Dům zůstal v rodině po prarodičích a Jan k němu měl silný vztah už od dětství. Ve chvíli, kdy s partnerkou čekali první dítě, stáli před klasickou volbou – byt v Praze, nebo rekonstrukce starého domu kus za Prahou? „Porovnávali jsme, co za stejné peníze dostaneme přímo v hlavním městě a co tady. A vyšlo nám, že rekonstrukce dává smysl. Navíc to místo pro mě znamená víc než jen dům,“ říká. Rozhodování usnadnila i dostupnost. Do práce v Dejvicích se dostane autem za necelou půlhodinu, podobně jako při dojíždění po Praze. Často ale volí kolo. „Když to jde, jedu po cyklostezce prakticky od domu až do práce,“ dodává. Ze starého domu zůstaly jen zdi Na první pohled dům nevypadal špatně, brzy se ale ukázalo, že čtyřicet let se na něm dost významně podepsalo. Největším problémem byla střecha, kterou statik označil za nevyhovující. Řešit se musela i vlhkost a narušené konstrukce. „Řada lidí nám říkala, že postavit nový dům může být jednodušší. Nakonec ale dávalo smysl zachovat to, co bylo kvalitní, a na tom vystavět moderní bydlení. Takové řešení nám dávalo i prostor k tomu, abychom zachovali nějaké původní prvky domu, a tím i vzpomínky,“ říká majitel. Rozsah prací byl výrazně větší, než bylo původní očekávání. Zůstaly jen obvodové zdi a nosná konstrukce, vše ostatní šlo pryč. Kromě střechy bylo nutné zesílit i stropy. Ve výsledku tak rodina začínala budovat svůj domov komplet od začátku. Rok plný rozhodování Rekonstrukce trvala zhruba rok a čtvrt. Majitelé si najali stavební firmu a sami se zapojovali jen částečně. „Nejtěžší nebyla fyzická práce, ale neustálé rozhodování mezi projektantem, architektem a firmou. Člověk musí být na místě často,“ popisuje Jan. Do toho se rodina rozrostla o dalšího člena, takže se na dokončení všech prací a kolaudaci těšila o to víc. Dispozice pro dnešní život Původní dispozice 3+1 nevyhovovala, dům proto prošel zásadní proměnou i uvnitř. Hlavní patro dnes tvoří otevřený prostor s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem. V horním patře vznikly ložnice a dětský pokoj připravený na budoucí rozdělení. „Udělali jsme ho symetricky, aby šel v případě potřeby rozdělit na dva,“ vysvětluje majitel. Suterén funguje jako samostatná jednotka pro hosty, do budoucna může sloužit pro rodiče nebo k pronájmu. Dům nově disponuje také obyvatelnou půdou, kterou nyní Jan používá jako pracovnu. „Zatím sem není přivedeno teplo, ale ta možnost tady je. Takže pokud bychom se v budoucnu rozmysleli, i tento prostor může být plnohodnotným pokojem. Nejvíc si zde užívám nádherný výhled na okolí, hlavně po ránu, když se zvedá mlha,“ popisuje Jan a dodává: „Celý koncept pro nás vymysleli architekti ze studia Neuhäusl Hunal, povedlo se jim přesně zachytit naše potřeby a vkus.“ Moderní technologie a úsporný provoz Původní vytápění nahradilo tepelné čerpadlo vzduch-voda s podlahovým topením. Dům má kvalitní zateplení, trojskla a postupně přibyly i fotovoltaické panely. Jan přiznává, že trochu bojují s větráním. „Podcenili jsme, jak moc jsou moderní domy utěsněné. Bez větrání to nejde. Také proto o rekuperaci, kterou při rekonstrukci neřešili, uvažují alespoň do ložnic. „Rekuperace je jedna z věcí, kterou lidé při rekonstrukci často odkládají s tím, že ji případně doplní později. Praxe ukazuje, že se k ní vracejí ve chvíli, kdy už narážejí na problémy s nedostatečným větráním, s tím spojenou vlhkostí nebo vydýchaným vzduchem. Moderní domy jsou natolik těsné, že bez řízeného větrání je velmi obtížné zajistit dostatečné, a hlavně pravidelné větrání,“ říká Vítězslav Malý z Centra pasivního domu. Součástí domu je i systém Home Assistant, díky kterému mohou majitelé některé funkce domácnosti ovládat a přizpůsobit na dálku. Bez financování to nejde Rekonstrukce vyšla zhruba na 10,5 milionu korun. Rodina ji financovala kombinací vlastních úspor, hypotéky, dotace z programu Nová zelená úsporám a úvěru Oprav dům po babičce s Buřinkou. „Využili jsme i úvěr od Buřinky navázaný na dotační program. V té době to bylo nové řešení, a ne všechny banky se v něm orientovaly. Od Buřinky jsme dostali všechny odpovědi, které jsme hledali,“ říká majitel. Podle Milana Pospíšila ze Stavební spořitelny České spořitelny je kombinace více zdrojů dnes běžná. „Ideální je propojit vlastní prostředky, hypotéku a vhodný úvěr na bydlení tak, aby na sebe navazovaly a domácnost zbytečně nezatížily,“ říká. Nízké náklady i vyšší komfort Dům dnes funguje kompletně na elektřinu. Náklady za první rok plného provozu byly kolem 50 tisíc korun, částečně je ale ovlivnila technická závada na čerpadle ve studni. Další vyúčtování očekává rodina tedy ještě nižší. „Oproti původnímu stavu je to úplně jiný svět. Dům je teplý, suchý a komfortní,“ vyjmenovává majitel. Přestože většina domu vznikla znovu, některé prvky zůstaly. Kromě konstrukce třeba parkety použité na schodišti. Nejvýraznějším symbolem je ale cedr před domem, který podle rodinné tradice vypěstoval děda. „Chtěli jsme ho zachovat za každou cenu,“ uzavírá Jan.