovního poměru se náhrada škody vymáhá velmi obtížně.
Takové situace se nejčastěji týkají například pracovníků v exekuci nebo zahraničních pracovníků, kteří neznají místní pravidla. Ti jsou zvlášť zranitelnou skupinou – jazyková bariéra a závislost na prostřednících jim ztěžuje obranu vlastních práv. Podobně působí i vízová nejistota. „Pro část z těchto lidí jde tak spíše o snahu rychle získat příjem na základní životní potřeby než o vědomé obcházení systému,“ dodává Harásek.
Navíc, pokud všechno „praskne“, hrozí i zde pokuta nejen zaměstnavateli, ale také samotnému pracovníkovi.
4
Vrstvení dohod. Více smluv, ale žádná jistota
Žádnou výjimkou není ani vrstvení dohod o provedení práce (DPP). „Nejčastěji se vyskytuje v profesích, kde lidé přirozeně kombinují více kratších úvazků – ve zdravotnictví a pečovatelských službách, vzdělávání, lektorské činnosti, kultuře nebo médiích,“ říká Španěl.
Na první pohled může více dohod působit výhodně. Povinné odvody u DPP totiž nastupují, pokud příjem u jednoho zaměstnavatele přesáhne 11 500 korun měsíčně (pro rok 2026). Pokud je každá dohoda pod touto hranicí, odvody se neplatí – ani sociální, ani zdravotní pojištění. Krátkodobě to může vypadat jako výhoda, ale v součtu to znamená, že tyto měsíce chybí v pojistné době pro důchod, protože se vůbec nezapočítávají.
„Pro nárok na starobní důchod je v Česku třeba získat zpravidla alespoň 35 let pojistné doby. Kdo roky pracuje výhradně na DPP pod limitem, může zjistit, že mu roky chybí – a to až ve chvíli, kdy na nápravu není čas,“ upozorňuje Španěl. Totéž platí pro podporu v nezaměstnanosti – pro nárok na ni je nutné mít v posledních dvou letech alespoň 12 měsíců důchodového pojištění. Lidé to ale zpravidla zjistí až ve chvíli, kdy o dávku požádají.
„V minulosti šlo o velmi rozšířenou praxi, postupně však ustupuje s tím, jak se zpřísňují pravidla evidence dohod,“ dodává Harásek.
5
Krátkodobé úvazky bez návaznosti. Mezery v pojištění
Střídání krátkých brigád a zakázek dává člověku volnost a možnost reagovat na aktuální nabídky práce. „Na druhou stranu je potřeba počítat s tím, že při delších výpadcích mezi pracemi mohou vznikat mezery v pojištění a tím i nižší sociální ochrana,“ varuje Michal Harásek, zakladatel a šéf brigádnické platformy Tymbe.
A je zde ještě jeden problém. Pokud pracovník v daném období nesplní podmínky účasti na pojištění, ocitá se ve statusu osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP). Jako taková musí zdravotní pojištění platit sama – v roce 2026 je to minimálně 3 024 korun měsíčně. „Pro festivalového technika nebo sezonního průvodce, který mezi zakázkami prostě čeká na další nabídku, jde o administrativní past, která se snadno přehlédne – ale jejíž důsledky jsou zcela konkrétní,“ říká Michal Španěl, analytik portálu JenPráce.cz.
Právě pro obory s výraznou sezonností – tedy kulturu (festivaly) a eventové služby, turismus, pohostinství, marketing nebo manuální práce ve stavebnictví a logistice – je tento model práce typický. Jak ale zdůrazňuje Harásek, i zde je třeba rozlišovat mezi šedou ekonomikou a situací, kdy lidé legálně pracují jen nárazově.