„Logistika patří k sektorům, kde firmy hledají lidi s největšími obtížemi. Nedostatek pracovníků v těchto oborech je často spojen s náročnějšími směnnými provozy, nižšími mzdami a omezenou flexibilitou,“ vysvětluje Jitka Kouba, marketingová ředitelka Grafton Recruitment. Ti, kteří mají řidičský průkaz skupiny B, mohou víceméně bez dalších podmínek pracovat jako kurýrní řidiči, jako rozvoz objednávek v gastronomii, ale i coby řidiči pro logistické firmy. Průměrná nástupní mzda na těchto pozicích je 34 000 korun hrubého. Meziročně je to o pět procent více. Kromě toho si tito řidiči mohou vydělat další peníze, pokud se rozhodnou vzít přesčasy nebo víkendové směny. Měsíčně se jim tak mzda může navýšit o tři až šest tisíc korun. Bohužel i tak hlásí firmy nedostatek pracovníků a navíc tu panuje vysoká fluktuace. „Zaměstnanci jsou často ochotni odejít i kvůli drobnému navýšení mzdy nebo výhodnějším benefitům, které jim nabídnou u konkurence,“ popisuje Kouba. Nezájem mladší generace Podobně je to u pozic vyžadujících řidičský průkaz skupiny D nebo C+E. Většinou tedy řidiči kamionů nebo linkových a dálkových autobusů, které teď firmy hledají asi nejvíc. „Největší poptávka je po řidičích autobusů a logistické firmy hledají především profesionální řidiče kamionů a rozvozových vozidel,“ říká Michal Španěl, manažer a datový analytik pracovního portálu JenPráce.cz. Zde si však navíc zájemci musí udělat profesní průkaz a také absolvovat povinná školení. Zároveň pak vzhledem k povaze práce mají tito řidiči i větší zodpovědnost. I pro lidi propuštěné z výkonu trestu máme na portálu jobDNES.cz nabídky práce Každý má právo na druhou šanci. V online poradně personální agentury Předvýběr.CZ se dočtete, jak začít po návratu z vězení. Ani tady přitom nejsou nástupní mzdy malé. U řidičů autobusů je to 38 000 korun měsíčně, což je zároveň o sedm procent více než loni. Pokud navíc pracují v noci, o víkendech či státních svátcích, mají průměrnou odměnu ještě vyšší, a to zhruba o čtyři až sedm tisíc korun. Řidiči kamionů si pak průměrně přijdou na 45 200 korun měsíčně, tedy o šest procent více než v roce 2024. A v případě dlouhých cest mimo domov pak mají díky dietám také ještě vyšší odměny, a to průměrně o osm až dvanáct tisíc korun měsíčně. Nedostatek pracovníků potvrzují i dopravci. „Stejně jako ostatní dopravci v celé republice i my vnímáme, že profesionálních řidičů je na trhu práce nedostatek,“ říká Jan Holub, tiskový mluvčí společnosti Arriva. Příčiny vidí i v demografickém vývoji. „Velká část zkušených řidičů odchází do důchodu a zájem mladší generace je nižší,“ dodává Holub. Přestože měsíční mzda řidiče kamionů může být i o 20 až 30 procent vyšší díky příplatkům, nedaří se klíčové pozice obsadit. „Největší problémy mají kraje blízko hranic s Německem a Rakouskem: Ústecký, Karlovarský, Plzeňský a Jihočeský,“ vyjmenovává Španěl. Je to logické. V těchto krajích mají řidiči mnoho možností, jak se uplatnit v sousedních zemích, a to za výrazně vyšší peníze. Z pochopitelných důvodů proto odcházejí za prací do ciziny, což jen dál prohlubuje nedostatek pracovníků v tuzemsku. Hluboce zakořeněný problém Dalším kritickým bodem jsou menší obce a venkov. Dojíždění za prací je zde komplikované a pracovní podmínky bývají paradoxně horší. Lidé v těchto regionech navíc dostávají v průměru i méně benefitů. „Dopravci těchto oblastí mají větší potíže zaměstnat dostatečný počet řidičů linkových autobusů,“ dodává Španěl. Celá situace navíc není krátkodobá. „Jde o dlouhodobý a hluboce zakořeněný problém českého pracovního trhu. Situace není akutní ve smyslu kolapsu, ale rozhodně je chronicky napjatá a strukturálně neudržitelná. Chybí nám desítky tisíc profesionálních řidičů,“ říká Jiří Halbrštát, ředitel náboru a marketingu ManpowerGroup. Situaci se zaměstnavatelé snaží řešit různě. Někteří nabízejí náborové příspěvky, příspěvky na bydlení či na dojíždění, ale i stravenky nebo příspěvky na penzijní spoření. „Větší dopravci lákají na zkrácené úvazky, flexibilní směny nebo garantované volné víkendy, aby povolání oslovilo i mladší generaci či rodiče s dětmi,“ popisuje Španěl. Některé dopravní podniky pak uchazečům hradí nutná školení či získání potřebného řidičského oprávnění. Přesto není pracovníků dost, což vede následně k přesčasům a prodlužován směn, takže na odpočinek po práci či péči o rodinu zbývá řidičům jen minimum času. Částečně by situaci mohlo řešit zaměstnávání pracovníků ze zahraničí, což s sebou ale pro dopravce nese další administrativní zátěž. „Jde například o procesy spojené s vyřizováním pracovních povolení nebo nutnost jazykové přípravy,“ popisuje Holub. I tak však dopravci volí zahraniční pracovníky, protože to alespoň částečně zmírňuje podstav zaměstnanců.